sha.piro

Prvních osm nebo devět dílů DND by se dalo hodnotit kolem 70%, proč ne, ale druhá polovina hodně rychle uvadá. Jakmile se totiž ze seriálu vytratí vzpomínky na školní léta a hlavní protagonisté spolu začnou chodit, zmocní se vás pocit, že školu absolvovali v dospělosti, protože v druhé (logicky vyspělejší) polovině začínají z ničeho hopsat vedle sebe na ulici, extrémně na sebe mrkat, plácat jeden druhého po hlavě jako kdyby šlo o nově získané štěně, trpět extrémní samomluvou i záchvaty z půlminutové osamělosti. K tomu všemu si musí všechno neustále rekapitulovat... No, mám-li to hodnotit jako celek, tak za mě 58%. Přitom rozjeté to bylo dobře. Každopádně, poukázat na problémy dnešní doby i na to, že i maličkostí je potřeba si všímat a vážit si jich, to se cení (i když to tentokrát nevyšlo tak jako tvůrcům Trochu slunce každý den)

Silné, dojemné, příjemně citlivé. Tak by se dal shrnout TSKD, který od pátého dílu nabírá až skoro nečekanou hloubku. Pojednává o lidské obyčejnosti (zranitelnosti), o radostech i bolestech, o předsudcích, o touze po štěstí i touze po uzdravení... Dává nám nahlédnout do pracovního i soukromého života jak personálu psychiatrické kliniky, tak i jejích pacientů. Není sice úplně dokonalý, ale zanechá ve vás stopu. A to beru jako to největší a nejcennější plus. Hodně protagonistů (Han-sol Kwon, Jang Dong Yoon, Yeon Woo-jin, Jeon Bae-soo, Kim Jong-tai nebo Lee Jung-Eun) jsem znal už z jiných rolí, proto byl pro mě velkým překvapením výkon neznámé Lee Yi-dam. Se svou rolí se popasovala znamenitě. Možná i proto získala v průběhu roku jedno ocenění a jednu nominaci na Nejlepší novou herečku ...a to (právem) právě za roli v TSKD. Škoda, že filmaři neobsadili (ale víme proč) o něco více starších herců, aby to bylo alespoň nepatrně vyváženější, za mě i tak ale 90%

Na to, že se jedná o český film, navíc jen s postavami sedicimi ve studiu, doma nebo v autě a klábosícími mezi sebou po telefonu, je to nezvykle dobré.