Gekacuk

Příběh Šance – zmatená, překombinovaná detektivka. Vašáryová a Dočolomanský to nezachránili. Jamrich a Durdík si zahráli trapné postavy. Haverl se svou zálibou česat si pleš působil vyšinutě. Nevím, proč chtěla spáchat zdravotní sestra sebevraždu. Kdyby chtěla sochařka Vašáryová na sebe upoutat pozornost výbuchem v ateliéru v dnešní „době Blesků a Chvilek pro tebe“, to bych ještě pochopil. Ale v době minulé mi to připadá jako hodně přitažené za vlasy.

Zcela nepovedený film, kde selhali úplně všichni. Kamera trpí dětskými nemocemi – statická, špatně postavená, dlouhé záběry nikam, opakující se záběry. Scénář naprosto tragický, ze života pražské smetánky, která si hraje na trampy. Nevím, jak mohla jedna trampice přijít do jiného stavu, když se všichni chovali tak rezervované. Režie katatrofální. Herci – většinou neumětelové a přehrávající ochotníci + Steimar, Vašátková, epizodní Struna a Vondrovič. Jednu hvězdičku dávám za odvahu se do filmování vůbec pustit v době velké hospodářské krize, za několik záběrů do přírody, odvážné skoky ze skály a „humorný“ boxerský souboj.

Řehořkovo vesnické sociální drama s příměsí humoru je ovlivněno také Slámovými filmy. Ale režisér k tomu přidává svůj mladický pohled. Ano, naše země (a především vesnice) stále nevzkvétá. Můžeme se jen dohadovat, jestli je to vina současných nebo těch minulých politiků, nebo třeba pasivitou obyvatel: Či to zavinila neviditelná ruka trhu a postupující globalizace? Kdo ví? Menzelova postava představuje určitou úlitbu současnému zřízení. Pouze on má jasno. Všechno zavinili komunisté, nic pro obec nevykonali a pomník zde mají neprávem. Proto na jejich pomník močí. Zůstala mu snad jenom tato jediná možnost protestu? Už nemůže nic udělat, nic zlepšit ve svém životě a v životě svých sousedů? Jakoby za posledních 20 let bylo něco pro lidi z obce vybudováno. Spíše naopak, obchody se zavírají, práce ubývá. Zato zde máme fotovoltaická pole, nějaké ty sklady a přespočet montoven. Přidaná hodnota veškerá žřádná. Tohle mi ve filmu chybělo. Menzel se naposledy před třiceti lety pokusil prosadit svůj objev. Neuspěl, zahořkl a pustne. On snad posledních 23 let spal a o nic se nepokusil, přestože už nebyl nijak omezován a šikanován. Mimochodem ve městech se za socialismu stavěly pomníky Gottwaldovi, Leninovi a někdy třeba i kosmonautům. Po roce 1989 byly v 99% případů všechny tyto pomníky zbourány. Nevím o tom, že by se stavěly pomínky konkrétním lidem z vesnice, kteří něco vybudovali. Na vesnicích to jsou doposud někde pomníky Masaryka a hlavně občanům obce padlým v 1 a 2. světové válce. Podle toho, jak pomník ve filmu vypadal, bych odhadl, že to byl právě ten pomník k uctění padlých obyvatel obce. Řekl bych, že Řehořek vidí správně některé problémy současné vesnice. Časem se jistě ještě zlepší. Řehořek si ve filmu vystačil pouze se dvěma ženami. Tenhle poněkud patriarchální film by měla povinně shlédnout Alice Nellis.

Snad se brzy dozvíme, jestli Hřebejk úplně zdegeneroval a jeho sešup bude trvalý podobně jako u Víta Olmera. Ten se od velmi kvalitních filmů „Antonyho šance“, „Jako jed“ a „Co je vám, doktore?“ sesunul až k „Playgirls“. Hřebejk zatím klesá od svých vrcholných „Pelíšků“ a „Musíme si pomáhat“ přes primitivního, úchylného „Nestydu“ a tendenční moderně komunistobijeckou „Kawasakiho růži“ k velmi slabé bulvání a trapné „Svaté čtveřici“. To vůbec nemusel tak dlouho tajit, že natáčí takový odpad. Ale asi věděl, proč to dělá. Podle názvu by si mohl člověk myslet, že to bude něco pěkného, duchovního. A ono je to zatím jenom tohle šmírácké céčko. Myslím, že by autorům H+V slušelo, kdyby se od sebe konečně odpoutali a našli si jiné spolupracovníky. Konstrukce o elektrikářích, kteří jedou opravovat spadlé dráty do Karibiku je hodně „na hlavu“. Viewegh by konečně mohl napsat něco věrohodnějšího. Třeba o tom, jak se lidé proplétají životem v naší zkorumpované „demokracii“. Pokud bude takhle pokračovat, stane se z něho jen Páralův plagiátor. Když ovšem do svých děl vpíše alespoň nějakou myšlenku a ne jen vatu.

