crozet

Mikina-men to opět udělal dobře - jednoduše řečeno poctivě a profesionálně, jak jsme u něj zvyklí. Volí důležitá témata bez ohledu na náročnost, nebojí se a směřuje vždy cílevědomě a přímočaře k vytyčenému cíli. Jako svůj umělecký/narativní styl zvolil DIALOG (ono to asi jinak ani s ohledem na látku "soudobé dějiny" nejde), tedy jakékoliv výpadky jeho rytmu potažmo autenticity bývají okamžitě vidět - a mně se líbí, s jakou sveřepostí tento autor permanentně chodí s vlastní kůží na trh, a zůstávám vůči jeho výkonům tolerantní. Co se přímo Palacha týká, oceňuju výtečně zrežírované, dobře připravené dialogy, výkon hlavního protagonisty i např. jeho matky a v neposlední řadě hudbu Michala Rataje (zvláště v závěru - tak nějak si představuju, jak zní aktuální hit v uších bolestivě umírajícího a do náležité a nevratné samoty vrženého člověka). Film samotný je jako celek zvláště pak více než důstojnou připomínkou dodnes neodrušeného traumatu, které má nejen dlouhodobé dopady sociální či politické, nýbrž i čistě osobní a neseme si je každý a po svém dál. Film je další z příležitostí, jak mu čelit. Topení štěňat (navíc přestože čerstvě narozených, již s otevřenýma očima)? Relevance Palachovy nevěrné scény? Kdo nic nedělá, nic nezkazí, a kdybych měl hrát na housle tak, jak pracuje T. Sedláček, považoval bych se odůvodněně za mistra.

Já se omezím jen na malého domácího rádce: Nesledujte tento film v televizi - tento film vaši televizi nejen že nemá rád, televize a zvláště konkrétní úroveň českého zpracování samotná tento film přímo zabíjí. Týká se to překladu, castingu dabingu i jeho režie.. Spolu s plukovníkem Kurtzem: "Hrůza..."

Bratry Karamazovy (tedy včetně tatínka) má tento soubor vrostlé pod kůži nebo přímo do těla, je schopen ho střihnout z fleku kdekoli (že jsem dosud tento kus Dejvického divadla neviděl, mohu leda litovat.. - i když teď už vlastně tolik ne). Vynikající zpracování a režie, charismatičtí herci, pochválen buď Dostojevskij. Tomu se říká dispozice, která v sobě nese svět... Film samotný pak hraje roli poněkud druhotnou, jakkoli námět (vnoření do polského industriálu) i nosná myšlenka scénáře (polští chlapi jako bezděční diváci, peripetie v podobě tragické smrti dítěte apod.) lze považovat za velmi vyvedené a v konečném důsledku velmi autentického vyznění. Pokud bych byl v té hale a byl svědkem této produkce, zíral bych stejně.

Máte velkou intelektuální i volní převahu nad svým okolím, dobře si je uvědomujete, v církevních otázkách jste důsledně konzervativní a k tomu si nesete životní trauma odloženého dítěte? S tímto profilem vstupte do úlohy zástupce boha na světě (a šéfa církevního aparátu) a prožijete příběh, který Mladý papež vypráví. Toto vybroušené konverzační drama stupňované lyrickými obrazovými prostředky s neuvěřitelným smyslem pro filmový detail a jeho sílu Sorentino vykroutil k hranicím dokonalosti diváckého zážitku. Škoda snad jen uspěchaného a docela zlevňujícího vyústění, které celek ve formě dějového zvratu zkratkou trochu devalvuje.. Ale na funkci rostlináře to vliv nemá!

Asi všechno už bylo kdysi vymyšleno a divákům historicky opakovaně v obměnách naservírováno. Ale zápletka a rytmus vyprávění (scénář) zrovna tohoto seriálu působí příjemně originálně tomuto východisku navzdory.. Je to dost možná proto, že se jedná o více než kvalitní filmové řemeslo, za což primárně zodpovídá zase režisér. Ten už si svoje herce, kameru i střih (nabízí se říci ještě zvuk:)) zbičoval jak se patří - navíc s lidmi jako Vetchý (opět výkon strojově absolutní) nebo Finger (málokdo dokáže zahrát líp policejního leváka s policejní morálkou i etnografií, v zaměstnání i domácnosti) měl patrně práci o díl ulehčenou. Kulhá Vaculík (trochu) a jeho žena (sotva leze, byť roli měla mikroskopickou). Celek více než vyvážený a z pohledu televizní zábavy docela nebetyčný!

Celý záznam jsem strávil v podstatě zcela shodně jako divák drastického TV zpravodajství, o něž v současnosti rozhodně není nouze. Moje pozornost a myšlenky se ubírají k prozaické realitě, mimo fabuli filmového nebo literárního zážitku.. Jediný rušivý element snímku samotného (vypjaté dialogy nebo spíš pořvávání v řídicích centrech) je dost možná v USA dalším dílkem do skládačky autentického záznamu těchto vysloveně tragických událostí. Nemohu hodnotit níže.

Lépe bych to nenatočil.

Drama o lidském a společenském neštěstí a marasmu, které vydá na širší kvalitativní sociologickou sondu - to vše sevřené do konzistentního seriálového díla, zpracované ve všech důležitých filmových oblastech vytříbeným až mistrným způsobem. Jaroslav Dušek patrně omezil denní přísun destilované vody, protože speciálně jeho výkon splňuje parametry top třídy - ano, tak nějak může vypadat nešťastný táta, který nemá úplně čisté svědomí, nicméně svůj ochranitelský pud neztratil a dovede ho k instinktivní statečnosti (vpravdě hegelovská dialektika postavy). Zůstaneme-li u herců, na ženy nezapomínám (krásná a charismatická Eliška Křenková, Zuzana Stivínová jako nešťastná matka, která o hlavu převyšuje úroveň svého životního prostředí - včetně odkvétajícího půvabu; a mnohé další - Špalková, Holubová a ..Jan Cina).

Kvalitní domácí tvorbu, která se navíc solidně popasuje s mezinárodní úrovní a trendy, je třeba podporovat a netříštit síly dlouhými diskusemi nad spíše podružnými detaily. Dílo samotné je pak více než zdařilým a vyzrálým výkonem autorsky i režijně, obrazově i formálně (kompozičně). Jan Pachl si dobře vystavěl příběh a jednotlivé figury, které pak (kumulativně) úspěšně rozpohyboval na šachovnici, své rolové úkoly soustředěně a kvalitně po celý děj performovaly; to vše zasadil do žánrového prostředí a nechal dobře nasnímat. A co je hlavní, seriál si opět umí od začátku přitáhnout divákovu pozornost. Jsem spokojený. Poslední díl a ohňostroj instantního a nekonzistentního happy-endu? Jasně, ale mně to nevadí, aspoň mám radost, že to dobře dopadlo a na další sérii se prostě těším!

Högerův (a Cupákův) dabing mám pod kůží a považuju jej za neoddělitelnou součást vizuálního zážitku.