ripo

Lajdácké a povrchní opravy traktorů na jedné straně a stálé poruchy traktorů a tím značné zmenšení traktorového parku na straně druhé jsou bezesporu jednou z klíčových otázek úspěšné práce našich státních traktorových stanic a mechanisace zemědělství vůbec. Proto tento film, který se snaží pomocí skvělé sovětské uzlové methody tuto otázku řešit, je jistě filmem důležitým. Neboť budou-li naše STS pracovat touto uzlovou metodou, zaručí se nejen důkladnost oprav a to, že traktor skutečně bude pracovat a nevrátí se za krátkou dobu do opravy zpět, ale i to, že se podstatně zvýší produktivita práce. Filmový přehled 51/1953

Kůň se stal nepostradatelným pomocníkem člověka před několika tisíci lety a ještě dnes jsme odkázáni na jeho stálou, věrnou pomoc, třebaže na mnoha a mnoha pracovních úsecích již nahradil koně stroj. Koně dělíme na tři základní rasy: chladnokrevné koně svalnaté, pak na těžké, rychlé a lehké plnokrevníky a konečně na teplokrevné, silné, rychlé a vytrvalé koně užitkové. Největšího rozšíření i největších úspěchů doznal chov koní v Sovětském Svazu. Německý film „Koně", který podává názorný a přitom velmi poutavý výklad o vývoji koně, je přímo vzornou ukázkou dobře dělaného populárně vědeckého filmu a svědčí o tom, že filmaři DEFY navazují na dobrou tradici německých kulturních filmů. Filmový přehled 51/1953

Naše zdravotnické instituce rozvíjejí čas od času rozsáhlé náborové kampaně, volající všechny lidi ochotné pomoci bližním darem ze všech nejvzácnějším — lidskou krví. Při úrazech, těžkých operacích, ztrátách krve, otravách, jsou okamžiky, kdy záchrana lidského života je podmíněna dostatečným množstvím životadárné krve. Posledním prostředkem je často mnohokrát opakovaná transfuse, někdy i úplná výměna krve těžce nemocného pacienta. Doby, kdy nemocného zachraňoval na poslední chvíli svou krví některý z jeho blízkých, jsou již dávno za námi. Lékařská věda pokročila tak daleko, že dokázala uchovat darovanou krev po celou řadu dní. Na každého pacienta čeká krev od neznámého dárce. Je však třeba vysvětlit lidem, aby přicházeli se svým vzácným darem, třebaže neznají ty, jimž jejich krev zachrání život. — Touto výzvou a vysvětlením je krátký film posluchačů filmové fakulty AMU „Dárci života", který bude dobrou posilou našim zdravotnickým organisacím v jejich úsilí o získání co největšího počtu obětavých zachránců lidských životu — dárců krve. Filmový přehled 51/1953

„Čuk a Gek" není prvním dětským sovětským filmem, který nás přesvědčuje o tom, že tvůrci těchto filmů nepodceňují malého návštěvníka kin jako konsumenta uměleckého díla. V Sovětském svazu je výroba filmů pro děti svěřována nejlepším režisérům, scénáristům, hercům i hudebním skladatelům, těm, kteří si velmi dobře uvědomují, jak citlivě nutno působit na dětskou duši. — Spisovatel Arkadij Gajdar je milován sovětskými dětmi. Cítí v něm svého přítele, který dobře chápe jejich zájmy a jejich romantický postoj k životu. Mladí čtenáři mu důvěřují. A zásluha autorů filmu „Čuk a Gek" spočívá v tom, že filmovými prostředky dovedli vyjádřit náladu a hluboký smysl Gajdarovy povídky. Nepotlačili nikterak ony klukovské sny, překypující energií, touhou po dobrodružství a hrdinských skutcích, ale naopak vystihli je tak krásně a bezprostředně, jako to dovede říci sám Arkadij Gajdar. — Poslání filmu „Čuk a Gek" je jasné. Byl natočen tak, aby zapůsobil na dětskou duši, aby upevnil dětský charakter pro budoucí život. Není pochyby, že tento svůj úkol splnil u sovětských dětí a že jej splní také u našich malých návštěvníků kin již také proto, že „Čuk a Gek" je jim předkládán v dobře přemluveném českém znění. Filmový přehled 51/1953

