marcoman

Co si pamatuju, prohlašuje moje matka, že nesnáší fantasy. Při poslední návštěvě jsem počkal, až děti usnou, a pak jsem babičce naservíroval - pod záminkou, že jde o historický seriál - první díl Hry o trůny. Ještě téhož večera jsme shlédli všechny tři zatím dostupné díly a babička se stala skalní fanynkou série. Hra o trůny je prostě nesmírně návyková, postavy se vám zažerou pod kůži a vy se nemůžete dočkat, jak to s nimi dopadne (tady se projevuje výborná knižní předloha). Tohle je rozhodně seriál podle mého gusta.

Clerks jsou prostě neuvěřitelní. Těžko postihnout, v čem spočívá jejich kouzlo, ale pokud je vám mezi něco mezi patnácti a čtyřiceti (smysl pro jejich humor se s postupujícím věkem vytrácí), tohle musíte vidět. Kdysi mě nejvíc dostala scénka s kadícím zákazníkem, teď jsem zase málem nevydýchal svéráznou psychoterapii, kterou Dantemu poskytli Mlčenlivý Bob a Jay. A netuším, který z těch dvou je lepší.

Psychologické drama mi nevadí, právě naopak. Jenže tahle psychologie mi přišla spíš jako karikatura. Z Antonína sice zpočátku mrazí v zádech, ale jak film pokračuje (a mně se neuvěřitelně vlekl), napětí se vytrácí a člověk se čím dál častěji přistihne při myšlence: Tomuhle že mám věřit? Jako by se někdo rozhodl, že natočí film, co má opravdu, ale opravdu hloubku. V mém případě to nějak nevyšlo. Celou dobu jsem měl pocit, že mě autoři jen tahají za nohu.

Tenhle film byl pro mě velkým zklamáním. Přes sympaticky tupého sportovce Emilia Esteveze jsem prostě nedokázal vydýchat hlavního rebela. Pokud to měl být upřímný charakter bojující proti stádnosti establishmentu, potěš vojtěš. Tři hvězdičky jen za návrat do let, kdy jsem i já byl na střední.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů od jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. Když jsem ho kdysi v pětadvaceti viděl poprvé, působil na mě jako zjevení. Tenhle film vás bude nudit, nebo si ho zamilujete. Jiná možnost asi není. Já jen vím, že bych se do Amy zamiloval stejně jako Holden. A asi bych to stejným způsobem taky podělal...

Svižné tempo poněkud ztrácí dech, stále však velmi slušné dílko. Při scénách s matkou mi opravdu běhal mráz po zádech a filmová citace mé oblíbené dvojky z filmů Kevina Smithe i návrat Randyho (teoretika hororu) víc než potěšily. Navíc se ze Sid stala již opravdu zkušená oběť, takže jen zmateně nepobíhá a je vrahovi více než důstojným soupeřem. Jste-li na tom tak jako já a nepatříte ke skalním fanouškům žánru, ale máte taky chuť se chvilku bát, bojte se s Vřískotem!