Byl jsem nucen se na tento pořad dívat, protože byla změna programu a čekal jsem na jiný pořad. Jinak bych to v životě nesledoval. Je to absolutné příšerný paskvil, který si zaslouží ohodnocení mínus 100%. Jak si může madam Šmucla ještě dovolit přijít do TV, když byla vrcholnou šéfkou ukradené TV Nova? Společně se zlodějem Železným dluží nám všem (a měla by vrátit alespoň část) 10 miliard. Železný ukradl americkému miliardáři TV Nova a musel to za něj zaplatit český stát!!! Celá šou je odporná a vyniká v tom právě Šmucla. Její chování vždycky bylo a je arogantní, egoistické, nelidské. Pryč z TV, ona i celý pořad.

Zajímavý krátký film o největším společenském problému posledních staletí. Autoři mohli být i odvážnější a otevřeně ukázat důsledky alkoholismu. Film je zpočátku němý, až po několika minutách ve scéně na záchytné stanici slyšíme komentář, který film doprovází až do konce. Právě záchytné protialkoholní stanice jsou českým „vynálezem“ a po určitou dobu byly ve světě unikátem. Velmi se o to zasloužil MUDr. Skála. Hlavní role ve filmu si zahráli ve své době velmi populární herci. Oba byli „tváří“ tehdejšího režimu. Tomášová – velké role například ve filmech: Anna Proletářka, Jan Hus, Jan Žižka. Heverle: desítky menších rolí v 50. a 70. letech. Jejich pozice se změnila po roce 1968. Zatímco Tomášová se stala nežádoucí a bylo jí zakázáno hrát, Heverle hrál ve filmech, dokud mu síly stačily.

Vyloženě špatné a nepovedené dílo. Autoři by se měli učit od českých kolegů. Cykly „Cestománie“ a „Na cestě po…“ jsou pro ně nedostižnou metou. O H+Z ani nemluvě. Jednotlivé díly jsou naprosto povrchní a neukazují z navštívené země vůbec nic, takže divákovi se dostávají zkreslené informace a jen ho matou. Celé to zobrazuje vztah západoevropanů k zemím Východu. Počátkem 90. let, když k nám jezdili odborníci ze Západu, přicházeli s představou, že jsme 100 let za opicemi. Očekával bych, že se tento názor už změnil. Ale ono to v nich stále přervává. Podívejte se na Palina, s jakým odstupem a vnitřním odporem se účastní slovenské zabíjačky. Ostatně ze Slovenska je tam jenom jedna krátká reportáž právě z té zabíjačky. Pokud nepočítám Palinovo překonání Tater. Co si má prostý a zeměpisem nedotčený Brit myslet o obyvatelích země, o nichž se dozví jen to, že pořádají „barbarské“ zabíjení zvířat? Jakou vypovídací hodnotu má tento dokument? Žádnou. Z České republiky se nejprve Palin zastaví v Brně na návštěvě v Turbo-divadle, kde se prakticky nic o Brně a Moravě nedozví. Po letmé návštěvě Prahy je věnována značná pozornost jakémusi obskurnímu plesu aristokratů. Ano, autoři si opět vybrali naprosto netypický obraz ČR, který nemá žádnou vypovídací schopnost. V bývalé NDR vede Palin trapné debaty nad záchodovými mísami. Jen jedno je pravda. Měl by se podívat na svoje „dílo“. Podílel se na totálním paskvilu, který podává zkreslený pohled na navštívené země. Seriál měl být koncipován šířeji. O jednotlivých zemích měly být podány základní a zemi charakterizující informace, aby si z toho divák něco odnesl. Chtěl jsem si tento dokumentární cyklus nahrát jako mnoho dalších. Po shlédnutí jsem ho ale hned smazal.

Zajímavé téma, které by si zasloužilo mnohem lepší zpracování. Hřebejkův film je však nepovedený, povrchní a především tendenční – „moderně“ komunistobijecký. Problémem je obsazení naprostého neumětela Kratochvíla, který ve filmu nemá co dělat. Aktivistická herečka Kolářová už ztratila veškerý půvab, který známe z „Léta s kovbojem“ nebo z „Takové normální rodinky“. Působí nesympaticky a dostává role nesympatických lidí. Pozitivní bylo obsazení Huby, Vlasákové a Chudíka.

