Nedotknutelní

Jsou filmy, u kterých jsem nešťastnej z toho, že je můžu poprvé vidět jen jednou. Tenhle majstrštyk nejde, než vychvalovat do nebe, protože takovou dávku humoru neměl ani měsíčník Trnky Brnky. Výbornej je především Omar Sy. Díky němu to dostává punc originality a hlavně jeho životní příběh se prostě musí dotknout každýho. (13.03.2012)

Francouzská senzace roku 2011, která v návštěvnosti převálcovala všechny hollywoodské blockbustery posledních let (včetně Avatara). Přesný casting - hlavně Omar Sy je neodolatelná trefa do černého a to doslova :) - archetypální vděčná premisa, svižné tempo a humor bez servítek, všechno na svém místě a dobře dávkované, navíc okořeněné několika světoznámými songy. Jako velké plus beru vyhnutí se nánosu patosu v závěru (21.02.2012)

Příjemná humorná dramatická komedie se sympatickými hlavními hrdiny, která sem tam zaperlí nějakým černým/nekorektním vtípkem, ale ve výsledku je to stejně jen klasická dobrosrdečná lidská pohádka s humanistickým poselstvím. Aneb film, který není VŮBEC ničím výjimečný. A právě proto se mu tu dostává až přílišné pozornosti, neboť svou výjimečností nemůže nikoho srát. Je to zkrátka takové všeobecně líbivé. 7/10 (09.03.2012)

Černej anděl v buržoazním sídle. V Americe africké chůvy učí děti měšťánků emocionální úplnosti, v Británii jemenský šejk káže deprimovaným hrdinům o smyslu života a ve Francii senegalský čahoun vrací kvadruplegickému milionáři chuť do všeho tím, že selanku pracháčů mění na soft verzi pařížského předměstí (přitom se ale samozřejmě sám asimiluje krásou "vysokého umění"). Jestli tohle není midcultový tyglík se všemi ingrediencemi, jsem já beznohý satyr. S oběma zmíněnými filmy pojí Nedotknutelné to, že jsou od pasu dolů mrtví (včetně srdce a koulí), ale přeci jen jim to dost dobře pálí na to, aby se jich člověk nemohl urážlivě dotýkat. Je to veselé, výhřevné, někdy dokonce lehce za hranou politické korektnosti, ale je to, jako by řekl gruzínský knírač, nekonfliktní a obalené v hedvábí. Francouzi tyhle multi-kulti okrasy dělat umějí, a mocně aplaudované dílo dvojice režisérů má tu krásnou vlastnost, že aspoň nepodsouvá žádné kliškovité stereotypy sociální a politické (přinejmenším filantropický pracháč nezachraňuje socku z ghetta), byť té podlézavosti prostřednímu vkusu je tam na můj vkus moc - nakonec je to tak vlastně něco mezi pohádkou a komedií. Vysoké hodnocení na rozdíl od tupoučkého hovínka jménem Černobílý svět chápu... ale na mě prostě podobné emocionální kalkulačky nefungují. P.S. Komisař Cluzet je skvělý... (28.05.2012)

"Strom co zpívá? A ještě k tomu německy? Jak dlouho to trvá?" .... "Čtyři hodiny" .... "A doprdele." Film prošpikovaný bezprostředními hláškami jednoho zdánlivě bezvýznamného, nezaměstnaného imigranta, který čirou náhodou spadl do plného úvazku s bydlením na zámku. Konečně jsem také poznala to kouzlo, které mnoho diváků přikovalo k sedačkám. Zachumlaná do deky po namáhavém dni plném obžerství ale s blaženým úsměvem na rtech, jsem si užila právě uplynulých sto dvanáct minut. "Víte, kde vždy najdete kvadruplegika?" ... "To nevím." ... "Tam, kde jste ho nechal." :-) (26.12.2015)