Corpsegrinder

Odrazovalo mě od toho hodně věcí ale nakonec je to na Netflix produkci celkem slušnej průměr. Film by potřeboval lepší záporáky a vůbec trochu vymakanější scénář než tuhle nesmyslnou kravinu, a hlavně pryč s rodinkou v čele s otravným dítětem. Jinak jsem se docela bavil, akce je suprově ujetá, nevypadá to uplně lacině a Snoopovo (ne)herectví si nejde nezamilovat.

Na první pohled je Jin-Roh trochu zavádějící neboť může navodit dojem že se jedná o akční nářez s maskovaným komandem, ve skutečnosti jde ale o pomalý konspirační drama kde akce není ani 10 minut. Odehrává se v alternativních 50. letech kde zřejmě Německo vyhrálo válku (Japonci používají německou techniku, knížky jsou německy atd.) a země se snaží dostat z poválečný ekonomický krize, na pořádek dohlíží japonská VB která se ovšem o svou práci dělí se speciální jednotkou Kerberos jejíž členem je i hlavní postava, a ta nakonec tu křehkou rovnováhu naruší. V podstatě se jedná o jedno z posledních kvalitních anime 90. let, s nádhernou animací, hudbou a smyslem pro detail. První polovina se možná sice trochu vleče, jakmile ovšem začnou na povrch vyplouvat odhalení a pravdy tak se z toho stává hodně dusný a extrémně depresivní drama který divákovi nemilosrdně servíruje krutost a beznaděj kterejma si zdejší postavy prochází, se závěrem po kterým vám veselo nebude. Líbilo.

Suprová westernová grindhouse řežba s náckama. Díky zasazení do malebný krajiny mimo civilizaci se nemuseli moc srát s plácáním rozpočtu na dobovou atmosféru kromě pár kostýmů, náklaďáku a tanku, a tak šla většina peněz nepochybně na akci, a ta je zde jako by vypadla z posledních Wolfenstein her. Němci jsou zde porcovaný na kusy nebo rovnou vybuchujou na sračky, o něčem to vypovídá že tenhle nenápadnej masakr má víc brutality než ten ubohej poslední díl Evil Dead. Konečně taky dostáváme hlavního hrdinu co má pořádný sisu a neni to žádný ubrečený hollywoodský hovno, postupem filmu navíc nabyde skoro mytologickejch rozměrů jelikož je prostě nezničitelnej :)) Dobrý obsazení, moc hezkej vizuál, možná jen ta přílišná jednotvárnost to trochu sráží dolů, každopádně svět potřebuje víc takovejch filmů.

Začalo to slibným rozjezdem, ale s každou přibývající minutou se z toho stávala nesmyslná melodramatická kravina, stejně jako se ze zabijáka postupně stával neschopnej retard kterej se po precizní úvodní masový střelbě nechá nachytat jak debil v obchodáku jak krade hadry, sprchuje se na hajzlech v umyvadle a u občerstvení krade z jídel salát, načež si během další masový střelby sedne, trpělivě za pomocí tkaničky uplete věnec granátů a ten použije ke zmizení jak ninja (na ulici už asi v USA kamery nemají, to měl ale štěstí). Hlavní hrdinka nesympatický ošklivý hovno bez jakýhokoliv charisma a ty řeči o tom že je zabijákovi podobná jen protože je samotář a v mládí fetovala a řezala se, to už byla ultra naivní trapnost. Samozřejmě nesmí chybět nenápadná vsuvka teploušů. Filmařina je to solidní, ale scénář je prostě hloupoučkej.

Špionážní thriller jak má bejt. Ze začátku je celkem složitý se vyznat v postavách, obzvlášt když část z nich to hraje na dvě nebo i tři strany, ale nakonec se všechny postavy sejdou v suprový vlakový scéně a vše začne dávat smysl. Japonci jsou tu pěkný zmrdečci a je vidět že korejci je nemají zrovna v lásce. Bohužel po trpělivě budovaným napětí vyznívá finále trochu uspěchaně a zkratkovitě a osobně bych nějakejch 20-30 minut navíc klidně přežil. Kimův styl se projevuje zejména v akčních scénách který jsou na dobový drama až překvapivě agresivní a brutální, ale neruší to. S Hollywoodem to nemá absolutně nic společnýho, neoslavujou se zde hrdinové a jejich činy a je to spíš vyobrazení toho jak beznadějně na hovno může odbojová činnost bejt.

