Pet 510

Opravdu hodně slabý díl. Je sice pravda že je docela zajímávé vidět Poirota v jiném než Londýnském prostředí, ale zápletka byla neobyčejně nudná a plochá. Možná kdyby bylo rozuzlení alespoň trochu škoující nebo kdyby provedení vraždy oplívalo nějakým důvtipem dalo by se z tohoto jednoduchého příběhu něco vytěžit. Dokonce chyběly i obvyklé narážky na Poirotovu extravaganci, které mě osobně dokážou vytáhnout i poměrně prostý příběh z průměru.

Strhující... dokonce jsem si říkala že by některé úpravy prospěly i samotné adaptaci. Asi nemá smysl vyjmenovávat všechny klady filmu takže mám jenom dvě poznámky. Za prvé: Atmosféra byla opravdu vyšroubovaná na maximum a tvůrci vytřískali z celé situace vlaku uvízlého v sněhové závěji úplně všechno. (Přerušení proudu a vody bylo geniální. Není nad to pozorovat Poirota sedíc zachumlaného a ozářeného pouze svíčkami jak vynáší pravdu na povrch.) Za druhé: Opět se musím sklonit nad hereckým uměním Davida Sucheta. Asi nikdy nezapomenu na jeho tvář při posledním záběru, v které se tak dokonale odrážel vnitřní konflikt, který Poirot prožíval. Takže nejvěčích pět hvěz co jsem kdy dala kterému Poirotovi.

Tímto bych chtěla poděkovat Dr Houseovi za to že mi prozradil pointu tohoto filmu. Grrr...

Jo jo. Právě tady jsem v osmi letech objevila toho geniálního, rozkošně namyšleného mužíčka s vejčitou hlavou a obřím knírem, který úzkostlivě našlapuje na přírodních cestičkách (když je donucen tak nedůstojnou cestu zvolit),který je BELGIČAN a má nepochopitelnou zálibu v bylinkových čajích. Já ho zbožňuju... Co se prasátek týče myslím že je to opravdu jeden z nejlepších Poirotů a z nejlépe zfilmovaných Poirotů. Je nejenom geniální a dramatický jako vždy, ale je i jímavý a tak nějak... krásný.

Tenhle díl je vážně dobrý a kvalitou se blíží dokonce i klasickým celovečerňákům. Atmosféra byla o hodně lepší než předchozí díl a naštěstí zde nechybělo Poirotovo typické "odhalení" zločinu (i když v tomhle případě se tak úplně o zločin nejednalo) místo zadržení vraha na poslední chvíly. Myslím že právě situace, kdy Poirot sezve všechny aktéry do jedné místnosti a pomocí rozmáchlých gest, lesku v očích a uvážlivým střídáním intonace hlasu, zpracovává diváka, dokáže celý film vygradovat víc než policejní honičky a deště kulek.

Jelikož sama původní povídka je jedním ze slabších výtvorů Agathy Christie tak logicky vzato ani filmové zpracování neoplývá tak dokonalou atmosférou a naprosto bezúhonou genialitou na jakou jsem u pozdějších Poirotů zvyklá. Nicméně těchto padesát minut bylo tak dokonalým koncentrátem Hercula Poirota, od nablýskaných lakýrek přes "mastnou skvrnku na obleku, která mi dělá starosti" až po "Já nejsem nějaký Francouz já jsem nějaký Belgičan", že nemůžu jít pod čtyři hvezdičky i kdybych chtěla. Ostatně to už by musel být průser abych byla schopná dát tomuhle rozkošnému, samolibému mužíčkovi v podání naprosto brilantního Davida Sucheta nižší hodnocení :D

Bože můj... to byla ale příííšerná zívačka. Děj mě absolutně nedokázal zaujmout až do finální bitvy, která na druhou stranu byla podle mě celkem vydařená. Ale čekat na ní hodinu a půl? To asi né že... Myslím si že hlavním nedostatkem filmu byla absence kohokoli sarkastického, charakterního nebo vtipného. Onu občasnou úsměvnost a nadlehčenost měl zřejmě tak trochu zajišťovat Jar Jar nebo kdože to, ale... mírně řečeno se to krapánek minulo účinkem.

Á... Peter's Friends. Je to takový malý filmový dáreček čekající u mě v počítači asi půl roku. To vždycky potěší. Naprosto dokonalý film s úžasnou atmosférou, skvělými dialogy, herci, hudbou a hlavně s naprosto odzbrojující lidskou upřímností. Patrně nejrozkošnější film co jsem kdy viděla...

Ano, je to v podstaťe blbost to uznávám, ale možná právě proto je Misfits tak neodolatelný. Skoro nic mu nechybí. Je to vtipný, svěží, akce, skvělá atmosféra i hudba. S tou promyšleností si, pravda, už tak jistá nejsem (a nejsem si ani trochu jistá jestli chci opravdu vědět jak to nakonec bude s Future Simonem) ale tenhle seriál se prostě nesmí brát vážně. Sex, vtip, vraždy a Simon. Co víc si přát?

Odlišovat se je ten největší hřích jakého se můžeme dopustit na společnosti a neodlišovat se je ten největší hřích jakého se můžeme dopustit sami na sobě.