Seriál byl natáčen v letech 1973-5. Byl jsem docela zklamaný. Schvalovatelé seriálu si zřejmě představovali, že hlavní hrdina – starý Repa – bude prototypem ideálního nového člověka, asi křížencem mezi Mirkem Dušínem a Gustávem Husákem. Ta politická charakteristika hrdiny byla splněna, neboť Repa je uvědomělý, ideově pevný soudruh, který vždy ví, kde je pravda. A kdyby měl náhodou pochybnosti, strana mu ukáže cestu. I v krizových letech se chová správně a později začátkem normalizace zastává stejný názor jako nové vedení strany. Přesně ve stylu : „nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech v tej strane ostane, čo je pevné, čo je charakterné,…“. Jinak je to s lidskou stránkou hlavního hrdiny. Tady mám podezření, že se filmový štáb trošku vymkl kontrole schvalovatelů. Stvořil totiž neživotné monstrum, domácího tyrana, který neustále peskuje a buzeruje rodinné příslušníky i své kamarády a známé. Proto je pro mne zápornou postavou seriálu. Nakonec to zřejmě tvůrcům došlo a tak Ferdiše Repu v posledním díle trochu zlidštili. Jinak by nebylo možné, aby takový člověk mohl mít vůbec nějaké kamarády, snad jen kolegy-soudruhy, kde je spojuje práce v továrně. Proč kamarád (Krivosudský) navštěvuje rodinu Repových, je naznačeno hned v úvodu seriálu. Co ale Repu spojuje se sousedem – kšeftařem a záletníkem, který životem jen proplouvá? To je při stavbě charakterů těchto postav nepochopitelné. Zřejmě je v seriálu jen na ukázku, aby bylo zřejmé, že někteří spoluobčané se jen vezou a starají se na rozdíl od Repových jen o sebe. Těžko si představit, že by běžně snášeli jeho ostentativní chování a průpovídky typu „Máš pekné okuliare.“ Rodina se tísní v malém bytě a potomci se nechovají podle představ starého Repy. A tak se v jeho hlavě zrodí plán, který má situaci zachránit a rodinu stmelit – postavíme dům pro celou rodinu. Chybí mu ale peníze a tak mu půjčí i dobrák Krivosudský. Starý Repa je přehnaně kritický, naprosto nechápe své příbuzné. Starší nevlastní dcera (Strnisková) je hodná pracovitá osoba, kterou Repa dokonale využil jako domácí pracovní sílu. Ani neměla čas se vdát. Jistě si velice oddechla, když se od rodiny odloučila. Repovi je nejvíce podobný nejstarší (nevlastní) syn Fraňo (Michaelli). Je také ideově pevný a zapálený do práce. Starý Repa mu však i tak dokáže do všeho mluvit. „Mamičkin najkrajší“ doktor (Durdík ml.) se podle Repy těžce proviní na řediteli továrny (Bindas), když mu spí se ženou a ten se zastřelí. Proto mu připraví trest: nesmí odejít z továrny a musí být stále lidem na očích. Nepromluví s ním několik let. Sblíží se s ním až po havárii v továrně, kdy je doktor zraněn. Toto zranění je pak nosným tématem dalších dílů. Kdyby se režisérovi chtělo (a byly na to peníze) zobrazit havárii v továrně, bylo by to jistě pro seriál přínosem. Takhle byla celá událost jen okecaná a Durdík musel nějakou dobu snášet ne zrovna dobře udělaný make up. Další syn má podle něho zlaté ruce. Otec mu odpírá studium a neustále ho deptá a lituje, že nepracuje rukama. Nemá pochopení ani pro sportovní zápal nejmladšího syna. Mimochodem tenhle herec vůbec nevypadá jako sportvní typ. Tuto roli mohl režisér obsadit lépe. Jeho chování je rovněž nepochopitelé. Obletuje ho nejkrásnější dívka z okolí (Hausnerová) a on ji odmítá. No i kdyby odmítal, ale jakým způsobem! Dospělou mladší dceru zase otec komanduje za pozdní příchody domů, přílišné fintění a blokování sociálního zařízení. Ona je docela povrchní a ráda by si užívala. Hlavně musí být její partner dobře zabezpečený. Nejhorší je, že Repa nemá moc dobrý vztah ani ke svému starému otci, který už všem překáží. Repa si nevšimne, jak je děda (Jariabek – desítky rolí v jedné šabloně, počínaje paskvilem „Kozie mlieko“, který i režíroval) nešťastný a vůbec