Dobrá muzika, dobrej Reeves a dvě dobrý akční scény (ta u Vítěznýho oblouku a ta se zápalnou brokovnicí alá Hotline Miami). A to jsou asi všechny klady, zbytek je těžká debilita. Ta hierarchie a pravidla co se každým dílem komplikujou, popíraj a přepisujou už jsou totální parodie, z celkem realistickýho akčního filmu se zde stal skoro komiksovej výplach s totálně trapnejma postavama jako Scott Adkins v převleku tlustoprda a Bill Skarsgard s tim nejsměšnějším francouzským přízvukem všech dob. Asi to sype peníze ale měli by si zachovat aspoň trochu důstojnosti a tuhle sérii řítící se do sraček zastavit, i když už je stejně pozdě.

To se moc nepovedlo. CGI anime sice moc nemusim, tady to ale nevadilo, hlavně kvůli zasazení do industriálního cyberpunk podzemí kde vizuál zase tak do detailu stejně nejde a kde je většinou hovno vidět. To samý se bohužel dá říct o zbytku filmu, postavy jsou od sebe rozeznatelný jen podle jména a o žádný z nich se nic pořádně nedozvíme, stejně jako o nově příchozím kterej zde má tak 30 vteřin dialogu. Vše je až moc povrchový a tři čtvrtiny filmu se v podstatě nic neděje, pak vás probudí celkem solidní akce v posledních 20 minutách která je hlučná jak kráva a konečně je něco v sázce (a hraje luxusní muzika), jenže pak film zase upadne do kómatu a konec vlastně nic neřeší a věci se mají téměř stejně jako na začátku filmu (kde teď teda berou jídlo?). Myslim že v 90. letech by tenhle námět japíci zpracovali mnohem líp, a nebo to měl bejt seriál kterej by šel víc do hloubky. Takhle je to sotva průměrný.

Úvod z Japonska je kvalitní a dbá na detaily, jenže po přesunu do USA se z filmu stává celkem křečovitá gangsterka která navíc pohlíží na tamní pouliční gangy s trochu idealizovanou naivitou. Že se průměrný pouliční černoši změní na zrcadlovej obraz yakuzy, to nesežeru ani Kitanovi. On je Kitano v podstatě takovej japonskej Clint Eastwood takže to meditativní tempo a klidná hudba na pozadí ultranásilí (hůlky zaražený do mozku, uřezaná hlava) nebyly až tak zarážející, neuškodilo by ovšem víc scén co se zaměřuje na sbližování se těch dvou světů co se tady potkaj. Z filmu je viditelně hodně vystříháno takže kdo ví, třeba to původně bylo ucelenější, ale nedivim se že sám Kitano s timhle nebyl spokojenej. Herecky je to půl napůl, japonský obsazení odvádí tradičně super práci (Kitano, Terajima, Kato) ale amíci jsou totálně mimo. Nedá se však říct že by to byla ztráta času, je z toho cítit taková ta příjemná post-90s atmosféra a nemůžu říct že bych se vyloženě nudil.

Z Vengeance trilogie rozhodně nejslabší, ale stále nadprůměr. První část filmu bude pro běžnýho diváka hodně náročná neboť klipovitost scén, množství postav a nemilosrdný tempo vás potrestají za každou vteřinu nepozornosti, pak ale film zpomalí aby trpělivě vyobrazil titulní pomstu, která neprobíhá tak jak by si člověk asi představoval. V moment kdy člověk začíná pochybovat o tom zda hlavní postavě fandit nebo ne (obzvlášt po tom co zastřelí štěně) přichází scéna promítání vražd dětí jejich rodičům což na stejnou stránku dostane nejen je, ale i diváka. To že je davová spravedlnost vykonaná mimo záběr mi nevadilo, rodiče vstupující do místnosti s čistejma pláštěnkama a vycházející od hlavy až patě pokrytý krví a závěrečnej úklid pro představu stačí. Hodně práce zde odvede i skvělá hudba. A samozřejmě nechybí ani Parkův tradiční černej humor kdy vás donutí se i v takhle depresivním filmu nahlas zasmát.

Z tohohle mám dost rozporuplný pocity, rozjezd je celkem slibnej jenže to dost sráží nesympatickej hlavní hrdina a jeho nelogický chování, občas to až moc tlačí na melodramatickou pilu a nemůže se to rozhodnout jakým tempem se příběh bude odvíjet. Jeho pomsta navíc neni bůhvíjak efektivní a na to že ho scénář od první minuty vyobrazuje jako nákýho killera tak se několikrát za film změní v neschopnýho blba. Má to ovšem klasický kouzlo korejskýho filmu kdy hraje hezká hudba, postavy se cpou zajímavým jídlem, noční život jede, střelba zní syrově a zamlouvala se mi i konečná myšlenka o tom že vše má svoje následky. K dokonalosti Kimovy pozdější pecky I Saw The Devil to má i tak daleko.