mahulenka

herecke vykony vcelku ujdou, hudbu, kterou pousti mam taky rada, ale obcas se tam moc nehodi. ale nijaky extra zazitek to nebyl. odkaz na manifest dogma 95 se projevil strohosti a nekdy az moc rozklepanou kamerou, coz v ceskem podani pusobilo spis jako neprofesionalita. ale pokus o vybrednuti ze zajetych koleji ceske kinematografie je to zajimavy. jsem rada, ze jsem takovy film podporila

Jsem obrovská fanynka knížek o Harry Pottrovi. S kamarádkou jim říkáme Herák a aspoň jednou ročně celou sérii přečteme. Film pro mě byl velkým zklamáním, které jsem opět zažila ve větší či menší míře s každým novým dílem. Chápu, že každý při natáčení filmu podle knížky se musí oploštit scénář. Ale proč proboha oplošťovat a uhlazovat postavy? Harry má být ze začátku nesmělý a vykulený kluk, ze kterého se stane naštvaný puberťák, po celou dobu prožívající silné emoce. Ale ve filmu se z něj stane uhlazená, nudná a nic neříkající postava. Navíc má být malý, neduživý, s křiklavě zelenýma očima a rozcuchanými neučesatelnými vlasy. Proč se z něj najednou stal ulízaný debílek s modrýma očima? To stejné Hermiona: v knize je nesnesitelná šprtka v obrovskýma zubama. Porč je z ní ve filmu ulízaná slečinka? A tak bych mohla pokračovat dál a dál, moje fantazie prostě Harryho a jeho příběh vykreslila úplně jinak, než jak je předvádí sterilní filmy.

Nemůžu se zbavit dojmu, že Leonardo je prostě nejlepší herec dnešní doby. Exceluje v jakékoliv roli. Chyť mě, když to dokážeš je odlehčenější film o mladíčkovi, který těžce snáší rozvod rodičů a místo vedení stereotypního života se dá na kariéru falšování šeků. Film beru jako důkaz, že americká lehce akční komedie nemusí být stupidní a bez myšlenky. Víc takových prosím!

Dalsi film, ktery me nenechal spat a vyvolal spoustu emoci a otazek typu: jak dlouho bych vydrzela odolavat pri vyslesich, muceni a vydirani. zamysleni nad lidskym charakterem a statecnosti, totalitnim rezimem. urcite je dobre aspon filmy pripominat zrudnosti komunismu. Hvezdicka dolu za vykonstruovane casti deje.

Pulp Fiction je pro mě trošku taková nafouklá bublina. Určitě to není špatný film a každý filmofil ho musí aspoň jednou v životě vidět, ale co je na něm tak strašně skvělýho? (Pokud se nebudeme bavit o naprosto geniálním soundtracku). Jednotlivé scény sice můžou mít atmosféru i vtip, ale jako celek musím Pulp Fiction hodnotit jako americkou slátaninu (vezmi jednu sexy kočku, pár auťáků, akční zápletku, trošku drog, trošku peněz a všechno to smíchej s hereckými výkony hollywoodských hvězd). Uff, teď jsem ráda, že mě ostatní návštěvníci ČSFD nemůžou online ukamenovat, ale bohužel je to tak. Přidávám se k Civalovi: sorry guys!

Legendy z Dogtownu miluju a můžu se na ně dívat 100krát dokola hned z několika důvodů: 1) Sountrack – Iggy Pop, Jimi Hendrix, David Bowie, Black Sabbath, Deep Purple a další legendy skvěle podtrhující atmosféru filmu 2) Herci – všichni jsou výborní, ale Heath Ledger v roli surfařského idola a prvního sponzora nadaných kluků a Emile Hirsch jako rebel, který jako jediný odmítne svět komerce a slávy opravdu excelují, navíc jsou oba děsně sexy ;) 3) Surfařské a skateové záběry a triky 4) Atmosféra Californie 5) Silný emociální příběh, u kterého vždycky na konci uroním slzičku 6) Sociální podtext – nenápadně a nenásilně vsunutá složka, patrná hlavně u Jay Adamse (Emile Hirsch) a jeho mámy.

Jedinou kladnou stránkou tohoto filmu, kromě neotřelého a jistě zajímavého námětu, je výkon Karla Rodena. Na druhé straně stojí příšerný postsynchronní dabing , nadsazená idealizace a stylizace Habermannovy postavy a podle mého gusta přehnaný důraz na násilné scény. Těšila jsem se na silný film, který se konečně věnuje filmem nedotknuté kapitole českých dějin, místo toho jsem hodinu a tři čtvrtě trpěla při krvavých a násilných scénách za doprovodu děsného dabingu.

První půl hodinu sledování Inception jsem byla v totálním rauši. Navnaděná skvělými recenzemi, komentáři zde na ČSFD i názory známých, kteří už Inception viděli. Konečně TEN film, kteří všichni přirovnávají ke geniálnímu Matrixu. Inception slibovalo být mistrovským dílem, ve kterém jsem očekávala symfonii několika fascinujících rovin. Rovinu oblíbené základní filozoficko / ontologicko / matrixovské otázky: „Co je to realita? Jak poznáme, že to, co prožíváme je skutečné?“ Psychologickou linii Freudova konceptu snu jako královské cesty do podvědomí. Herecké výkony těch nejlepších herců dneška. Triky a vizuální stránku filmu ve špičkové kvalitě (odvozeno od nákladů na film). Tato moje představa se začala rozpadat souběžne s Cobbůvým plánem na vnuknutí myšlenky dědici energetického impéria. Ano, bylo to během druhé akční scény, kdy Cobb zjistí, že dědic je proti extrakcím a dalším vniknutím do podvědomí, tedy i proti vnuknutí, vycvičen. Moje znechucení se stupňovalo a na 3. úrovni snu – u horské pevnosti jsem si chvíli myslela, že film budu muset hodnotit jako ODPAD! A proč? Inception si hraje na chytrý filozofický film, ale já jsem v jeho myšlenku někde ztratila nebo vůbec nenašla. Nolan odvedl obstojně řemeslo, ale já tomu nevěřím. Filmy tohoto typu ve mě nutně vyvolávají přemýšlení a v Inception do sebe děj logicky nezapadá - je vykonstruovaný jen k další zápletce, ale zpětně už to smysl nedává. Navíc ta přehršel střílení, honiček v autech a neuvěřitelně tristních pseudo-lyžařských a pseudo-horolezeckých scén. Prostě jsem divák, který si u filmů necení akčních scén, střílení a triků, ale spíše myšlenky, hloubky, inspirace, dotaženosti - říkejme tomu klidně VNUKNUTÍ. Zájímavý komentář: makakus