Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Už to není taková testosteronová jízda, jako první díl. Film opouští přední linie pouličních bitev a zabředává do pozadí policejní práce, korupce a hlavně politikaření. Přímočaré přestřelky se tak mění na řešení složitějších rovnic a mnoha neznámých, elitní jednotku brazilských řezníků skoro nevidíme a na souvislejší střelbu jsem si počkal déle, než bych si přál. Cesta, kterou se film vydal, není uplně tragická. Tvrdá kritika a bezprostřední brazilské zpracování rozhodně nenudí, ale není to jedno z pokračování, které by zcela dokázalo držet krok. O životě ve slumu mluví i snímek Město bohů. Alternativa: Cidade de Deus. (04.03.2011)

Jednička mně bavila svojí násilností, přímočarostí a nekompromisním, černobílém pohledu na svět, na dobro a zlo a taky na způsob, jakým lze ještě se zlem zacházet a přitom být morálně v pohodě. Dvojka dost ubrala na tempu, přidala několik scénáristických oblouků, které mi někdy přišly fajn (totálně zkorumpovaná policie jako vládce favel místo gangů) a někdy moc ne (různé ty špionážní zápletky, Nascimentův syn a jeho nový lidskoprávní otec, soudní proces..). I tak je to pořád nadprůměr, ale tedy jednička byla lepší a upřímně - místních aktuálních 83 % mi přijde přestřelených. (14.05.2011)

Po výborném prvním dílu si tvůrci nasadili laťku poměrně vysoko. Ale obstáli. Dvojka začíná v podstatě tam, kde skončila jednička a stojí na podobných základech. A je dobré znát první díl nejen kvůli ději a vývoji postav, ale i skrz ten posun výš, od chudých kriminálních živlů k politikům a kmotrům (proti jejichž moci působí drogoví dealeři tak trochu jako parta zlobivých delikventů). Tam „nahoře“ samozřejmě ruka ruku myje, krásně bují korupce a v podstatně vyšší míře. A znovu nechybí ztráty a obětní beránci. Systém je zkrátka prohnilý odshora dolů a hlavního hrdinu (jehož soukromí tentokrát dostává podstatně větší prostor) nečeká nic snadného (ten trochu zlomyslný podvod na diváka jsem ocenil). Ačkoliv tentokrát převládají zákulisní boje o moc, na nějakou tu akční scénu také dojde, i když je jich méně, a osobně mi trochu chyběla chytlavá pasáž srovnatelná s výcvikem v jedničce. Na druhou stranu, sílící politicko-společenský rozměr dává filmu hodně zneklidňující přesah. První díl se mi líbil o něco málo víc, ovšem znovu to budou jasné 4*. (24.03.2019)

Druhý díl, volně navazující na ten první, zachycuje osudy Nascimenteho, velitele elitní skupiny vojenské policie, který si během několika let (chytře a jednoduše naznačeno stářím jeho syna) projde kritikou za krvavé potlačení vzpoury ve věznici, na čež zaujme "úřednické" místo u spiček policie. Zde se setkává s prohnilou smetánkou společnosti prolezlou korupcí, napojením na obchod z drogami, nájemnými vraždami a podobnou denní rutinou v Riu. Hlavní hrdina se jako patriot a neúplatný profesionál s dvacetiletou praxí nenechá zastrašit a rozjíždí koloč plný šlápnutí na kuří oka, připomínající trampoty Corrada Cattaniho. Druhý díl hodnotím lépe než ten první, protože je (otevřenou) gradací příběhu, ale je nutné dodat dvě připomínky: a) Jeden bez druhého sice fungují, ale je mnohem lepší zhlédnout je postupně, b) Dvojka daleko méně naplňuje svůj název "Elitní jednotka". Spokojenost maximální - 90%. (10.12.2012)

Domnívám se, že pokračování Tropa de Elite má mnohem závažnější výpovědní hodnotu o vládním systému, než první díl, na jednu stranu nemizí slumy a jejich problematika, ale posouvá se to o úroveň výše. Představuje obžalobu vládního systému, který může být prorostlý odshora dolů korupčníky, demagogy (kteří se vydávají za zástupce lidu), využívající služeb současných i bývalých policistů, kteří si navzájem poskytují krytí, ovládající některá média, aby si vylepšili image. Je to naprosto děsivá výpověď, která nikomu myslícímu, nemůže být lhostejná nebo cizí, více či méně mnoho států trpí stejnými problémy jako Brazílie. Chápu, že pro spoustu lidí je těžké akceptovat myšlenku filmu(která dle mého prokazatelně je), že jsme vlastně téměř jen bezbranné loutky proti politikům a jejich nástrojům. Kromě běžných zločinců, jsou zde orgány infikované korupcí, které pracují pro příslušné politiky. Film je obrazem společnosti, která setřela rozdíl mezi soukromým zločinem a kriminalitou, která je provozována státními složkami, lid tomu takřka nečinně přihlíží a trpí, cesta ven i přes osobní statečnost jedinců v nedohlednu, co s tím?! (26.03.2011)