Kozlowski8

Mladý dělník utíká se svou dospívající sestrou před spravedlností z Chicaga r. 1916 do Texasu, kde pracují na ranči. ...a osud si snimi zahraje. Snímek mírně nudný, pomalý, ale přesto milý. Nádherná příroda, západy slunce nad obilnými lány a k tomu hezká Morriconeho hudba. Dávám za tři ale možná ještě někdy shlédnu znovu a přidám o hvězdičku víc.

Válečný veterán se vrací z války do rodného městečka a zde neohroženě bojuje proti padouchovi (bývalý přítel), který terorizuje zdejší obyvatele a především jeho rodinu. Tuctový western, ničím zvláště zajímavý, i když vyložený propadák to není.

Tvorbu Dana Landy sleduji už od dob Orlíku a z celé jeho kariéry hudební i sportovní jsem za ty roky poznal jeho nadšení a zápal pro všechno co dělá a snahu dělat vše naplno. Zápal a nadšení je cítit i z filmu jeho a jeho ženy Miriam. Bohužel to je jediná, ale nedostačující devíza filmu. Scénář působí odfláknutě (i když vědomě odfláknutý určitě není), mnoho scén je zbytečných, mnohé scény, které příběh přímo nabízí, chybí, celý snímek je od samého začátku silně amatérský. Jedna hvězdička za Landu a prostředí Rallye, které miluji.

Mistrně natočený snímek, perfektně vystižena atmosféra a nálada v prostředí, skvělé herecké výkony " neprofláknutých" herců. Chvilkové pomalé plynutí děje mi nevadilo, možná právě ono pomohlo vytvořit zvláštní náladu všudepřítomné smrti v africké poušti. Jen psychologické vykreslení postav mohlo být preciznější - americká produkce by z námětu vyždímala v tomto směru víc. Zde mohl Marhoul důkladněji zapracovat na charakteristice postav, což námět dle mého názoru vyloženě nabízel. Tato jediná výtka mi brání ocenit pěti hvězdami.

Pro mne zvláštní film, ani nevím, jak jej hodnotit. Po celý film jsem se vcelku nudil, dialogy mi přišly nevěrohodné, jako i herectví hlavních hrdinů a vlastně celý film. Přesto jsem v noci po jeho skončení dlouho nemohl usnout a myšlenky se mi vracely k panu Hiremu a mrše Alici, takže mne ten film vlastně dostal. Abych nezapomněl - skvělá hudba v pasážích, kdy pan Hire šmíruje u okna - největší plus snímku.

Film , odehrávající se jednak v prostředí sirotčince, zapadlého kdesi v lesích Maine a jednak v prostředí moštárny a česáčů jablek. Hallstrom dokázal vytvořit z předlohy Johna Irvinga krásné vyprávění o vztazích, lásce, lidském utrpení a touze po poznání něčeho nového. Atmosféra sirotčince, podbarvená přenádhernou hudbou Rachel Portman mne zcela pohltila a některé scény, jako každovečerní ukládání dětí ke spánku s Cainovým (Larchovým) přáním dobré noci, či neustálým opakujícím se promítáním King-Konga, jediného snímku ve filmotéce sirotčince, se mi nenávratně vryly do mozku. Stejně na mne zapůsobily vztahy mezi česáči jablek (výborný Delroy Lindo) a jiskření mezi Homerem a Candy. Krásně natočený příběh, jedna z nejkrásnějších filmových melodií a skvělé výkony Maquira (překvapivě), Charlize Theron, Delroye Linda a především Michaela Caina. A značný odklon od skvělé předlohy mi pramálo vadil, držení se děje a postav v předloze je pro mne nedůležité.

Televizním snímkem dle předlohy nedávno tragicky zemřelé Simony Moniové byly zcela určitě nadšeny mnohé ženy feministického a „protitchýňovského“ smýšlení a ty, kterým byl tento příběh nahrávkou na smeč a které mohou se svými souputnicemi vrhat oheň a síru na celý mužský druh a jejich matky. Údajně příběh ze života. Myslím, že život s tchyní může být nepříjemný, ale tady tvůrci myslím až příliš tlačili na pilu a některé „vypjaté“ scény na mne začínaly působit spíše směšně a pokud by autoři zatlačili ještě o málo víc, mohl film sklouznout do povedené parodie. Když k tomu všemu připočtu , dle mého velice neodborného názoru, ne nijak oslnivé herecké výkony, (snad jen „tchyně“ paní Švormové snese lepší hodnocení), v jejichž projevech je až příliš afektu, nemůžu tento výtvor hodnotit lépe než jednou hvězdou.

Film, o němž jsem doposud neslyšel mne o to víc příjemně překvapil a velice na mne zapůsobil. Výborný příběh, u něhož jsem se ani chvilku nenudil, výborně vystižena atmosféra protektorátní doby, hezká hudba i výborné herecké výkony, především Luknára a Georgiany Tarjan. Režisér spolu s herci vynikajícím způsobem vykreslili pocity hlavních hrdinů. Pasáže, které měly být napínavé, napínavé byly, ty, které měly působit smutně a dojemně, tak dokonale působily. A erotické napětí mezi Viktorem a vdovou bylo od jejich prvního setkání stupňováno způsobem, který jsem v mnoha filmech neviděl. Vše se dělo nenásilně, přitom velmi emotivně. Po delší době pro mne výborný „domácí“ zážitek.