dejavu26

Pro mne jednoznačně film č. 1. Neobyčejný příběh i herecké výkony Emily Watson, Stellan Skarsgarda a Katrin Cartlidge podtrhují otevřené exteréry studené krajiny v panoramatických záběrech, úsporné dialogy snímané ruční kamerou a strhující děj. Film nabízí mnoho otázek, na které si divák musí odpovědět sám - to, co je pro jednoho dobré, je jinému nepřijatelné. Řeší sílu lásky, předsudků, mystérium zázraku, nabízí na události pohled mnoha zúčastněných, kdy každý je natolik uvěřitelně zahrán, že je možno se do něj vcítit. Zážitek z filmu výrazně umocňuje i skvěle vybraná dobová hudba Bowieho, Procol Harum, Deep Purple, T-Rex a dalších. Pokud si film zamilujete, budete se k němu rádi vracet, i když vypjaté emoce asi nejsou to, co by člověk často vyhledával a rozhodně si u něj neodpočinete. Když jsem šla z kina, brečela jsem jako želva, ale zároveň jsem si odenesla nádherný dar. Několikrát jsem se ještě na tento film do kina vrátila. Emily Watson jsem pak ocenila ještě ve filmu Hilary a Jackie, Stellan Skarsgard patří k nejobsazovanějším hercům, bohužel Katrin Cartlidge (Dodo) zemřela v r. 2002.

Při konfrontaci s knihou film lehce mate propojením a sloučením některých postav, proto jsem musela v sobě oddělit knižní předlohy Legátové (Želary a Jozova Hanule) a film. Obojí má své kouzlo. Překrásné a s neobyčejným citem pro děj vybrané karpatské exteriéry, až pedantsky doladěné interiéry, kdy si Trojan dal nesmírně záležet na výběru dobových prvků (netrefil se pouze v kroucené telefonní šňůře a bernském salašnickém psu, což obojí vzniklo později a Trojana citelně mrzelo) nám dává možnost zcela se ponořit do děje horské venice. Herecké výkony Ani Geislerové, György Cserhalmiho, Ivy Bittové, Miroslava Donutila, Jaroslava Duška - a zejména Jaroslavy Adamové, jsou pro mne svátkem a zážitkem. Překvapilo mne, že film zašel i dál než kniha a vytvořil dobové nářečí a písně této fiktivní vesnice a myslím, že se to povedlo. Nedivím se, že do exteriérových kulis horských chalup dodnes jezdí lidi vzpomínat na tento sugestivní film a zakusit atmosféru válečné vesnice, odříznuté od světa kolem. Otázka, jestli intelektuální městská medička je za těchto okolností schopna zcela splynout s vesnickým prostředím a zamilovat se do svého muže, který má ve vesnici pověst dobráckého blba, je natolik absurdní, že kdyby mně ji kdokoliv položil ještě před přečtením knihy či shlédnutím filmu, odpovím jednoznačně záporně, ovšem ve filmu či knize jsem schopna uvěřit. Je velká škoda, že Želary si Oskara neodnesly. Dle mého názoru si ho opravdu zasloužily. Nesporným plusem je i skvělá hudba Ostrouchova i Bittové.