PabloFuentes

Pitomoučký horor napodobující slashery z 80. let. Spousta nelogičností, ale aspoň ten vrah byl nepříjemně slizoučký. Ve výsledku můžete tuhle párty klidně zaspat.

Až tak moc tuhle kapelu nemusím, ale svižnější klip ve stylu Michalea Jacksona a jeho Thrilleru, tedy klip s tančícími zombíky, to zase jo.

Zajímavý příběh z dob, kdy se filmy přesunuly ze své němé éry do éry zvuku a Hollywood se tak musel naučit mluvit. Vlastně to bylo strašně zajímavé téma a nikdy mě nad tím nenapadlo jakkoliv přemýšlet. Vizuálně i herecky úžasně ztvárněno. Co mě ale fascinovalo nejvíc je několikerá změna žánru filmu samotného. Jednou tu máme komedii, jednou drama, horor. Každý si najde to svoje a na některé scény se musím později podívat znovu, abych vůbec dokázal pojmout, co všechno se na plátně odehrálo. Jediným nedostatkem je tedy za mě délka filmu, kterou bych trochu zkrátil, což ale neznamená, že byste měli čas se nudit.

U filmu se určitě nenudíte, ale nálepka horor je v tomhle případě omylem. Taková běžná chuťovka, která vás ničím nepřekvapí, ale ani nezklame. Body nahoru za vtipné momenty.

Příběh ženy, která se snaží vybudovat chlebové impérium a během toho řeší vraždy ve stylu Vraždy mezi muškáty po Novozélandsku. Potěší opětovné herecké střetnutí Lucy Lawless, Renne o Connor a Michaela Hursta.

Vůbec nedokážu posoudit, jestli ten film sám od sebe dával smysl. Občas mi totiž přišlo, že některé záměry postav jsem věděl jen díky knize, nikoliv díky filmu samotnému. Přišlo mi to celé strašně okleštěné, neúplné, občasně nelogické. Bohužel... kniha se mi líbila moc a možná v tom je ten zásadní problém.

Film jsem viděl až před nedávném a je pravdou, že mu trochu přidávám, protože je to prostě klasika a na tehdejší možností to celé funguje velice dobře i dnes. Jediné, co mě zde asi vyrušovalo, byla v některých momentech veselá dobrodružná hudba, která se prostě k dramatu žraloka, který má děsit a budit hrůzu příliš nehodila. Jinak super.

Mám velice rád filmy, které umí takhle dobře rozjet dramatickou zápletku a přitom nepotřebují velký rozpočet a stačí jim k tomu jen velmi málo herců. Gratuluji Macareně Goméz, která je prostě paní herečka. Po dlouhé době jsem viděl opět španělský film a opět mě nezklamal.

Čekal jsem málo, dostal jsem míň. Postavy se chovaly hloupě, děj byl hloupý a vlastně to byla i nuda. Nechápu to vysoké hodnocení tady.

Co je na téhle pohádce pěkné jsou písničky. O tom žádná. Co dál? No ta pohádka o karkulce. To bylo totiž tak úchylné, že na to asi nikdy nezapomenu. Tudíž druhá hvězda. A potom? Potom už nic. Růženka byla taková klasická, měsíčci docela nuda. Čekal jsem, že když se to jmenuje tři bratři, že ony tři příběhy budou spolu propleteny a hlavní hrdinové budou mít mezi sebou vícero interakce, ale nestalo se. Proto to tak nějak celé postrádá smysl. Až na prvních pět minut zde máme představeny tři oddělené příběhy a tím to prostě hasne.