Poslední recenze (2 247)
Devdas (2002)
Indická romantická sága Devdas je tím netypičtějším romantickým velkofilmem Bollywoodu. Pokud se někdo chce seznámit s indickou kinematografií, můžu jej doporučit. Divák musí být ovšem připraven na trochu jiný přistup. Indie je velká země a jejich filmy jsou velkolepé. Film má tři hodiny, aby se do něj vešlo vše, co je potřeba. :-) Velkolepá výprava, spousta tanečků a především hromady a hromady klišé. Přepálené barvy, třpytivé kostýmy, hořící svíce, okvětní plátky, zpomalené pohledy z očí do očí, vítr ve vlasech… zkrátka vše, co si dovedete představit a ještě mnohem více. Kupodivu to ale všechno ladí a funguje. Příběh měl i při té ukrutné délce vcelku spád, tanečky byly občas originální (ten opilecký!) a místy to nebyl úplně klasický sladký romanťák, ale také drama. Když přidám sociální přesah… boj Indů proti jejich kastovnímu systému, který je nemilosrdný, všechny trápí a přesto jej všichni stále slepě dodržují, musím dát poctivé tři hvězdy, ač to rozhodně není můj šálek čaje.
Divoká planeta (1973)
Ve své době neobvyklá československo-francouzská spolupráce přinesla tohle pozoruhodné, ale poměrně neznámé dílo. Animovaný sci-fi příběh staví člověka a celou lidskou společnost na úroveň domácích zvířat, či nepříjemného hmyzu. Na planetě vládnou fyzicky i technicky nadřazení Dragové, kteří se snaží lidi zotročit, případně úplně vyhubit. Lidé se ovšem vzepřou… Zajímavý náměť a lidé v nezvyklé roli, to pro mě byla hlavní lákadla filmu. Animace, ač velmi originální a místy nápaditá, mi moc nesedla. Občas mi přišlo, že se tvůrci předvádí v tom, co ještě dovedou a to na úkor příběhu. Například zobrazování různých rostlin a živočichů. Bylo to originální, nicméně pro děj vlastně nepotřebné. Možná také kvůli tomu, film chvílemi ztrácel tempo i přes svoji krátkou délku (jen 70 minut). Jako rozšíření obzorů pro filmové fajnšmekry, se doporučit ale dá.
Traffic - Nadvláda gangů (2000)
Kvalitní kriminální thriller o stálém a neúspěšném boji s drogami. Snímek je uvěřitelný a dokáže vtáhnout. Dobré obsazení podalo dobré herecké výkony a divák dostane prostřednictvím místy překvapivého příběhu solidní dávku převážně negativních emocí. Na špatnou stranu může vykročit téměř každý a cesta zpět je sakra obtížná. Jak jsem už kdesi psal, jediný způsob, jak vyhrát nad drogami je, když je všichni přestanou brát. Narkobaronům a drogovému průmyslu hned dojdou peníze a moc. Je to vlastně jednoduché a čisté řešení. Bohužel je to jen sen. V reálu nezbývá než vést podobné nekonečné, vyčerpávající a naivní války. Každopádně jde o dobrý film hodný doporučení, i když vám při jeho sledování nebude dobře po těle.
Poslední deníček (10)
TOP 2023
Letos mi to nějak dlouho trvalo. Ne, že bych neviděl nic zajímavého, ale nedokázal jsem si udělat čas pro klidné zamyšlení a rekapitulaci… tak konečně. :-) Za rok 2023 jsem ohodnotil celkem 143 věcí, což je od roku 2016 prakticky můj průměr. Po dokumentech o osobnostech (2021) a seriálech (2022) bych se letos zaměřil na tři různé oblasti.
První je Virtuální RETRO KINO
Uživatel Willy Kufalt mě zhruba před rokem pozval do soukromé diskuze, kde se každý týden virtuálně promítá jeden jím vybraný film. Viz hlavička diskuze.
Zdravím pozvané členy, vytvořil jsem tuto diskuzi s cílem trochu rozšířit povědomí o různých zapomenutých, méně sledovaných či v tuzemském prostředí "neobjevených" filmech, které stojí za pozornost a zhlédnutí.
Také tímto mu děkuji za pozvání. Jsem si jistý, že kdyby měl někdo další zájem, může se mu ozvat a on jej rád také pozve.
Jde opravdu o zajímavé a pozoruhodné snímky, které jsou ve většině prakticky neznámé a hodně dokáží rozšířit divákům filmové obzory. Bohužel nemám zdaleka čas sledovat vše, ale za celý rok jsem viděl celkem třináct zařazených filmů. Ty nejzajímavější pro mě byly:
Grand Prix – jeden z nejlépe hodnocených filmů z prostředí závodů F1 a bude se líbit i nefanouškům motosportu.
Stovky bobrů – moderní pocta starým groteskám a krásný gejzír originality a tvůrčí imaginace.
Den, kdy země vzplanula – sci-fi staré školy, které sází více na atmosféru a dialogy, než na efekty a je možná aktuálnější dnes, než dříve.
Druhou oblastí je polská kinematografie
Polská kinematografie se mi líbí čím dál více a jen v minulém roce jsem viděl deset filmů z Polska. Pozoruhodné byly všechny. Na pomyslném vrcholu stála „trilogie“ Andrzeja Wajdy Člověk z mramoru, Člověk ze železa a Walesa: člověk naděje. Polsko je náš soused, jeho dějiny jsou v mnohém podobné a v mnohém velmi odlišné. Tahle trilogie je výbornou sondou do moderních polských dějin. Navíc je to i filmařsky brilantní. Pátrání po fiktivní postavě za účelem stvoření dokumentu, změna ve vnímání budovatelského a dělnického nadšení, zobrazení Lecha Walesy jako normálního člověka… všechny tři filmy jsou skvělé. Občas jsou na diváka náročné, ale za setkání určitě stojí. Variantou je pak rovněž dobrý snímek Jack Strong o polském špionovi z období Studené války. Je divácky přístupnější, má tradiční filmovou dramatizaci, dobré obsazení a také silné vyznění.
Nakonec přidám několik pozoruhodných dokumentů
Pozemšťané – Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne… Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu… asi nejsilnější emocionální zážitek za celý rok… - (celý komentář zde)
Sociální dilema – Mnohonásobně zvýšené počty sebevražd mladistvých, proměna uživatelů na obyčejné produkty, rostoucí polarizace společnosti, sociální nepokoje, ztráta schopnosti komunikovat na živo, ztráta schopnosti přijmout opačný argument, totální závislost na technologiích… i tohle všechno přináší nové online technologie - (celý komentář zde)
Švéd v žigulíku – Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky… ne, to není námět absurdní komedie, ale realita, která se před pár lety skutečně stala :-) - (celý komentář zde)