Moiraine

Po shlédnutí No Breathing z něj mám trochu rozpačité pocity. Jako kdyby se tvůrci nemohli rozhodnout, o čem že to vlastně bude - jestli o vyrovnávání se tlakem velkých očekávání okolí, nebo o vztahu syna k mrtvému otci, nebo o přátelství nebo třeba rivalitě mezi dvěma nadanými sportovci. Tyhle všechny témata se tu objevují a každé je zajímavé, ale žádné mi nepřišlo pořádně rozvedené. Nicméně to nemění nic na faktu, že mě to celkově bavilo, přestože sportovní filmy nepatří mezi mé favority.

Na tomhle anime je špatně snad úplně všechno. Na děj jsem celou dobu čekala úplně zbytečně (i když na konci se možná dá mluvit o nějakém pokusu). Postavy byly nezajímavé a tak nějak všechny stejné, kromě hlavní hrdinky, které v hlavě scházela snad i ta sláma. Jediné, co se mi líbilo, byla kresba. A dalším bonusem je délka, protože mít ty díly standardní délku, tak se asi nedostanu ani přes dva.

První polovina mě až k uzoufání nudila, ale když došlo na první "koncert", tak se to výrazně zvedlo. A na konci už se to dokonce přiblížilo i komedii. Když jsem četla synopsi, tak jsem nabyla dojmu, že se bude jednat o něco, jako byl Happy Life. Kromě premisy mají ale společného jen málo. Možná i bohudík, protože odlehčenou komedii (kde se člověk opravdu i zasměje) o vážných věcech s pozitivním vyzněním u nás asi nikdo ani natočit neumí. Převážnou část děje na mě Revival působil spíš depresivně. Bylo tu ale pár pěkných momentů a dívat se na to dalo, tak trochu přimhouřím oko.

Doufám, že tohle něco řekne alespoň těm, co hráli hru. Já ji viděla jen zprostředkovaně. Film mě hodil do nějakého konfliktu, který mi nic neříkal a za celou hodinu a půl mě ani nezačal zajímat. Protože jsem ve skrytu duše optimista a předpokládám, že herní fanoušci v tom budou vidět něco víc, tak si troufnu říct, že to dopadlo i o něco lépe než filmový Dragon age.

Samotná legenda o Herkulovi tu vyzněla ta moc naprázdno, že skoro pochybuji, že autoři o Herkulovi věděli něco jiného než pár jmen. Pravda, byl tu nemejský lev....a jako kdyby i nebyl. Kdyby si místo toho vymysleli vlastního hrdinu, tak člověk aspoň nemá pocit, že ho podvedli. Navíc se režisér asi snažil trhnout rekord za nejvíc kravin a nelogičností v hodině a půl. Hromada mrtvých bez jediné kapky krve je sice běžná věc, ale tady to tak neskutečně bylo do očí... A nejhorší na tom všem je, že mě docela i bavilo (asi mi to padlo do nálady). Další shlédnutí ale asi riskovat nebudu, aby nehrozilo, že se ze dvou * stane odpad.

Nový Riddick mi hodně připomněl Černočernou tmu, která byla fajn, takže proč ne? Vždyť vykrádání kdečeho (dokonce i sama sebe) je v Hollywoodu úplně normální a běžná věc. Když se na to k tomu dokonce dá koukat, tak je celkem překvapivá přidaná hodnota. A zrovna filmy o Riddickovi patří mezi skupinu filmů, které sice nepovažuji za žádné skvosty, ale zas se nebudu bránit se na ně někdy podívat.

Tohle anime mě nijak zvlášť neoslovilo. O čemž také svědčí fakt, že jsem u těch 80ti minut dvakrát usnula. Ne že by to byla vyloženě nuda, ale tak nějak mi to přišlo o ničem. Podobné "příběhy" jsem viděla poskládané líp. Třeba je to tím, že je to nějak vytržené z kontextu a někde se za tím skrývá další anime, nebo třeba manga. Je mi to ale vcelku jedno a zjišťovat to nehodlám. Zítra už si nejspíš ani nevzpomenu, že jsem to viděla.

Nebudu zastírat, že jsem si tenhle film vyhlídla kvůli Lee Jong Sukovi, který si v posledním roce získal mojí pozornost. Na titulky jsem čekala dlouho a můžu s čistým srdcem říct, že jsem nebyla zklamaná. Sice jsem nedostala to, co jsem očekávala, ale s postupem času jsem byla stále víc a víc zvědavá, jak tohle vlastně dopadne. Stopáž téměř dvou a půl hodiny je možná až příliš dlouhá a zkrácení o nějakých dvacet minut by tomu přidalo větší švih. Proto jsem také zvědavá, jak si poradí se seriálem, který by měl začít vycházet někdy tento rok.

Celkově mě Pretty Boy docela bavil, ale přišlo mi, že se někde v průběhu seriál začal odchylovat od původního konceptu. Nemusí to být nutně na škodu, ale tady to dobrou službu neudělalo. Žánrový přesun od komedie někam, dejme tomu, k dramatu se u Korejců děje celkem často, tak mě to ani nepřekvapilo a i později se občas objevily okamžiky, které mě pobavili. Kde mi to vadilo, byl děj. Druhá polovina seriálu je v rozporu s některými výroky, které zazněly ze začátku. Navíc jak je předkládán Ma Teho souboj s neúprosným světem byznysu, tak tvůrci nějak zapomínají, že mají jen omezený počet epizod, takže ten konec je celkem dost uspěchaný. Plusem budiž ale to, že hlavní postavy mě bavily, což nebývá u kdramat samozřejmostí.

Je to typický americký film. Spousta klišé, pár nelogičností a hromada triků. O to víc mě překvapuje, že mě to vlastně i bavilo. V jeden okamžik jsem dokonce přemýšlela nad vyšším hodnocením. Sice mi tam Keanu Reeves dost vadil, na druhou stranu mě potěšilo, že se tam nakonec ukázal Akanishi Jin. Děj byl sice předvídatelný, ale svižný (a hlavně, byl tam). Jediné, co mě nebavilo, byla ta romantická linka, která ve své podstatě ten příběh kazí. Asi bych nad tím dokázala mávnou rukou, kdyby tvůrci vyloženě nevnucovali ten původní příběh, se kterým to má společný snad jen název a jména pár postav. Jako fantasy film je to ale natočené dobře. Pobavilo mě ale v jaké krizi musí američtí scénáristé být - před americkými 47 roniny běžel trailer na americkou Godzillu.