Single Man

Sentiment Falconerových vzpomínek i náhlého vzplanutí na prahu naprosté a zničující samoty je přeci jen ve výsledku snesitelný i v mezích možností sugestivní. Fordův snímek by potřeboval méně módního návrhářství a více poetičnosti. Pro všechnu vizuální aranž a učesanost totiž Fordovi před kamerou paradoxně poněkud uniká to, čeho v sobě má Firthův hrdina na rozdávání – impulsivnost, nadhled a neokázalou tragiku. Jakoby se skutečný člověk potýkal s nažehleným manekýnem a síla příběhu mezi tím vyvanula do plakátové strnulosti. (11.07.2010)

Od začátku filmu jde poznat, že se režijního vedení chopil módní návrhář. Nějakou dobu jsem se obávala, aby stylistická stránka nepřevážila samotný děj, ale nakonec se ukázalo, že mé obavy byly zbytečné. Jakmile se začne rozvíjet vztah mezi Georgem a jeho studentem Kennym, módní stránka filmu jde stranou a Tom Ford se s filmařskou precizností i jistou hloubkou soustředí na jejich vyvíjející se vztah. Colin Firth s Nicholasem Houltem to mezi sebou rozehrávají mistrně a chemie mezi nimi je elektrizující. Nicka Houlta považuju za jeden z nejvýraznějších mladých britských talentů. Příjemná hudba, i když nejsem jediná, komu hudební melodie připomínala "theme" z Fontány. Single Man má osobitou retro atmosféru tehdejší doby, je ozvláštněn smyslem pro módu a styl a zároveň dokáže s potřebnou hloubkou vykreslit portrét života jednoho osamělého muže. Někdo se v komentáři zmiňuje o tom, že tento film je jako listování módním katalogem. Hezky se na to divá, ale žádný velký dojem to nezanechá. Myslím, že i takto se tento "art film" může brát. Některým možná bude připadat chladný, zaměřený pouze na vizuální podobu a styl, bez nějakého zásadního příběhu, psychologie či velkých emocí. I takový by Single Man mohl být, nebýt však právě Colina Firtha a Nicholase Houlta. Protože pro mě jsou především oni tím základním "elementem", který dodává celému příběhu ten správný hnací motor. Možná, že bez nich by na mě film tolik nezapůsobil. (20.03.2013)

70%. Vizuálnymi detailmi prekrásne pojatý film, pri ktorom som nadobúdala pocit, že sa doň sám režisér úplne ponoril a nechal vyniknúť ubíjajúce myšlienky, pocity a úzkosti prostredníctvom úchvatnej sugestívnej hudby a jemných obrazových perličiek. Nemôžem sa však večne rozplývať iba nad technickými záležitosťami, ten film si po obsahovej stránke zaslúžil väčšie zanietenie, viac psychológie hlavných postáv a najmä vášne schopnej zájsť až za hranice ľudskej rozvážnosti. Pekné, ale dalo sa s tým urobiť viac. (20.01.2011)

-"If it's going to be a world with no time for sentiment, Grant, it's not a world that I want to live in." Procítila jsem tento film velmi intenzívně, ale zároveň jsem v něm vnímala velkou část unylosti, o kterou nestojím. Filmy o obyčejných věcech, které jsou zcela zásadní, jsou moje krevní skupina. Tady ten pocit důležitosti ale nepřišel. Večer s Julianne Moore pro mě nepředstavoval lekci v kontextu a jakkoliv se oba herci snažili, mnoho vrstev jejich vzájemných citů, o který se předtím mluvilo, jsem v řeči jejich těl nenašla. Setkání se španělským supermodelem nevypadalo jako náhodné dotknutí citlivých duší, ale jako reklama na cigarety. Ani souznění se studentem nebylo cítit takovou živelností, jakou by mělo, ačkoliv ze všech epizod představovalo největší naději. Ale jinak je to tragédie starořeckých rozměrů a jako takovou ji schvaluji. V podstatě to vypadá, že Tom Ford si udělal přesně to, co chtěl, a na nic kolem nehleděl, což je sympatické a obdivuhodné. Jen se mi srdce úplně nepohnulo a dokonce jsem nebrečela (!), což už se mi u tohoto druhu filmů dlouho nestalo. Můj nejoblíbenější/nejintenzivnější moment: Hlavní postava otevře dveře ven do světa a z větve stromu před jeho domem vzlétne sova a zmizí do noci. A čestné zmínění bych také ráda věnovala úvodní scéně na sněhu. Škoda, že se onen přímý, nekompromisní a mírně znepokojivý způsob zobrazování věcí nepřelil do celého filmu. (31.07.2015)

http://www.youtube.com/watch?v=Zm5pbLMn8j8 Otevřít oči a probudit se ze sna. Noc za nocí se topíš. Tlak tě trhá na kusy. Není jak se nadechnout. Není jak najít směr kterým se vydat a najít hladinu. Sám uprostřed oceánu a voda kalí rozhled. Chceš žít. Chceš aby to bylo jako dřív. Vždyť plavat bylo tak příjemné. Dnes už ale ne. Protože oceán ve kterém jsi, je mrtvý. Stejně jako ty. ____ Probudíš se. Přišlo tím snad vysvobození? Ne.. Je to mnohem horší. Každý předmět, běžná rutina, vuně. Vše ti připomíná toho, jehož součástí jsi byl. Jenž součástí byl tvou. A ty oči. Krásné oči těch kteří žijí. Nenávidíš je za to! Za ty oči. Za to že žijí. A pro to pohrdáš sebou. Jsi již dávno mrtvý ale ohleduplnost k okolí a jeho očekávání tě nutí být navenek se vším smířený. Špatné divadlo. Všichni to cítí. Ale bojí se. Bojí se sdílet tvou bolest a ty se bojíš jim kousek předat. Nemají na ní právo. Je to tvá bolest! Jak zoufale zkoušíš začít od znova. Věnovat city jiným, u kterých víš, že bys toho snad kdysi byl schopen. Nevíš jak. Bojíš se. Jsi odpad. Ten který okolí vysává. Ne pouze postradatelný. Ale přímo svou existencí pobuřující. Chtěl bys být součástí. Už nikdy nebudeš schopen. V dříve prázdném místě mysli se postupně ukotví jasně dané řešení. Šeptá. Naléhá. Nakonec křičí. Polibek smrti je to, co tě opět naplní. Co ti dovolí znovu dýchat. Uvědomíš si opak? Prohlédneš včas skrze temný povlak na očích? Mnohým se to povedlo. Mnohým nikoliv. ____ PS: Dlouho jsem si nepřečetl tolik dementních komentářů jako u tohoto filmu. (26.08.2010)