Hlavní myšlenkou, která vedla filmové pracovníky k natočení tohoto filmu, bylo jistě zdůraznění rovnoprávnosti žen — a to snad nejen podle liter zákona, ale i v praktickém životě — zde na důležitém pracovišti ocelářského závodu. Myšlenka jistě správná a často v současném umění zpracovávaná; naši filmoví diváci se upamatují na film „Vzbouření na vsi" — naši dosud nejzdařilejší veselohru ze současnosti — a pozdější „Slovo dělá ženu", jež se rovněž zabývají tímto thematem. Také ústřední konflikt filmu „Sukně jako kalhoty" — pracovní soutěžení mužů a žen, je obdobný jako u obou našich veseloher. — Scénáristické zpracování tohoto oblíbeného thematu ve filmu „Sukně jako kalhoty" je však přímo školským příkladem toho, že správná a aktuální idea sama o sobě nestačí na dobrý film, ale že je nezbytně nutné, aby z rušného, lidsky jímavého a poutavého příběhu vyplývala jako „vůně z růže". Tvůrci tohoto filmu také jako by zapomněli, že ve středu jejich zájmu musí být člověk se svými myšlenkami, city, radostmi i zklamáním a nikoliv technologický popis zlepšovacího návrhu. — Proto hlavní osoby filmu, rozvadění nastávající manželé Hilda a Ernst, nás nepřesvědčí, že představují dvojici dnešních mladých lidí, kteří musí mnohdy překonat nejeden problém v práci i ve vzájemných vztazích, než se vezmou a dostanou přidělenu rodinnou vilku, jako toho — téměř pohádkově snadno — dosáhne naše dvojice. Ani z ostatních postav filmu není žádná natolik výrazná, aby si ji divák byl nucen trvaleji zapamatovat. — Vcelku jde o nezdařený film, který by se měl stát pro své zásadní nedostatky varovným poučením tvůrčím pracovníkům DEFY při vytváření nových veseloherních filmů ze současnosti. Filmový přehled 51/1953

Omítání je při stavbě budovy důležitou prací. Zrovna tak jako strom, jehož dřevo bylo zbaveno kůry, zvolna tlí a zahnívá, tak i dům, jehož omítka byla nesprávně provedena a opadává, je vystavena na pospas povětrnostním vlivům a jeho zdivo rychle chátrá a drolí se . Protože domy nestavíme jen pro dnešek e pro zítřek, ale na dlouhá desetiletí, je třeba věnovat správné omítce velkou pozornost. Nejde však jen o správnost omítky, která z velké části závisí na dobře zhotovené maltě a zručnosti zedníků; jde také o to, aby tato práce byla zproduktivněna a pokud možno i zmechanisována, jako se o to snažíme u všech pracovních procesů ve stavebnictví. Tento film ukazuje celý pracovní postup při omítaní. Vysvětluje, jak má být smíchaná malta a dále ukazuje kolektivní způsob omítání, který je dnes na staveništích zaváděn. Kolektivní způsob omítání, při kterém se ušetří mnoho pracovního času i námahy, je zde názorně srovnán se starým, individuálním způsobem. V závěru film ukazuje práci s dvěma typy omítacích strojů, které zkonstruovali naši zlepšovatelé a které budou brzy zavedeny na všechna staveniště. Celkem podává film methodicky a věcně správný výklad daného thematu a stane se jistě dobrým pomocníkem našich stavařů. Filmový přehled 50/1953

