Gurtha

Moje kamarádka to odsoudila slovy: „To je přeci blbost, Olivia by se nikdy nedostala do žádného výběru miss.“ Ano, je to blbost, ale na tom tenhle film nestojí. Little Miss Sunshine je hlavně o radosti ze života. Ano, je smutné, že Frank chtěl spáchat sebevraždu, že Dwayn nemluví, že maminka nemá čas na vaření, že dědeček bere koks a že tatínek je zaslepený optimista, je smutné, že tahle rodina je totálně v rozkladu. Je smutné, že Olivie nevyhraje Little Miss Sunshine. Tak proč od filmu odcházím rozzářená jak slunko s očima uslzenýma od smíchu? Protože je to úžasný film!

Gosford park patří k filmům, které musí člověk vidět víckrát, aby je vůbec pochopil. Každý pohled, každé skřípnutí dveří, každý záběr má svůj význam, jen o něm možná ještě nevíte. Jsou to jedny velké puzzle, které mě nikdy nepřestane bavit skládat.

Rozkošně cupitající holčička - jeřáb s copánky a kufříkem spolu s falešným hrdinou se smyslem pro báchorku, pomeranče a skupina obskurních reků "swearing that they would kill Governor Odious". První polovina je jednoduše kouzelná a uchvátí nejenom barvami a strnulými pózami vysněných hrdinů, ale i množstvím zbytečných, leč líbivých detailů (mystik-mapa a cestování po "turistických atrakcích světa"). Pak ovšem barvy i příběh ztrácí dech a závěr je až hysterický. Ač forma zcela nepokrytě vítězí nad obsahem, mravní poučení o tom, že pokud si zbabělec dlouho hraje na hrdinu, může se jím stát (i když jde jen o odvahu přežít - neb co je víc?), je zde obsaženo. Pátá hvězda má mírně olámané špičky, ale za tu radost z hravosti ji klidně dám.

Nejkrásnější hodina a půl smutku, kterou jsem kdy zažila.

Závislost je nebezpečná věc. S každým zhlédnutím musím přidávat hvězdičky - po prvním jsme byla na ** (popravdě, ten začátek je fakt hroznej), po pár dílech TOS jsem mnohé "docenila" a hupsla jsem rovnou na ****, momentálně lavíruji na 4,5 ... některé věci se prostě odpustit nedají (zrození Kirka, zvukové projevy Nerona). Dodatek: Počet zhlédnutí nepočítaně.

Divadelní hry většinou na plátně působí mírně nevyrovnaně. Stoppardově dílu ale filmový střih, který si v divadle přirozeně nemohou dovolit, dodal další rozměr „šílenosti“ a „absurdnosti“, vše o dobrém slova smyslu. Úžasný je Gary Oldman jako Rosencrantz a to zvlášť, když hraje Guildensterna.

Pure beauty.

Počin, který moderním přístupem převedl klasický příběh na plátna aniž by ho zbavil starých mravů, jak je líčí Austenová ve svých románech. Moje poklona patří hlavně kameře. Dlouhé záběry a průlety diváka vtáhnou doprostřed celé té staroanglické nádhery. Jde zkrátka o kouzelný film, který člověka přesvědčí o tom, že v Anglii prší, jen když je to třeba.