Alenkita

"Rozdíl mezi květinářkou a dámou není v tom, jak se chová, ale jak se k ní chovají ostatní." Ani by mi nevadilo, kdyby Audrey zpívala sama. Slyšela jsem pár originálních verzí. Zpěv Nixon je sice školenější, operní, ale Audrey prostě zpívá přirozeně, "mluví do hudby" právě jako Rex Harrison, u kterého to tvůrcům nevadilo. Změna nejenom Lízy, ale hlavně zásadní vnitřní transformace profesora Higginse mě pokaždé dojmou a zasáhnou. Teoreticky by nám něco podobného měla sdělit každá druhá romantická komedie, v praxi to však pro mě dokázala jenom My Fair Lady. Hudba, atmosféra, kostýmy, charismatičtí herci, myšlenka, příběh filmu-pohádky mě zas pokaždé okouzlí. Jako každá dobrá pohádka intelektuálce ve mně (patlající se ve filosofických a pseudofilosofických pochybách) rázně připomene základní morální a citové pravdy. Jenom jedna věc mě trochu trápí: A co Freddie?