Neustálé zvyšování užitkovosti dobytka je také jedním s hlavních úkolů našeho zemědělství a tento snímek nám ukazuje, jakou péči věnují sovětští zemědělci Jak chovu zvířat, tak jejich výběru na plemeno, aby nejen jejich počet, ale také jejich užitkovost ode dne ke dni a od roku k roku stále sloupala. Využívajíce sovětských zkušeností, kráčíme také v tomto oboru naší práce cestou, která přivedla sovětské zemědělství k dnešnímu jeho rozkvětu. Filmový přehled 50/1953

Ruská literatura minulého století je ve svém vývoji předznamenána jmény čtyř velkých kritiků, kteří přispěli podstatnou měrou k tomu, že nejhodnotnější díla ruských spisovatelů druhé poloviny devatenáctého století se tak rozhodně postavila na basi realismu, že tak pronikavým způsobem pomáhala propagovat bojové, revoluční myšlenky a tak pomohla podstatným podílem k rozvoji revolučního myšlení a posléze k uskutečnění idejí socialismu v Ruska. Jména těchto čtyř velikánů ruské kritiky devatenáctého století jsou — Bělinskij, Gercen, Černyševskij a Dobroljubov. - Film natočený Ústředním studiem dokumentárních filmů v Moskvě nás seznamuje s životem a tvůrčím růstem Vissariona Grigirjeviče Bělinského. Před zrakem diváků, v bohaté šíři vystupuje prostředí, jež utvářelo v raném mládí myšlenky a názory Bělinského, seznamujeme se s přáteli Bělinského na studiích, objeví se známé tváře Puškina, Lermontova, Gercena, Turgeněva, Saltykova-Ščedrina, Gogola, Někrasova, Gončarova a jiných, kteří spolu s Bělinským bojovali za vytvoření národní ruské realistické literatury a zároveň pomáhali při rozšiřováni revolučně demokratických myšlenek, přispívajících v poslední fázi k uskutečnění vítězné myšlenky socialismu. Film také ve výstižně voleném dokumentárním materiálu podává přesvědčivý obraz poměrů v tehdejším Rusku, kde pod knutou statkářů živořily miliony nevolníků a kde města počala produkovat zbídačený proletariát. — Zásluhou Bělinského bylo, že jako jeden z prvních dovedl správně vidět kořeny zla a ostře je pranýřovat. Jeho obrovský význam spočívá také v tom, že silou své osobnosti a svým příkladem dovedl shromáždit kolem sebe řady těch, kteří dovedli převzít prapor jeho revolučních myšlenek a nést jej dál, k dalším vítězstvím. Filmový přehled 50/1953

Švédskému filmu „Tančila jedno léto" předcházela z jeho uvedení na západě velká pověst. A můžeme hned úvodem říci, že v mnohém tato povést nelhala. Jde skutečně o film, který vybočuje z rámce běžné buržoasní filmové produkce, a o film pokrokový, i když ovšem ne jednoznačně. Bojuje proti pokrytecké farářské morálce, proti náboženskému fanatismu. Dovede ukázat vztah mladých lidi s překvapující jemností, vřelostí a psychologickou hloubkou. Vybojovává mladým lidem právo na lásku proti všem příkazům a zákonům církve a jejích hodnostářů. Má dobrou režii a skvělé herecké výkony, zvláště výkon představitelky Kerstin Ully Jacobssonové, která dovede dát své postavě opravdovou hloubku prožitku i při nejobtížnějších psychologických situacích mladého milostného bloudění. Její výkon možno zařadit k předním hereckým výkonům, které jsme kdy ve světové kinematografii viděli. — Nesmíme vsak zapomínat, že film vznikl v kapitalistickém Švédsku a odtud hlavní kořen jeho nedostatků — ideová neujasněnost autorů filmu a z ní vyplývající kompromisnost jejich společenské kritiky, jíž leckde úmyslné otupili ostří. Nedostatkem je i mystickotragický tón, který prolíná celý film; zvláště často a nefunkčně snímaná postava obecního blázna, což, zřejmě v koncepci režie, narušuje mysticismem každý optimističtější tón filmu. I uměle zkonstruovaný závěr s náhodnou Kerstininou smrtí hověl mystickému tónu autorů a pomohl jim, aby se vyhnuli jasnému vyřešení příběhu. Ale i u vědomí všech těchto nedostatků jde o film kladný, pro jeho protiklerikální kritiku, pro jeho vysoce umělecký obraz lásky dvou mladých lidí. A konec konců i proto, že nám umožňuje poznat pokrokovou část švédské kinematografie i Švédsko samo. Filmový přehled 50/1953

