I.AM.NOT

Navrstvení scénáře Bournovi určitě prospělo, jenže moc mi chyběla ta nekompromisní svižná režie z prvního dílu, ačkoli realcam střihová režie Greengrasse není špatná a Matt Damon mi vadil víc než v předchozím díle.

Takovéhle tempo vypravování mi až tak moc nesedí (Dogville...) ale v loutkovém podání Mary a Maxe to bylo něco úžasného.

Moc mi chybělo závěrečné setkání (počítám, že byla pořádná ožíračka a chlapci si to od srdce vyříkali) Erika Hníková nesoudí a jen dokumentuje- a to se mi na ní nejvíc líbí, není to pravé poslání dokumentaristiky?! Jinak dost(tragi)komické, ale na druhou stranu nefalšovaně hrdé. A kdybych měl takovou ADIDASku, tak si jí taky střežím jako oko v hlavě a ani na praní bych jí nikomu nepůjčil.

Táhnu k sportovním dramatům a v kombinaci s režií Clinta Eastwooda jsem čekal, že na konci budu brečet jako malý kluk. Vše měl umocnit Morgan Freeman (kvalitní výkon) a příběh podle skutečné události. Dokonce jsem byl ochoten potlačit nesympatie k Mattu Damonovi (příšerně plochý) a rugby jako nesmysleného sportu. Bohužel Invictus působí velmi pateticky a až s přehnaným uznáním vynáší Mandelu do výšin. Přiznejme si pravdu, kdyby to nenatočil Eastwood, tak tu všichni (včetně mě) jdou s hodnocením ještě níž a píší o klišovité nicce (daly by se použít i hanebnější slova, ale ústa ke Clintovi mi to nedovolí)

Zformulovat k Počátku smysluplný komentář, který by obhájil mé hodnocení je složité. Nolan si vytvořil auru geniálního režiséra, kterým možná je, ale možná se u něj tvoří spíše takový bájný kult vytvoří především Batmanem, filmy předtím byly prostě více vypointované. Počátek má samozřejmě také výtečné závěrečné vyústění, ale mám pocit, že všechno už tu v určitých bodech bylo- cestování mezi dimenzemi, pohrávání si paradoxy... možná jsem to viděl právě u Nolana, ale prostě jsem všechno už nějak viděl a vzhledem k Nolanovi jsem i tušil (ne od začátku samozřejmě) - jak by to mohlo dopadnout. A dopadlo. Počátek je bublina, sice nafouknutá jen malinko, ale bublina.

Takhle nějak si to "pravé fandovství" mezi vymaštěnýma klukama, čímž nechci urazit všechny fanoušky Sparty, ale mají mezi sebou silnou základnu těchto jedinců, s eSkama na prsou představuju. Plus nečekaný konec.

Prostě jako jiné lepší buranské komedie- občas se zasměju, za minutu nevím čemu a půl hodiny po filmu si pamatuju jen Evu Mendes a absolutně béčkový (v nejlepším slova smyslu) začátek.

Na první pohled pseudointelektuální sračka, která se snaží provokovat svým anarcho-punkovým vzevzřením a občasným wtf momentem (nákup piva...), na druhý pohled je to čistě pozérská záležitost a právě tím se při hlubším přezkoumáním stává pseudointelektualita nečím větším. Merendino skvěle vystihl nejen americkou punkovou scénu, to jest, že punk v původní čisté formě neexistuje a možná nikdy neexistoval (znám všeho všudy dva čistokrevné kluky, kteří opravdu žili chaosem- možná to je ten řád- a to jsem se v komunitě dlouho pohyboval) a čím víc si člověk myslí, že je true, tím víc se v sobě samém stává pozérem. O soundtracku nemá cenu diskutovat, buď to máš rád a dáš pět, nebo tě jen prudí. Podle mě je vybroušený. Dobrý film s velmi realistickým koncem.

Formát pořadu působí celkem ploše, ale porota v čele s Polreichem má charizma a vtip, i když ta paní jen opakuje verdikty ostatních, ale aspoň ví o čem mluví. Nesympatie k určitým soutěžícím nebudu do hodnocení zahrnovat (šlo by o 1-2 dolů).

Tarantinova tvorba mě nijak neuchvátila, jeho prvotina mě však ani nezklamala, nepůsobí na mě tak nudně jako, do oblak vyzdvihované, Pulp fiction. Skvělé herecké výkony, svižné dělení do kapitol, pár perfektních dialogů, ale pořád na mě celek působí trošku omáčkovitě.