I.AM.NOT

Nejsem fanoušek Tarantina a tak mě nijak nepobouřilo jeho jméno na plakátu a nevím co ještě ve smyslu spojování jeho jména s Hostelem. Celkově je Hostel blbost, ale rozhodně ne o tolik horší než zbývající horory americké produkce. Prostě průměrný americký horor, kde přemýšlíte nad tím, jestli hlavní hrdina vychodil základní školu. ("Proč tam doprdele leze?")

dvojté vé-mezera-super velké o-mezera-dvojité vé.

Naprosto kultovní obsazení (pro mě) v čele s Iggy Popem si nezaslouží nic jiného než plný počet. Jinak objektivně je to kardinální blbost, což ale připouští a na nic víc si nehraje, ačkoli možná hlubší význam má.. ať každý posoudí sám. Standartní béčková jízda u které bych čekal zběsilejší hudbu (jako TV Eye od Iggyho při propíchnutí brčkem) ale i tak byla fajnová.

Proroctví mi konečně odtajnilo herecké tajemství Nicolase Cage, který mi nikdy neseděl, ale až doteď jsem nevěděl proč. Teď vím. Cage zahraje všechny emoce, jak kladné, tak záporné, ale jen v určité míře, při vyšším emočním rozsahu přehrává. A přesně tak je to s Proroctvím, které s jeho výkonem stojí a padá, protože námět je takový, že se dá úplně pohřbít i pozdvihnout do výšin filmového nebe. S filmem to prostě stejně jako s Cagem je v průběhu jako na houpačce- od rozpačitého úvodu plného klišé, předvídatelnosti a "wtf náhod (9/11 doprdele kdo by to byl řekl?!)" přes komornější atmosféru, která je brilantně výváženě chladná a děsivá až k závěru z kterého mám opět smíšené pocity- Cage nezvládl emoční scény mezi jím a synem, ale na druhou stranu se děj vyvinul příjemně jiným směrem, než se očekávalo a i Cage se v úplném konci našel. Rozpačitý film, ale nakonec z něj mám dobrý pocit. Ačkoli vidět ho v jiném, intelektuálnějším, rozpoložení, tak nevím...

NEJKRÁSNĚJŠÍ FILM, KTERÝ JSEM KDY VIDĚL. Nemohl jsem si odpustit nenapsat to velkým písmem. Čistější Čistá duše, Lepší Dobrý Will Hunting. Možná klišé, ale překrásně poeticky osobní, komorní, tiché a přitom dosti napínavé, neutahané a závažné. Hodina o Shakespearovi se dotýká dokonalosti a Williamsův Marlon Brando je lepší než originál.

Jeden perfektní vtip, který si ani už nevybavím přesně, ale něco s jednodušší Kamilem, odporná (ne)skrytá reklama a to je tak všechno.

Miluju "kdyby" "alter ega" a takové filmy vůbec. Tohoto jsem se však bál. Chyba! Carrey exceloval! Ale takovým způsobem, že to není možné. Dodal snímku takovou lidskost svým plachým tragikomickým výrazem (každý to zná kdyý potká někoho nového a neví co říct, nenapodobitelný pohled. A ejhle, Carrey ho vystihl přesně), že můžu jen a jen básnit a dodat, že je to prostě opravdu pan herec a doba Blbý a blbější je pryč. Myslím, že zde překonal i svůj výkon v Truman show. Pak tu je "ta holka z Titanicu." A ta umí překvapivě taky hrát. Takže proti hereckému obsazení nemám nic. Scénář krásný, kamera krásná a konec lidský. Silných 5/5 se slzou v oku.

Takovéto filmy mám rád, protože si vždycky až na konci uvědomím kolik se vlastně v příběhu odehrálo zvratů bez větších epických hudebních doprovodů, dramatických střihů a následných retrospektiv- prostě jako život. A film rozhodně nebyl viděn tak dětskýma očima jako ve filmech amerických, což mě velmi příjemně překvapilo. Chyběla mi jen větší sepjatost a dotažení nějakých linek, takže si vlastně protiřečím, protože život takový není. A teď jsem si všiml nápisu na plakátu "velmi lidská komedie" a to myslím, že to vystihuje nejlíp.

Já vidím jediný problém v tom, že se jedná o remake DOKONALÉHO filmu a tudíž o látku nepůvodní. Samotný film není vůbec špatná, když na něj nahlížíte jako na samostatný počin, Vaughn hraje výborně. Ano, výborně! Atmosféra postupně houstne a slavná scéna ze sprchy se taky dala překousnout.

S Doors to mám tak, že mě jejich hudba, až na 3-4 singly, neoslovila. Johnny Depp čte komentář dobře, ale na můj vkus až moc tajemně, přičemž faktů je překvapivě dost a to jednoznačných. Přijde mi, že producent se snaží přiživit již tak dost velký kult a podpořit prodeje čehokoli s Morrisonem. Největším problém takovýchto dokumentů je vždy směřování všeho na jednu osobu- frontmana, což je většinou to, co všechny zajímá, ale ve "když jsi divný" se ukázalo, že Morrison nebyl až takovým hybným motorem Doors jak by se ze všech článků, filmů a nevím čeho ještě, mohlo zdát. A to mi chybělo. Věnovat se trošku i zbývajícím členům kapely, kteří mimochodem stále hrají a myslím, že to není na škodu, když už v době slávy odzpívali a odehráli koncerty vlastně sami.