Spisovatel a scénárista VLADIMÍR NEFF: NĚKOLIK POZNÁMEK NA OKRAJ FILMU „TAJEMSTVÍ KRVE" „Tajemství krve" pojednává o objevitelské práci a tragické smrti českého lékaře dr. Janského. — Kdo to byl dr. Janský? — Podívejme se do Ottova naučného slovníku, možná jediné encyklopedie, jež o dr. Janském pojednává. Dočteme se tam, že Jánský Jan — toť ovšem chyba tisku, neboť muž, o něhož tu jde, se jmenoval Janský s krátkým a — zemřel 8. záři 1921 v Horních Černošicích (kdy se narodil není uvedeno), byl profesorem psychiatrie, členem kterési státní lékařské komise a soudním znalcem, a napsal odborné články o progresivní paralyse, o léčbě paralysy a několik jiných. Toť vše, co se o doktoru Janském dočtete ve slovníku, a tu se asi zeptáte, co je probůh na tomto neznámém českém lékaři tak zajímavého, aby stálo za to o něm natočit celovečerní hraný barevný film. — Odpovídám, že doktor Janský — o tom uvedený článek mlčí a naše veřejnost o tom neví — byl jeden z prvních lidí na světě, kteří si povšimli matematicky zákonité pravidelnosti ve srážlivosti lidské krve, a byl vůbec první, kdo této srážlivosti věnoval tolik práce, tolik pokusů, tolik námahy a zvídavé píle, že byl s to dojit k jasnému, jednoduchému zjištění, že veškerá krev, která kdy obíhala, obíhá a bude obíhat v lidských žilách, se s hlediska srážlivosti dělí na čtyři typy — na čtyři, jak Janský říkal a jak se dosud říká, skupiny. A netřeba podotýkat, že tento objev čtyř krevních skupin má základní význam při prováděni krevních transfusi. — Myšlenka, převádět lidskou krev z těla do těla, zachraňovat lidi, vyčerpané vykrvácením po úrazu nebo po operaci, transfusí čerstvé krve cizí, není nová. Lékaři se o to pokoušeli bezmála už od dob třicetileté války. Pokusy tyto však byly velmi nebezpečné. Transfuse se někdy skvěle dařily, ale jindy zase vedly k náhlé a hrozné katastrofě: cizí krev se v pacientově těle srážela, což mělo za následek okamžitou smrt. — Této trapné a nesmírně nebezpečné nejistotě byl učiněn konec objevem krevních skupin, objevem doktora Janského. Na podkladě těchto jasných faktů se dnes na celém světě provádějí krevní transfuse bez jakéhokoliv risika. Miliony lidí už tak byly přivedeny z předpolí smrti zpět do života. — A to je zásluha doktora Janského. — Navzdory těmto faktům Janský zůstal tak dokonale neznámý, že když náš film byl letos promítán v Benátkách, mezinárodní obecenstvo se domnívalo, že hrdina filmu je osoba fiktivní, jeho životní příběh vymyšlený a že účelem filmu bylo pouze zpopularisovat princip krevních skupin a dramaticky ozřejmit význam krevních transfusí. — Příčina toho, že svět o Janském neví, je možná v tom, že Jans