Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Sci-Fi

Poslední recenze (48)

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Ani po druhém dílu Duny stále nevidím, čím je předloha tak výjimečná. Snad kromě husté konstantní depresivní atmosféry, přišlo mi až zvláštní, kolik prostoru se věnovalo záporným postavám, (které jsou tak černobílé, že i ta jejich planeta nezná jiné barvy) kde se několikrát opakovala šablona, že nám byla představena sadistická stvůra, jen proto, aby o několik scén později líbala nohy ještě větší sadistické stvůře, (SPOILER pak mi přišlo až humorné jak všechny tyto postavy poměrně antiklimaticky umřou v posledních několika minutách, aby udělaly prostor našemu novému Anakinovi/SPOILER.). Rozplývání nad audiovizuálem také příliš nerozumím, nekonečné písečné duny mě poměrně rychle začaly nudit už v prvním filmu a soundtrack se také nudně produněl až do závěrečných titulků. Přesto musím uznat, že některé akční scény uměly budovat napětí, že mi místy naskočila husina.

plakát

Kaguja-sama wa kokurasetai: Tensaitači no ren'ai zunósen - Season 1 (2019) (série) 

Jeden ze žánrů, kterým se u anime snažím spíš vyhýbat jsou komedie, byť několik výjimek se najde (koneckonců v mém topu je stále Azumanga), přesto spíše než humorností mi přijdou zábavné svou podivností. To je zvětší části i případ u Kaguja-sami, ale přeci jen mi zde timing gagů (několikrát jsem se i nahlas zasmál) a produkční kvality přišly, že dodávají anime určitý šarm, který jsem tak postrádal například u Komi-san, která je taká plná prazvláštních groteskních individuí na pozadí romantického příběhu i ten vypravěč mi zde přišel mnohem opodstatněnější (možná i díky skvělému anglickému dabérovi). O to víc jsem byl překvapen, že seriál dokázal udržet mou pozornost, jelikož se až na pár výjimek odehrává v prakticky sitcomových kulisách čtyř stěn studentské rady.

plakát

Džudžucu kaisen - Season 2 (2023) (série) 

S druhou sérii Džudžucu kaisen jsem měl zpočátku docela problém, celý ten Satóův flashback na začátku mě zcela minul, nerozuměl jsem motivacím postav (ostatně jako v celé sérii) ať už kladným nebo záporným a díky spoustě nových postav, kde jsem měl pocit, jako by scénáristi předpokládali, že je mám znát už roky jsem ztrácel přehled o tom co se v seriálu vlastně děje, tomu nepomáhalo ani to, že souboje jsou už tak přehnané, že je musí vysvětlovat narátor, možná by mi tak trochu pomohlo, kdybych seriál sledoval s anglickým dabingem a nemusel pořád přeskakovat od akčních scén k čtení titulků. Přesto ale musím uznat, že když jsem to začal brát prostě jen jako bojovku, neznám anime s lepším vizuálem soubojů a choreografií (navíc bez rušivého použití CGI!), kde každou ránu skutečně „cítíte“. Pak to přeci jen spadá do kategorie „nelituji stráveného času“.

Poslední hodnocení (1 178)

Reklama

Poslední deníček (3)

Pitch Festival 2014

Jelikož jsem s postupujícím věkem živě viděl již většinu svých oblíbených interpretů, letos jsem vybíral festival s pro mě spíše neznámými jmény. Volba proto letos padla na Amsterdam a festival experimentální elektroniky Pitch. Při naposlouchávání interpretů před příjezdem jsem sice nakonec stejně zjistil, že v mé posvátné složce vlastně mám několik skladeb od DJů, co na festivalu budou vystupovat, odradit jsem se však již nenechal... Jelikož po zkušenostech dobře víme, že šetřit síly před festivalem se vyplácí, tentokrát jsme se tedy vydali do Amsterdamu vzdušnou čarou. A musím říct, že byť v našem letadle byla teplota jak při cestě na měsíc a skafandr jsme si zapomněl doma, určitě tento způsob dopravy budu preferovat i do budoucna. Po příletu a seznámení se se systémem místní MHD, kde se platí za ujeté kilometry jako v taxíku (pražská opencard může jen tiše závidět), jsme se vydali do hotelu a z něj už rovnou na festival.