se nepozastaví nad tím, že odešel v noci z domu. On se o něho nezajímá, nehledá ho. Nevěnoval se mu nikdy a nestará se ani teď. Především ho zajímá práce – fabrika a politika. Moment tohoto osudného večera je v seriálu docela odfláknutý. Seriál je otevřeně i skrytě politický. První dva díly se velmi věnují politickým událostem roku 1968. Ale pohled na toto období je plochý, zjednodušený a jednostranný. Jednu ze svých záporných rolí si zahrál Slavo Záhradník. Chválením životního stylu na Západě rozvrací mládež, bourá vazby na SSSR a chce spolupracovat s kapitalistickými firmami. Dere se na ředitelské (Bindasovo) místo. Hlavní hrdinové z Repovy rodiny jsou na správné straně. Další z ředitelů (Michaelli) je odvolán z funkce pro svou snahu udržet kontakty na obchodní partnery v Leningradě. Na své ředitelské místo se vrátí až po delší době, když se vyléčí ze svého trucování. Jako mávnutím kouzelného proutku se ovšem v dalším díle ocitáme v roce 1971. Celé vyústění roku 1968, okupace sovětských vojsk a nástup normalizace je přeskočeno. Zřejmě autorům chyběla odvaha se tomuto tématu věnovat. Převážila snaha nebudit emoce, nejitřit rány a neriskovat nepochopení papalášů na jedné straně a diváků na straně druhé. Ovšem i v dalších dílech se letmo zmiňují různá závažná politická témata. Úskalí emigrace a návratu domů je vyobrazeno na postavě přítelkyně (vždy překrásná a dokonalá Zuzana Kocúriková). Letmo je nastíněn osud sousedky, která zůstala po emigraci příbuzných opuštěná. Pocity gastarbeiterů v seriálu prezentuje srbský dělník, který si ze začátku hraje na boháče (Ján Mistrík). Mladá dívka (Hausnerová) je velice aktivní svazačka, která se zapojuje do různých soutěží, recitace, plní závazky, schůzuje a pomáha starým lidem. Vypočítavou, záletnou, svého postavení a vzhledu využívající ženu podnikového ředitele si zahrála Regina Rázlová. Nezapomíná se ani na pracovní témata, řeší se nové úkoly, modernizace, reorganizace, kádrové změny. Starý Repa a jeho syn (Michaelli) všechno chápou a aktivně se do změn zapojují. Zejména tehdy pokud se změny netýkají jich samotných. To už se chovají jinak. Repa nechápe návrh na sloučení pracovišť a svou novou pozici. Michaelli se zase ostře staví proti přijetí do práce bývalého náměstka ministra. Ani v novém domě nic nefunguje jinak, než podle starého Repy, který všechno diriguje, nařizuje čas budíčku, rozepsal po minutách obsazení koupelny a WC, konroluje, peskuje, rozkazuje, radí, do všeho strká nos, musí znát všechna tajemství. Dokonce sepsal řád domu (že by inspirace pro nástěnku Donutilova důstojníka v „Pelíškách“?). Není divu, že se tyhle móresy nesetkávají u rodiny s pochopením. Emancipovaná a panovačná snacha (Turbová) je největším trnem v oku starého Repy. Cítí se v domě jako na ubytovně a k ušlápnutému manželovi se typově také vůbec nehodí. Jako by měla geny starého Repy. Pro změnu komanduje svého manžela a dědečka. Uznávám, že seriál byl ve své době nadprůměrným dílem. V ČST se totiž mnoho zajímavého nevysílalo a tak byla seriálová tvorba pro diváky velkým potěšením. V době vysílání seriálů se vyprazdňovaly ulice a lidé při jejich sledování zřejmě dokázali leccos odpustit. Co se týká výkonu herců a režisérského zvládnutí tématu je seriál samozřejmě ve srovnání se současnou seriálovou tvorbou velmi dobrý. Pánové Gek a Čuk to vidí na 45%.

Mnoho zajímavých ale stále dokola omílaných informací promíchaných se spoustou dohadů a drbů. Česká verze dokumentu rozhodně nepřidala. Vypravěčka by se musela rozčtvrtit, aby měla rodinné informace z první ruky. Byla to tedy fiktivní guvernantka, která měla reprezentovat všechny ty hodné chůvy, které pečovaly o četné Kennedyovské potomstvo. Medvecká vyprávění pojala ve stylu pavlačové drbny. Vůbec se mi tohle pojetí nelíbilo.