Scaevola

Splatil jsem dluh filmové historii a zhlédl prapředka všech sci-fi snímků v jeho "nejnovější", restaurované verzi obohacené o nalezené argentinské pasáže - už to mne naplňuje radostí. A přihlédnu-li k faktu, že vzdor věku a nehovornosti dokáže film vtáhnout a vyprávět složitý příběh ztracených iluzí, rozpadu idealizovaného světa pro vyvolené a hravé proměny jednoho charakteru, musím smeknout. Herecké výkony odpovídají dobové technice a expresionistické stylizaci, vědecko-fantastické nápady zaujímají svou nekomplikovaností a nelze si ani představovat, jak musely v době vzniku působit na diváky použité triky. Výstavba záběrů u strojů bere dech a kompozice davových scén dává tušit, kde brali inspiraci mnozí další, dnes slavnější tvůrci. Jen to všechno dá poměrně velkou práci, podívat se na snímek celý a ještě promyslet všechny jeho témata, která už dost nesnesitelně směřují k avantgardní, rovnostářské proměně společnosti.

Hned na úvod podotknu, že jsem měl tu čest zhlédnout kratší verzi slavného díla, přesto mi připadlo, že některé scény autor zbytečně protahuje, a naopak že některé střihy přeskakují nevhodně rychle. Je samozřejmě nutné smeknout před prací s očividně nevyčerpatelnými zdroji lidské síly i před sledem obrazů, které vzdor němé formě vykreslují dostatečně plasticky příběh i emoce postav. Na druhou stranu však příběh nepůsobí nijak propracovaně ani komplexně a v mých očích postrádá i potřebnou hloubku, byť tomu v době vzniku samozřejmě muselo být jinak a i jeho myšlenkový a politický záběr měl pravděpodobně širší dopad. Z formálního hlediska tedy patrně nejsem úplně schopen docenit vliv snímku, po stránce obsahové mi pak film připadá příliš zakotven v 20. letech minulého století, a tudíž mne neoslovil tak, jak bych podle obecného povědomí čekal.

Odhlédnu-li od faktu, že je těžké hodnotit snímek vzniklý bez mála před sto lety za zcela jiných podmínek nejen technických a filmařských, ale především společenských, kulturních a politických, jsem na vážkách, co se odráží v mém průměrném hodnocení: První polovina je totiž téměř bezchybná i z pohledu dneška, skvěle buduje napětí, staví na barvách, expozici a hudbě a zpodobněná cesta kamsi do neznáma je skutečně hrozivá. Bohužel však v druhé polovině již nemá snímek co vyprávět přicházeje s dílčími a nezajímavými zápletkami (vylidnění lodě, městský mor, který slouží jen k jedné honičce a jedné scéně s procesím rakví a jinak k ničemu), které pouze zpomalují hlavní proud příběhu ničíce jeho podmanivost a hrozivost. Vyvrcholení navíc přichází jako bůh ze stroje neočekáváno a jen letmo naznačeno, takže nemá dostatečný emoční účinek. Najdeme tu tedy mnohé nápady a postupy rozvinuté později, ale jsou to pouhé náznaky fungující v omezeném rozsahu svého diskurzu.