Rodin

Mdlé. Nápad to byl opravdu dobrý, jenže se v průběhu času prostě rozpliznul do takové jakési limonádičky pro americké vdané paničky v domácnosti. Tři hvězdičky dávám za herecké výkony všech čtyř představitelů hlavních a pohlavních rolí, kteří však, ruku na srdce, tentokrát předvedli také jen svůj standard, jakkoli vysoký.

Jen v důsledku účasti Gabriela Byrnea dávám jednu * navrch. Jinak jde o tupost nejhrubšího zrna, kterou od originálu dělí celé světelné roky. Špatná šunka, Johne (to pro Vás, jazykově lingvistní fajnšmekry)..

Přiznám se bez mučení, že herectví Jiřiny Jiráskové mimo divadelní prkna není zrovna mým šálkem čaje, nicméně zde se po Sestřičkách dopustila opravdu velmi dobrého výkonu, a to se týká i téměř všech ostatních, zejména Karla Heřmánka. Na dobu vzniku jde o vysoce nadstandardní zpracování tématu, které většina ostatních režisérů v obdobných případech příliš nezvládala. Souhlasím s Tosimem, tohle si zasloužilo být natočeno jako opravdový biják. 85%.

Hrozná nuda. Už za měsíc jsem nevěděl, jak se ten film jmenoval a o čem byl. Tedy pravda, viděl jsem to tehdy jen na VHS, ale v tom to nebylo. Miki Rourka sice není žádný velký herec, ale stejně jako Willem neměl prostě co hrát. Někdo tady dole psal, že scénář byl "plidký". Ano. To je přesné. :-)

Škoda, že jsem mnohokrát předtím četl literární předlohu. Nicméně solidních 60% tomu dám, kvůli hereckým výkonům. Scénář je ale dost hrozný.

Tož totok je nakonec klasika. Strašně se mi to po prvním zhlédnutí nelíbilo. Jenže od té doby jsem to viděl několikrát a musím říct - zkusil bych i ty kaviárové tousty.

Jéééžiš a Marjááá! Má první schůzka s Tarantinem a hned absolutní nirvána. Všichni byli skvělí, ovšem Michael Madsen a především Harvey Keitel - to byl koncert. Do té doby nevídaná záležitost, od té doby jsem viděl řadu pokusů o následování Mistra, nicméně tady já právě vidím Tarantinovu parketu. Doufám, že se k podobným hrátkám ještě někdy míní vrátit. Jednu negativní poznámku mám, ovšem netýká se filmu samotného. Pár let po zhlédnutí originálu jsem si pustil televizní provedení s českým dabingem. Katastrofální rána do lebky.

Kdysi ve devadesátých letech jsem se v rámci svých překladatelských pokusů ocitl opakovaně v nejmenovaném dabingovém studiu na pražském Strahově, kde se věc přibližovala českému divákovi českým zněním. Michal Suchánek (tehdy ještě pouze bývalý dětský herec a začínající dabér) ocejchoval opus označením Helena a její ho*na. To je, myslím, přesné.

Vše už bylo asi řečeno, takže jen stručně. Jde naštěstí o evropský film, se vším všudy, proto to také není trapná historka okresního formátu prošpikovaná prvoplánovou citovkou, jak by se tomu stalo na druhé straně Atlantiku zcela jistě. A z hereckých výkonů jsem zůstal sedět s otevřenou hubou, až do okamžiku, než jsem musel chytat zbloudilou slinu. Velmi zvláštní zážitek, velmi zvláštní režijní vedení, velmi zvláštní kamera, velmi případná hudba - prostě lahůdka pro fajnšmekry.

Přiznám se, že mám pro Chaplina celoživotní slabost, a to nejen pro ty jeho kousky v němé éře, ale i pro jeho vynikající filmové kousky z doby zvukového filmu (nejen Král v New Yorku, ale i vážný Monsieur Verdoux). Toto zpracování mám za téměř bezchybné a Downey je opravdu vynikající.