pimp

Sterilní, povrchní, nepřesvědčivý. Nedostatek financí a nezkušenost tvůrců je patrná v každém záběru. Srovnání například s "...a bude hůř " je nemilosrný. Kdo to zažil, musí se jen ironicky ušklíbnout. Tři hvězdičky z milosti za snahu. Jo, a popina The Clash v době kdy už jeli naplno The Exploited a Dead Kennedys? Dvojnásobný ironický úsměv.....

Trága, tenkrát jsem ještě nebyl na CSFD, abych tomu mohl dát odpad a po letech jsem přeci jen trochu smiřlivější. Nejhorší je část, kdy potajmu na patnáct způsobů natáčeji Manikarnika ghat, přitom se stačí dohodnout s rodinou zemřelého na finanční kompenzaci a celý obřad je možné nafilmovat. Existují dokumenty (maně si vybavuju jeden německý přibližně ze stejné doby), kde je to celé bez dramatických schovávaček zaznamenáno. Tento příběh sáhiba, kterak k osvícení přišel, je i s odstupem času komickou karikaturou, která zaujme tak maximálně někoho ze zájezdu all inclusive do Tuniska.

"Jandera, slyšim." "Děte už do prdele, kurva!" "Jo, tak já jedu." Soudruh Jandera mě pobavil až touto scénkou z České sody. Tu hrůzu zachraňuje snad jen postava doktora Mádra, kterému jistě spousta z nás fandila, aby ty rudý svině obelstil a dostal se ven. Bohužel je i jeho příběh nereálný, ostatně jako všechno v tomhle nudném seriálu. Ve skutečném světě by si dokror Mádr užíval výdobytky socialismu v Jáchymově a tudíž by nemohl škodit našemu pokrokovému zřízení jako saniťák.

Kdyby na konci všichni padli, dal bych za 4. Ale díky templářovu asi dvojnásobnému zmrtvýchvstání a trapnému happy endu je to bezmála za 2.

Tohle se moc nepovedlo, přitom ta knížka je napsaná výborně. Scénář k filmu je prostě jiná disciplína. A taky není důvod jásat nad hereckým výkonem Colina Firtha, jak je zde dobrým zvykem....

Pocit sounáležitosti s celým světem snadno zažijeme na kyselinovém tripu, najednou je nám jasné, že vše do sebe zapadá a my jsme jen oběti svého vlastního otrockého myšlení. Změňme to, začněme myslet jinak, nebuďme otroky a nepodílejme se na vykořisťování a zneužívání druhých, snaží se nám už v několikátém filmu sdělit Bolek a Lolek Wachowští. Samotný film má chvílema docela slušný spád, divák si postupně skládá mozaiku jednotlivých příběhů, ale určitá nesourodost a roztříštěnost je patrná, přestože byl záměr tvůrců opačný. Určitě by prospělo zredukování počtu příběhů, ale chápu, že tam prostě chtěli v koncentované podobě dostat všechny problémy dnešního světa včetně odkazu na chmurnou budoucnost. Řekl bych, že průměrnému konzumentovi z toho půjde ale spíš hlava kolem, i když je zde evidentní snaha si ho usmířit patetickým happy endem, za který by se nemusel stydět ani ten nejprofláklejší autor červené knihovny. Hluboký prožitek se po zhlédnutí filmu asi u nikoho nedostaví, ale nedá se mu upřít, že dokáže diváka podnítit k zamyšleni se nad sebou a svojí rolí v lidské společnosti. Pokud jde o mě, rozhodl jsem se dohrát svoji roli otroka až do hořkého konce, vždyť i komerční filmy, jako je tento, zapadají do celého systému jako dobře namazané kolečko. ;-)

Chápu, že v rámci udržení diváka v napětí je třeba balancovat stále na hraně prozrazení a skutečnost se musí upravit, neb je takřka vždy nudnější než film, ale tu honičku na ranveji už si mohli odpustit. Také zaběhlých stereotypů je nám poskytnuto, co hrdlo ráčí. Od fanatických Íránců lačnících po americké krvi, přes neohroženého agenta v terénu, zkostnatělé byrokratické myšleni vysokých funkcionářů CIA, až po fiktivní postavu svérázného židovského producenta ochotného nezištně pomoci. Přesto je to ale určitě zajímavá podívaná, i když v rámci svého žánru rozhodně nepatří k ničemu mimořádnému.

Nic proti stylizovaným filmům, které jsou natočeny na základě skutečných událostí. Hlavní problém ale vidím v tom, že bude většina lidí do smrti přesvědčena, že se to takto odehrálo. Hrdinná agentka, která celou tu bitvu vybojovala sama proti všem, zůstane navždy v jejich srdcích. Je to podobné jako obecné povědomí o zrádceplném zabití Mozarta rafinovaným Salierim pomocí ďábelského plánu s Requiem. :-) Film má v tomhle až zničující moc, jednou to bylo na plátně, tak to musí být pravda. Jinak to ale není špatný, ovšem za tu armádu popletených diváků je to fakt jenom za tři.

Tohle ne! Dá se ocenit pohrávání si s divákem zoufale toužícím po zvratu, přestože je jasný, že nic takovýho nepřijde. Nápad s přetočením dozadu je dobrej, ale to je trochu málo...... Každopádně jsem byl naposled takhle zhnusen před dlouhými lety po zhlédnutí The Doom Generation. Jediná otázka, kterou si kladu, je: Jsou filmaři točící takové filmy stejní psychopati jako jejich "hrdinové" z plátna, nebo jsou sadisticky ujetý scény opravdu výsměchem divákům prahnoucím po krvi, jak si myslí většina uživatelů CSFD? Druhou variantou si nejsem tolik jist, na můj vkus si to rejža až moc užívá. Upřímně řečeno, nejlepší by bylo, kdyby se jednalo pouze o snahu šokovat za každou cenu. Jedno je ale jistý, podruhý si to už nedám.

Takových příběhů byly napsány a zfilmovány tucty. Ústřední motiv vášnivý cit, kterému osud brání v naplnění. Žárlivá láska mladší sestry, nebo manželství s bratrem vyvoleného, případně je milenec outován nějakým společenským pokleskem či projevem zbabělosti. Zpravidla pak mužští hrdinové příběhu chodí trpět do světových válek, aby tam buď zemřeli, nebo se vrátili poznamenaní, díky čemuž se jejich osudy s životní láskou stále míjí. Hodnocení fimu jasně ukazuje, že tato látka je pro diváky stále atraktivní. Ve skutečnosti se jedná ale o dávno vyprázdněné klišé. V tomto konkrétním případě vítězí na celé čáře forma nad obsahem a dojem zachraňuje až závěrečné rozuzlení, díky němuž ve svém nekompromisním postoji změknul i věčný kverulant, autor tohoto příspěvku.