Tři bratři

V žánru české filmové pohádky se toho už mnoho vymyslet nedá, není nad to přiznat to a hrát s divákem již od začátku fér hru, i když ta, čili pospojování tří příběhů, ke největším záporem. Tímhle způsobem se ale dá pohrávat si s klišé a v druhém plánu s těmi z filmového prostředí (jen chvíli Veronika Kubařová hrála pradlenu a už jsem si myslel, že to bude Dykova milá). Dobré převažuje - roztomilost Svěráka staršího, vytříbené výtvarné oko Svěráka mladšího, hudba a skutečně dramatické a napínavé momenty v dějových zákrutách jednotlivých oper. 70%. (20.08.2014)

Tak jsem letos během vánočních svátků, dal Třem bratrům druhou šanci a podíval se společně se svými dětmi. No, mé ratolesti, hlavně tu dívčí část, zalila spokojenost, dokonce si vesele prozpěvovali všechny písničky, jež znali nazpaměť a kterých bylo docela dost. Některé z nich jsem si broukal i já, proto ta jedna hvězdička. Jinak, dívat se hodinu a půl na film, kde jsou spolu Klus a Dyk, bylo pro mě spíše utrpením. A vlk s tlamou krokodýla, navlečen do šatů babičky, ve mě vyvolal upřímný výbuch smíchu, takže jsem se vlastně i trochu nechtěně pobavil. O pedofilním myslivci už bylo napsáno také dost. Nejslabší Svěrák a nejspíš i nejhorší česká pohádka vůbec. Přeplácaná megahype kravina! (28.12.2017)

Jízda, Obecná škola, Kolja a lehce i Tmavomodrý svět, který už však pohořel na mizerné milostné zápletce. Pak už to nešlo. Respektive Vratné lahve mě doslova otrávily, Kuky nezaujaly. Plácaly všechno dohromady, diváka však toho oslovilo pramálo. Tři bratři jsou v mnohém podobní. Dramaturg šel zřejmě na pivo, pravděpodobně každý den a při každém důležitém momentě natáčení, a my tak musíme sledovat slepenec Šípkové Růženky, Červené Karkulky a Dvanácti měsíčků. Tři bratři si v každé pohádce najdou svou vyvolenou, i když třeba takové Karkulce je zhruba devět let. Docela velká sázka na jistotu. Přitom režisér Svěrák je v nejlepších letech, je sice poměrně hravý, nijak víc s tím však nepracuje, jeho příliš didaktický otec spíš obtěžuje. Hudební duo Svěrák-Uhlíř mám rád, tady neselhává tolik, jak jsem se podle některých názorů obával. (27.04.2015)

Po dlouhé době KINO zážitek! :) Moje volba se mi vyplatila. Sázka na Svěráka byla výhrou v loterii, protože tak skvěle udělanou pohádku jsem dlouho neviděla - očividně i dnes se dá natočit kvalitní pohádka s mladšími a zároveń osvědčenými herci a nepůsobí nemastně - neslaně (porovnávám se všemi těmi novými pohádkami, co vychází na Vánoce a zklamou). Pohádka je hodně zpívavá, což mi vůbec nevadilo, využití třech pohádek, které všichni dobře známe a dát jim nový rozměr, se mu povedlo. Nic otřepaného a ohraného tu nenajdete, pouze opravdu milý a chytrý humor, propůjčení hlasů a zpěvu zvířátům, perfektně odporného vlka a chytlavé písně. Po delší době mi udělala česká tvorba VELKOU radost. Nehledě na další pochvaly typu - výběr zrovna Hluboké, skvěle propůjčený hlas Pavla Lišky ála holuba, tři sudičky, Zdeněk Svěřák jako vypravěč a tentokrát netrapný Lábus. Jen tleskám! (17.08.2014)

Než jsem se na Tři bratry podíval, zakázal jsem si kritizovat dva silné alergeny - pány Dyka a Kluse. Ono totiž velmi podobný odpor v roce 1968 vyvolalo obsazení Václava Neckáře do Šíleně smutné princezny... A dnes je z té pohádky klasika, že. Ale ke Třem bratrům - i když bych výhrady našel (například vlk mohl více zpívat a méně mručet, když už měl hlas Františka Segrada), téměř všechny okamžitě maže pocit, který jsem z filmu měl. Úsměv střídal smích od začátku do konce, úžasná režie a bohatá výprava spolu se skvěle orchestrovanou Uhlířovou hudbou obstaraly velkolepost, herecké obsazení našlapané tak nevídaně, že jsem si rázem vzpomněl na hudební komedie Zdeňka Podskalského, v nichž se také objevoval kdekdo a často jen na pár vteřin. Co Tomáš Klus a Vojtěch Dyk? Budete se divit, ale jsou výteční. Klus je coby romantický hrdina nesmírně sympatický, Dyk má zase obstojný komický talent - stejně jako třetí bratr Zdeněk Piškula. Ano, to nejlepší přišlo na začátek (odvyprávění příběhu Růženky) a třetí pohádka má ze všech nejslabší texty (zajímavé a vtipné rýmy dostali do úst vlastně jen skvělí měsíčci, například Polívkovo "Máš to doma kruté zřejmě, bratře Září, vystřídej mě") a konec je trochu uspěchaný, ale stejně nedám nižší známku. Pátá hvězdička je tak trochu natruc zdejším nizounkým hodnocením, která se mnohdy opírají o dosti zvláštní argumenty (třeba že prý ve Třech bratrech není zlo). (24.12.2014)