sochy.zirafka

Tento film je ve skutečnosti situační komedie. Jen místo smíchu diváků je v pozadí slyšet (a vidět) ryk "epických" potyček často popírajících přírodní zákony. Narozdíl od dobrého sitcomu jsou však scény často nesmyslně natahovány (motherf***ing montage! Downeyho a Ruffala), nebo naopak zbytečně utnuty (Hemsworthův sidequest). O nepřirozeně působících cameo scénách, které jsou čistě prvoplánovou poklonou komiksůznalým návštěvníkům, už raději nemluvím. Co že se mi to vlastně líbilo na prvním díle? Ah. Komedie. Ok. Přiznám se, že jsem se místy fakt smál. Nic převratného se však neudálo, svět se točí dál.

Kousavá satira na téma Delusions of Grandeur broadwayských divadelních herců? Strhující psychologická sonda do duše zkrachovalého akčního hrdiny toužícího po "něčem smysluplném"? Kritika filmového diváka? Políček kritikům? Nebo si z nás Iñárritu jen dělá legraci? Ať už to je cokoliv, funguje to skvěle ve všech směrech, a já jsem rád, že jsem měl tu čest.

Mám rád komedie, kde se idioti chovají jako idioti, a přitom nejsou idiotské. Anžto jsem nenarazil na nezáživný obsah, což je pro žánr vskutku obdivuhodné, hodnocení je, řekl bych, adekvátní. Více podobně povedených počinů, prosím.

NE!

Je poměrně náročné objektivně se vyjádřit o filmu, od kterého očekáváte velký zážitek, jen aby vás zklamal svým přímočarým směřováním k jedinému nosnému zvratu. Škoda. Jedna myšlenka, ať už je sebezajímavější, mi na inteligentní science fiction nestačí. Zvláště tehdy, pokud jde o něco tak zprofanovaného, jako je filipika duše a rozumu. Jako romantický film to tak nějak funguje téměř do konce. Dojem ze závěru bych však s dovolením vyjádřil citoslovcem: D'awww-ewwbleugh!

Tak ještě jednou, procítěně. V knize Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky, je tolik námětů, že vystačí na deset filmů. Kam zmizela obří bitva mezi armádou Balrogů vedenou Melkorem a legiemi elfů pod vedením Feanora? Kam se poděli dva modří Istari? A co rozvrácení Thangorodrim? Stejně jako Jackson a spol. si mohu vymyslet jakoukoliv hovadinu a do filmu to nacpat. Bez ohledu k tomu, zda to v knize bylo, nebo, nedej Tolkien, zda to dává smysl. Proč? Protože můžeme. Máme tu technologii.

Hm, hm. Ten film je tak dobrý, že i přes všechen odpor, který v sobě mám proti něčemu tak nesmyslnému, jako jsou závody F1, a následně i přes silnou nevoli si film s touto tematikou promítnout, překonat očividnou snahu o zahlcení divákových smyslů nepolevující smrští rychlé akce, rychlejších dějových posunů a ještě rychlejších vozů nejspíše poháněných testosteronem, musím hodnotit vysoko. Proti svému přesvědčení, snad. Tak rychle, než si to rozmyslím.

V hlavních rolích: Kočka a ti ostaní. Tak nějak mi to tančení kolem Dylana vyhovovalo. Příběhy tragicky nepoučitelných parchantů mi jsou blízké, hudba jako balzám na (d)uši, a k tomu ten nezaměnitelný dotek bří Coenů. Krásný komorní film. Tohle nemohlo dopadnout špatně :)

Úžasná podívaná, ale jako adaptace předlohy začíná Hobit pokulhávat. Proč, boha jeho, odcházím po třech dílech s pocitem, že ten první byl rádoby prolog, který představil Gandalfa, Bilba, Thorina a ten neduležitý trpasličí kompars do počtu třinácti kusů, jen aby mi násilím vecpal pár fascinujících výjevů, které mne po LotRu už nikterak nerozněžní, a k tomu pár zbytečných akčních scén, o které se nikdo neprosil? Působí to jako... Kousek másla namazaný na příliš velký krajíc. Hádanky ve tmě, Neočekávaný dýchánek a spousta balastu. Chápu, film je cílen na mladší generaci, u které má úspěch. A já už mám asi tu smůlu, že jsem četl knihu.

Děsivé? Ne. Znepokojující? Rozhodně. Konečně nějaká příjemná změna v seriálových vodách.