 

Ze švédské kapely Little Dragon s příjemným vokálem Jukimi Nagano, jsem sice už mnoho neslyšel, ale i tak to byl příjemný úvod do festivalu. Při sháňce po občerstvení mě pak jen zaskočilo, že byť jsem si byl jist, že v se v Holandsku platí „ojrem“, na mé peníze se tvářili, jako bych si je tiskl doma, bylo mi však vysvětleno, že se ve festivalovém areálu platí žetony, které se daly nakoupit v automatech. Což mi přišlo jako fajn nápad, jelikož to výrazně šetřilo čas s rozměňováním. Za ne až tak zdařilý nápad ale považuji nevratné kelímky, takže jsem se musel smířit se všudepřítomným ambientním zvukem navozujícím pocit pohybu po skládce. Po Little Dragon, jsem si chtěl dát repete Moderat po nedávném pražském vystoupení v Arše v Praze, kde zněli velice dobře. Bohužel se však potvrdilo, že jezdit na festivaly kvůli headlinerům může být ošemetné, vystupovali totiž v uzavřené hale, která se i přes svou velkou kapacitu poměrně snadno zaplnila. Nakonec jsme tedy dali přednost jednočlenému projektu Slow magic, na menší klubové scéně, což jak se později ukázalo, pro mě byl asi nejsilnější zážitek z festivalu, elektronický mág schovaný za dnes již obligátní maskou prokládal výrazné bicí výraznými melodiemi s podmanivými plochami, také jsem musel ocenit improvizační nadání, pokud to tedy nebyl záměr, každou chvíli se mu mašinky jakoby zasekly a do prostřihů sázel působívá bubnová sóla. Po něm jsme se šli podívat na hlavní stage, kde již hráli Mount Kimbie, na které jsem musel trochu poupravit názor, jelikož při jejich chilloutovějších polohách se velice příjemně relaxovalo. Napodruhé jsme se již do zastřešené haly dostali, ale byť SBTRK nezněl nejhůře vydýchaný vzduch a tlačenice mi vcelku znemožňovaly naplno docenit zvukové koláže s výrazným hlasem Sampha. Také proto jsme ještě před koncem změnili stage a zašli se podívat na Phon.na, který mě mimo jiné zaujal svým videoklipem. Na hlavní stagei pak ještě vystupovali Massive Attack k jejichž poslednímu albu si asi ani po tomto vystoupení cestu nenajdu, ale minimálně jsem si alespoň připomněl, jak úžasnou skladbou Unfinished Symphathy je. Afterparty se poté měla nést v duchu houseových melodií v podání George Fitzgeralda a Makama, ale bohužel jak se posléze jako již mnohokrát ukázalo, to že se vám od DJe líbí produkce, ještě nemusí znamenat, že věnuje stejný čas jako do své tvorby i do selekce skladeb pro své sety, unylé oldschooltechno mi tak posloužilo jen jako připomínka, že doba už přeci jen trochu pokročila. Při cestě zpátky na hotel nás pak zaujaly houfy zajíců, kterých je tu v noci stejně jako ve dne lidí...


Po vydatném spánku a pozdní snídani, jsme se vydali na krátkou procházku městem a navštívili místní vyhlídkovou kostelní věž (kterých tu mnoho nenajdete, výškových budov je zde minimum). Druhý festivalový den jsme začali s Toddem Terjem, který měl zahrát „živý" set, což nejspíše znamenalo, že pouštěl především své věci, živých nástrojů či dalších hudebníků jsem si nevšiml. Člověk ale alespoň tentokrát věděl do čeho jde. Na hlavní stagei jsme ještě poté stihli kus vystoupení Kanaďana Caribou se svým bandem, byť jeho vokál nepatří k nejjistějším skladby jako Sun, nebo Can't Do Without You zněly i naživo senzačně. Na základě doporučení jsem si ještě poslechl noir kytarový industrial Darkside a elektronického experimentátora Clarka z Warp records a oboje si rád přidám do svého playlistu. Žádný interpret se pak již neodvážil vystupovat na hlavní stagei proti mistrovství světa ve fotbale a tak jsme na závěr festivalu sledovali na obří obrazovce přenos čtvrtfinále, kde hrála Kostarika proti Nizozemsku. Další den jsme před odjezdem už jen navštívili několik muzeí a prošli si historickou část města.

 

Pokud tedy máte rádi progresivní elektroniku a pohodovou atmosféru přímořského města, mohu Pitch festival jedině doporučit