RasputincZ

Komplexnost. Dokonalá celistvost. To byla první věc, která se mi ve spojitosti s Atlasem mraků vybavila hned po východu z kina. Když jsem v létě viděl 5-minutový trailer, byl jsem plný očekávání, ale zároven jsem se bál, že se film jako celek tvůrcům rozsype pod rukama. Ukočírovat šest příběhových linií není bezesporu žádná sranda. Ovšem triu Wachovski Tykwer se to podařilo, za což mají můj velký obdiv. Filmu by se dala vytknout věc, která platí prakticky u všech povídkových filmů, a to nevyváženost jednotlivých povídek – zde dějových rovin. Citlivá Tykwerova queer romance v kontrastu s až naivně pohádkovou sekvencí z post apokalyptické budoucnosti s Hanksem, který šílí ze svého pokřiveného svědomí napříč staletími. Nadruhou stranu mě asi nejvíce zaujal příběh s korejskou herečkou/fotografkou Du-na Bae, které v leckterém divákovi určitá dá vzpomenout na sci-fi klasiky Isaaca Asimova nebo zfilmovaný kousek Já robot. Trochu jsem se také obával složitosti a nepřístupnosti filmu širším masám, ale jsem toho názoru, že to musí pochopit (aspon v základech) snad každý divák, který bude po dobu 172 minut sledovat plátno. Druhá možná třetí projekce je u Atlasku mraků ovšem podmínkou. Během druhé projekce se více zaměřím na drobné detaily a propojenost postav napříč časovými sekvencemi. Doufám, že se ve svém plném hodnocení jen utvrdím. P.S.: Pokud bych měl porovnat příběhy natočené Tykwerem a Wachovskymi, asi u mě vyhrál Tykwer, ale to je jen moje mírná averze vůči science fiction. Film rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. Přeci jen se jedná o jeden z nejzajímavějších počinů roku!

Pomsta je v Korei očividně jedna ze stěžejních filmařských témat. Zaobíral se jí Kim ki-duk i Park a Ji-un Kim se ji pokusil ve 144 minutách definovat a ukázat nám její nejupřímnější a nejzvrácenější podobu. Film i přes dlouhou stopáž není nudný, Min-sik Choi v záporné roli exceluje a ačkoliv film místy působí až jako šílená cynická komedie, nikterak to nesnižuje výsledný dojem řemeslně excelentního a obsahově přinejmenším kontroverzního díla. Na celkem logickou pointu bychom sice nemuseli čekat dvě hodiny a půl, jenže když je to taková zábava :)

Nepříjemná podívaná. Musím se přiznat, že jsem na film nešel střízlivý, a proto je můj výsledný dojem asi silně subjektivní, ale to nic nemění na tom, že jsem letos lepší horor zatím neviděl. Derrickson pomalu buduje atmosféru, nahrávky vražd ve spojení se zvráceným soundtrackem aspon mírně rozhodí i nejodolnějšího diváka. Od REC jsem neviděl horor, který by ve mně během projekce vzbudil snad všechny druhy strachu a hrůzy. Velká pecka! P.S.: SInister mi zanechal šrámy na duši.

Cizinec je skvělý noirový film nejen pro "hitcockovské" napěti, ale především pro poutavý až invenční vizuál, kterým se Welles stal bezesporu nesmrtelnou ikonou světové kinematografie. Přesvědčivé herectví jak E. Robinsona a pro něj typické role detektiva/komisaře, tak Orsona Wellese, který během filmu krásně ztvárnuje psychické hroucení a ztrátu půdy pod nohama v drobných mimikách a pohybech. Cizinec sice možná je v historickém kontextu lehce naivní, ale tomu neubírá na napínavosti ani v dnešní době.

Xavier Dolan se jako režisér vyvíjí a po zhlédnutí Laurence Anyways jsem přesvědčen, že dobrým směrem. Laurence Anyways není bezchybný film, tím déle trvá, tím více si divák všímá jednotlivých much na kráse, ale výsledný dojem je velmi pozitivní. Film má silný příběh, řekl bych, že se silnější a plnější látkou Dolan zatím ještě nepracoval. Jak jsem zabil matku byla upřímná vztahová výpověd člena queer komunity, Imaginární lásky prozatimní vrchol Dolanových manýristických výlevů a Laurence Anyways je skutečně prvotřídní drama, které nikoliv není pouze o složitých vztazích hlavní postavy, která se rozhodně změnit pohlaví, ale funguje to i jako společenská sonda a určitá forma kritiky (scéna v restauraci je bezkonkurenční highlight filmu). Kamera se často mění ze statické do dynamické a film celkově po řemeslné stránce působí velmi hravě. Soundtrack je samozřejmě výborný, ale to už je u Dolanových filmů podmínkou. Nebýt přepálené stopáže, neváhal bych ani vteřinu s plným hodnocením. Dolan potvrzuje, že se vyplácí nadále sledovat!

Moje hodnocení nejspíš nebude zcela objektivní. Miluji impresionismus a Van Gogha obzvlášt. I přes svoji averzi vůči životopisným filmům jsem dal Žízni po životě šanci a dobře jsem udělal. Během dvou hodin vám bude poskytnut náhled do života složitého umělce, který je fenomenálně zahrán Kirkem Douglasem, který snad v každém divákovi vyvolává určité sympatie a soucit. Mezi divácky nejvděčnější části filmu bezesporu patří části s Paulem Gauginem v podání oscarem ověnčeného Anthonyho Quinna. Skvělý nápad s prokládáním příběhu obrazy holandského umělce. Film tedy skvěle funguje i jako vzdělávací prostředek o malířově životě. V tom, dle mého názoru tkví jeho největší síla.

Pod vlivem lásky je zajímavý film. Zajímavý film délkou, obsahem, provedením a především tou zvláštní paletou pocitů a emocí, které na diváka přenese. Nemá cenu k nejlepšímu filmu Shiona Sona psát zbytečnou omáčku. Dlouho se mi nestalo, že bych dokoukal film kolem páté raní a měl nutkání film pustit znovu...To, myslím, mluví za vše. P.S.: soundtrack je boží! :-)

Nejlepší klasický noir, který jsem viděl. Spousta lidí tvrdí, že za nejklasičtější, nejzákladnějších a nejdůležitějších film noir hnutí je považován Maltézský sokol, ale Pojistka smrti je pro mě ještě o jeden level jinde. Nenapadá mě jediný malý detail, který bych filmu mohl vytknout k nesmrtelné dokonalosti.

Spolu s Kabinetem doktora Caligariho nejlepší němý film, jaký jsem kdy viděl. Geniální forma. Spojení hned několika filmařských vlivů té doby (expresionismus, francouzský impresionismus) spolu s neskutečně bolestivým herectvím Marie Falconetti vytváří skutečný opus magnum Dreyerovy filmařské tvorby. A nerad bych zapomněl na hudební doprovod Richarda Einhorna. Rozhodně se vyplatí vidět!

Silná symbolika, krásná animace a originální námět o existencionálních pravdách, které se, at si to připouštíme nebo ne, týkají nás všech...