mandelbrot

Filmové zpracování Death Note nelze hodnotit po částech, ale jen jako celek, a proto hodnotím první film stejně jako ten druhý, i když se mi líbil o trochu méně a jeho koncem příběh vlastně teprve pořádně začne.

Oproti anime verzi je filmová adaptace Death Note o dost zkrácena a příběh doznal mnoha změn, ale hlavní dějová kostra zůstala zachována. Vypuštěním zbytečného děje a zbytečných postav docílili autoři toho, že filmy nemají hluchá místa a jakmile si zvyknete na trochu lacinější vzhled a triky, nenechají vás až do konce vydechnout. Odchylky v ději pak připraví pár překvapivých momentů i divákům znalých mangy či anime. Celkově kompaktnějí a svižnější než anime beze všeho, co mě osobně rozčilovalo. Dokonce ani Misa není ve filmové verzi otravná, jen při sledování L, jak se pořád cpe cukrem mě přešla chuť na sladké.

Slušný úvod do série čanbara filmů o slepém masérovi a šermíři Ičim. Tentokrát ještě v černobílém provedení prezentuje Zatóičího, na rozdíl od většiny pozdějších dílů, ne jako někoho, kdo neváhá nasadit vlastní život a bojovat proti bezpráví, ale jako člověka, který se pokud možno straní problémů a meč ukrytý ve slepecké holi tasí, jen když opravdu musí. Spíše než na akci se tento snímek soustředí na vývoj přátelství mezi Zatóičim a jiným zdatným šermířem Hiratem. Naneštěstí však má každý z nich stát na jiné straně v nadcházející válce dvou gangů...

S každou další sérií nudnější a otravnější. Ne snad ani horší, ale je to pořád dokola to samé jen pokaždé s novou várkou prsaté havěti. Když už to vypadá, že vztah Saita a Luisy projde nějakým tím vývojem (nevzali se už dokonce jednou?), konec dílu vše zresetuje a příště se jede nanovo a se stejnými vtipy. Což se zákonitě za čas omrzí a jediné co pak člověka vytrhává z letargie jsou nehorázné deus exy a vstávání postav z mrtvých. V rámci přihlouplých etči komedií přesto pořád nadprůměr, ale napočtvrté si to už nechám ujít.

Proti akčním scénam nelze namítnout takřka nic. Jsou skvěle choreograficky zvládnuté, správně brutální a je jich tak akorát, aby člověka nepřestalo bavit je sledovat. O zbytku filmu to bohužel neplatí. V přestávkách mezi sekáním hlav je film v lepších případech nudný, v těch horších až k smíchu. Dialogy místy působí jako vytržené z projevu G. W. Bushe (age of freedom, what should a free man do, apod.). Napodruhé by mi klidně stačilo vidět jen bitevní scény.

Při sledování první kapitoly jsem byl mírně rozladěn, že koukám prakticky na to samé, co posledně a předposledně. Opět je hlavním tématem odloučení dvou přátel z dětství, chlapce a dívky, a následné (ne)hledání cesty zpět k jeden k druhému. Jenže zbylé dvě části mě totálně uzemnily a rozmetaly všechny pochyby na kousky. Obzvláště konec a jemu předcházející koláž jsou úplně odzbrojující. Šinkaiův nejemotivnější a nejlepší film, snad jen s tou kýčovitostí některých výjevů to občas trochu přehání.