zoze

Nečekal jsem, že po odchodu ze sálu budu postrádat jak suchý kapesníček tak i dech. Bránice mi jasně dává najevo, že tentokrát jsem jí dal řádně zabrat a podle výjeků mých spolusedících jsem v tom nebyl rozhodně sám. Místy jsem měl pocit, že Nicolas Bedos mi musel koukat do hlavy a film napsat přesně podle mých představ. Daniel Auteuil je naprosto bezkonkureční. Doria Tillier zas éterická bytost co má kafemlejnek mlející železné špony místo pusy. A fenomenální Fanny Ardant? 70 let? Zřejmě už notnou dávku let zapomíná otáček listy v kalendáři. Za rytmu Yes Sir, I Can Boogie můžu říct, že La Belle Époque je směs romantiky, nádherného vtipu, dávky nostalgie a parádně vypreparovaného stylu, ze které se povedl upéct mistrovský michelinovský dort. Nemohu se dočkat až se znova s nadšením zakousnu...

Při sledování toho filmu na vás čiší taková milá poetika, až to dojme. Vždy jsem měl rád filmy o natáčení filmů a Brigsby Bear není výjimkou. Hlavní postava James se dostal do nepříjemné situace, se kterou by se zřejmě těžce vyrovnával každý. Sám se rozhodne tuto životní kapitolu uzavřít po svém. Natočením filmu co by vrchol seriálu, ve kterém dá se říct, celý život vyrůstal. Originální příběh, který je krásně vyprávěn, nenudí ba naopak.

Po tak dlouhé době jsem opět narazil na seriál, který mi totálně vyrazil dech ihned prvním dílem. Nedokázal jsem se odpoutat a první sérii jsem zkouknul, jak by řekli čtenáři, jedním dechem. Mickey ( Gillian Jacobs) je totální rebelka, která mě svým chováním a zjevem neuvěřitelně rajcuje a naopak Gus (Paul Rust), který v seriálu vypadá jako potomek Seana Penna a Woodyho Allena, mi hýbe žlučí. Prostě dvojice, kterou jednu vteřinu milujete a druhou nenávidíte. K tomu ten typicky falešně nadšený kalifornský život (znám jen z TV), prostě paráda. Jak se série blížila ke svému závěru, tak gradovala moje roztouženost po šťastném konci, o kterém jsem téměř do poslední minuty neměl páru, zda přijde. Nyní je čas se před druhou sérii nadechnout a zklidnit své nadšení do roviny znuděného diváka. Ach jaká to skvostnost!

Pro mě třetí setkání s maestrem Tornatorem, po třetí mě opět dokázal dojmout způsobem jako málokterý režisér. Pouhá formalita je dokonalý hon kočky na myš, který se tváří ze začátku jako klasická detektivka, jenž čaruje hlavně díky dialogům. Ale čím déle se divák dostává do hloubky příběhu, tím více zjišťuje, že se zde děje něco neobvyklého. Nic vám zde není naservírováno z lehkou pohodlností pod nos. Film divákovy nabízí více otázek než odpovědí. Otázek, o kterých budu s jistou ještě nějakou dobu přemýšlet.

Noční zvířata balancují na hraně mezi přeumělkovaným nudným dramatem a mezi geniálním filmem. Naštěstí pod taktovkou Toma Forda se ze zvířat vyklubal opravdu geniální film, který vás nenechá spát. Netřeba vyzdvihovat herecké výkony, jejichž brilantnost není žádným překvapením.

Gilliam nám naservíroval nejednoduchou podívanou, která s vaším mozkem zacloumá jak rozbouřené vlny s neplavcem. Drama se střídá s komedií v nezvykle rychlém tempu, do toho se připlétají metafory, představivosti hlavní postavy a psychedelické prvky, jenž zanechají hlubokou šlápotu ve vašem myšlení. Prostě vizuální šílenost, která pohltí a nepustí.

Na takovýto film bych se vydržel koukat klidně i celý den. Bylo krásné si připomenout všechny své oblíbené scény na velkém plátně. Film je sestříhán velice chytře a nápaditě. Chvílemi se smějete, chvílemi pláčete a nejhezčí na tom je, že se cítíte být součástí filmu. Po 136 minutách odcházíte ze sálu dojati a naprosto spokojeni.

Jak těžký život měly a nejspíše stále mají ženy na venkově v Gruzii, nám ukazuje tento nádherný snímek o ženě, která se snažila vzepřít zažitým tradicím, které vycházely vstříc výhradně mužům. Tímto filmem jsem si opět připomněl, do jakých výšek může lidská hloupost vystoupat. Příběh není pouhá řada výjevů ze života hlavních postav, ale je zajímavý a rozhodně nevšední a každopádně stojí za zhlédnutí. Sám doufám, že budu mít možnost se k Dede jednou vrátit.

Krásná nezávislovka, super příběh a občas až magické scény na které budu dlouho vzpomínat. Jako například scéna kdy létalo peří nebo když se Adolpho učil tančit. Prostě nádhera!

Poté co jsem si přečetl komentáře k filmu, rozhodoval jsem se, jestli do kina jíti či nejíti. Nakonec jsem rád, že jsem šel, pač bych si velice vyčítal, že jsem si nechal propásnout tuhle stylovou podívanou mezi prsty. Co se týče grafického provedení, není co vytknout. Jednotlivé detaily tvoří celek super-drsného města a ty „buchty“ tam také krásně zapadají. Celý film, i když podle mého dosti krátký jsem byl uvelebeně zařezaný do křesla a hltal jsem jednu scénu za druhou. Mickey Rourke je naprosto skvělý a pokerová partička tatíčka se synáček nemá chybu… Jasnejch 5 hvězd, dlouho jsem se tak nebavil…