Alenkita

Příběh silný a herecké výkony obstojné a působivé (nesnesitelná Rozina Marie Vášové například). Metúdek byl jednou z hvězd filmu. Roztomilý, dojemný a přirozený. Taky vám jeho představitel Vojtěch Rosenberg připomínal Tomáše Holého? Komunisti si nemohli odpustit útoky na křesťanství. A vzhledem k tomu, že su z Valašska, jsem háklivá na každou naučenou "valašštinu" se slyšitelným přízvukem pražských herců. Ti se zřejmě text s přízvukem učí jako z notové osnovy aniž by o jeho pravém znění měli potuchy, bohužel některým schází hudební sluch... U některých dětí se s autenticitou tvůrci ani neobtěžovali (Václavek: "Pojme váááán" znělo spíš jako žižkovskej Venca). Nebýt těchto technických a režimních nedostatků, jednalo by se o povedené drama.

jatamansi vystihuje mé dojmy. Jsou případy, kdy je sdělení filmu mnohem podstatnější, než estetické kvality, o něž se mohou vést nekonečné pseudointelektuální spory. O stylistických počinech bych tedy mohla polemizovat, ale jakékoli zpochybnění jeho závažnosti odmítám. Film Amen je přelomový a odvážný, v několika zemích dokonce zakazovaný. Ukazuje to, co se opravdu dělo a v čem se katolická církev plácá dodnes. Pro mě silný a důležitý snímek.

Když v sobě Andrew objevuje city, poslouchá desku s Dvořákovou Rusalkou, "Mesíčku na nebi hlubokém" v češtině.

Podle meho naoru vynikajici zpracovani, herecke vykony odrazi bez exaltovaneho projevu stavy duse tak presne, ze jsem se s hlavnimi charaktery snadno stotoznila. Jediny muj osobni "problem" je, ze Jacqueline Bisset je prilis krasna pro roli Anny. Ale to ma co delat s mou soukromou predstavou Anny jako zeny podsadine, ne prilis krasne, ale podmanive diky nepopsatelnemu kouzlu ci charismatu.

Na první pohled se to nezdá, ale docela umně sestavená psychologická sonda do útrob děvkaře. Pro mě tomu žánr komedie nesedí. Dominantní pocit z toho na mě čišící je bezvýchodnost.

Ať se vedou učené debaty o "osobitém a nepochopeném režijním rukopise", je to dle mého jen intelektuální kamuflování duševě nemocného člověka Pasoliniho.

"Film, který předznamenal jednu epochu, v hlavní roli jedinečná Maria Félix, natočen podle knihy Luise Fernandéze Ardavína. Ángela vládne takovou krásou, že se jí muži stávají posedlými. Užívajíc neobvyklou lhostejnost skrývanou za svým nevinným pohledem je Ángela svádí, aby je později opustila. Její minulost je němým svědkem jejích zkažených úmyslů. Jednoho dne však potkává Adriana, který by se mohl ukázat být ještě dravějším než je ona..." (překlad komentáře na DVD)

Ačkoli většina mexického (převážně intelektuálního) publika není z "gringovského" ztvárnění života kultovní a bytostně latinskoamerické Fridy nikterak nadšeno, musím se jej zastat. Film ve mně dozníval ještě pár dní. Oba protagonisté Diega a Fridy jsou mnohem pohlednější, než originály a celé ztvárnění je pochopitelně uhlazenější, než byl život Fridy ve skutečnosti. Pak mi ale došlo, že jsme spíš svědky Fridina pohledu na její život, který pro vášnivou a esteticky smýšlející ženskou ve výsledku krásný byl. Pod povrhcem je ale tolik bolesti a utrpení, že nakonec i kreativní snímání naivních a pestrých Fridiných maleb působí tak mrazivým dojmem, jako rozesmátá maska klauna nasazená na strhaný a zlomený obličej.

"Co je to dostatek lásky?" "Vždycky o maličko víc, než se kdy komu dostane." To jen abych nezapomněla. Edgar Alan Shakespeare

Nelíbí se mi téma hádajících se rodičů jako nosné pro dětský film, ani jeho nepřirozené zpracování. Vzpomínám si na pocit úzkosti, který mě jako maou při jeho sledování provázel, a to bez kýžené katarze. Dvě dádám za animaci plastelíny.