Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Horor

Recenze (46)

plakát

Finanční krize (2010) 

Inside job v podstatě přináší stejné svědectví i poselství jako Capitalism: A Love Story Michaela Moora. Jeho forma samozřejmě není tak populární a lidová jako ta Moorova, je více odborná a precizní. Co do obsahu je Inside Job aktuálnější - je konec konců také o rok novější. Z toho důvodu je Ferguson na rozdíl od Moora již oproštěn od vkládání nadějí do Obamovy administrativy a naopak ji kritizuje za udržování destruktivního statusu quo. Zajímavým podtématem, které je proti Capitalism: A Love Story v Inside Job navíc, je alarmující sonda do prostředí amerických univerzit, které jsou ze strany finančníků korumpovány, aby vychovávaly ideologicky kooperativní jedince a pokračovaly v destruktivním jednání finančního sektoru. Sečteno, podtrženo, volím Moorův dokument jako o stupeň zábavnější, přístupnější, více pro věc zapálený, ale o nic méně pravdivý, přestože i Ferguson odvedl velmi dobrou práci.

plakát

Čistá srdce (2006) 

Důležitá myšlenka vyjádřená poněkud nudným způsobem.

plakát

Annie Hallová (1977) 

"Sex s tebou je skutečně kafkofská záležitost".

plakát

Mezi mužem a ženou (2005) 

Film, který se snaží tvářit jako nekonvenční, ale přitom je konvenční až hrůza.

plakát

Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel (2010) 

Interpretovat film tak, že má-li hlavní postava určitý životní postoj, má jej i tvůrce, je blbost. Nemyslím si, že první díl Tropa De Elite měl vyjádřit sympatizaci s fašistickými praktikami hlavního hrdiny Nascimenta. Druhý díl je toho důkazem. Jednička mu byla jen jakousi předehrou, příběh zrození brazilského Javera, nástroj k pochopení a plného vžití do jeho ideálů. Druhý díl pak velkolepě tuto tvrdou strukturu bourá, aby ukázal, jak nebezpečné je bezmezně věřit nějakému ideálu, a jak hluboko ve skutečnosti vede králičí nora.

plakát

Náš den přijde (2010) 

Pankáčská masturbace okopávaného pyje nad ksichtem společnosti, která je do příjemné míry otevřeným textem, ale nikoliv natolik, aby jí hrozilo nebezpečí masové dezinterpretace. Rezignuje (jak to ostatně mají masturbace ve zvyku) na jakoukoliv oscilaci a celou dobu se zabývá výhradně gradací, což ji ovšem tak trochu připravuje o filozofickou hloubku. Z této plytkosti ji částečně vysvobozuje vynikající hudba a jinde poněkud bezkrevný, ale zde velmi živý Vincent Cassel.