Mkqp

Nemůžu si pomoct, ale oproti většině sdílím o 180° rozdílný názor a to ten, že se mi druhá série SAO líbila více než ta předchozí. Potěšil mě hlavně psychický rozvoj postav, který vše držel v celku. ■ Second arc je opět zbytečný, ale za to v sobě skrývá kousky dosti intenzivních citů, které jsou silnější než ve všech částech SAO dohromady.

Co se stane, když zjistíte, že vaše dítě není, tak opravdu vaše? Like Fater, Like Son je film pojednávající o tom jak dvě rodiny, které se dozvěděli, že v porodnici zaměnili jejich dětí, bojují s touto nastalou situací. Natočen je reálně a citlivě. Zabývá se nejen stranou rodičů, ale i dětí, jenž hrají ve vzniklém problému taktéž hlavní roli. ■ Jsem nesmírně rád, že psychologie fungovala na výbornou a já nemusel sledovat nějaký laciný paskvil. ■ Z mé strany je Like Fater, Like Son určitě nedoceněný, avšak spousta těch co mají děti si ho užijí naplno.

Sato je nejlepší student školy Nishidate a sebemenší zaškobrtnutí v něm vyvolává nepatřičný strach. Nikoliv strach z neúspěchu jako takového, ale strach ze svého otce. Ten ho neustále mlátí za každou špatně odvedenou věc a tím v něm pomalu vytvářel stejně zkažené monstrum, jenž si libuje v násilí. ■ Manami je dívka, pro kterou tatínek udělá všechno, ale díky špatnému vymezování hranic v dětství, z ní vznikla poměrně egocentrická osobnost. I přesto, že jí otec dopřál vše co chtěla, tak u ní můžeme vidět nedostatek porozumění lidským citům, což můžeme nejspíše dát za vinu nedostatečnému citovému odkazu od rodičů a blízkých. V každé maličkosti vidí zradu a toho kdo jí zradí nekompromisně zničí týráním. Mnohdy jen manipuluje s okolím, aby ohavné činy prováděli za ní, ale jsou také chvíle, při níž je sama v popředí. ■ Shiiba je dívka, jenž se stala obětí Sata a Manami. Na svůj útlý věk si prošla spoustou strašlivých událostí. Doprovází jí pocit viny za sebevraždu blízké kamarádky, je objektem sexuálního a psychického nátlaku ze strany Sata a k tomu všemu je navíc skrze Manaminu manipulaci s lidmi, obětí šikany. Aby toho nebylo málo, tak jí z počátku nikdo nepomůže a vedení školy dělá nevidomé. Shiiba se ale nenechá šikanovat věčně a s pomocí pár přátel začne se svou situací bojovat. ■ V Raifu můžeme vidět jak školní šikanu a její přehlížení, tak domácí týrání a její následky. Vše však cíleně vyhnané nad rámec běžného vyobrazení natolik, že se sledování místy stává velmi obtížné.

Rina je mladá dospívající dívka působící arogantním až mírně pyšným dojmem s absencí úcty k ostatním. Skrze svůj povrchní názor o přátelství bere okolní lidi jako formu využití, chová se k nim sobecky a postrádá jakýkoliv respekt k autoritám. To vše se změní, když kvůli své rakovině skončí v nemocnici, tam potká maličkou holčičku, která jí atakuje svými upřímnými city a navíc jí začne navštěvovat bývalá spolužačka. ■ Na můj vkus až moc rychlá změna charakteru.

Příběh o Seung-ryongovi, který se stal po otravě kouřem mentálně postiženým. U této tragické události umře jeho otec a netrvá dlouho, než mu a jeho sestře odejde také máma. I přes všechen handicap s nímž žije, se snaží postarat o svou mladší sestru. Ta jej nedokáže přijmout a odstrkuje ho. Seung-ryu každý den pracuje před školou, kterou navštěvuje jeho sestra a prodává tousty, z jehož výdělků pro ní šetří peníze. Mezitím každý den čeká na starou kamarádku ze školy, která je v Evropě. Po deseti letech se dočká a Ji-ho (Ji-won Ha) se vrací domů. Ta jej zprvu nepoznává, ale postupem času ve své mysli rozkrývá kousky minulost, jejíž je Seung-ryong součástí.

Tak tohle je opravdu síla. Tolik záště jsem z jednoho seriálu ještě necítil. Příběh se točí okolo ambiciózní dívky Jo Da Hae (Soo Ae), která se začne postupem času měnit. Z citlivé a něžné dívky se stává bezcitná manipulátorka, jenž se neštítí různých ohavností. Není však jediná. Queen of Ambition je plný dotčených lidí, snažících se za pomocí hněvu docílit odplaty a pomsty. Hněv je ta nejnebezpečnější emoce, jelikož některé z hlavních problémů dnešní společnosti, vzniká právě díky jeho nedostatečnému ovládání. Je to nejméně adaptivní emoce, protože nás mobilizuje k boji a v Queen of Ambition je to nádherně vidět. Když už se nejedná o hlavního protagonistu pomsty, tak je zde spousta dalších, kteří skrze zášť a hněv, postavě na níž má být pomsta vykonána, přejí špatné věci, poněvadž je opravdu s*ině. Scénář a herecké výkony byly natolik silné, že dokázaly vzbuzovat stejné pocity i v divácích, kteří šílený příběh sledovali. Nemalá pochvala patří také neverbálnímu projevu herců. Ti dokázali bez pomocí slov vyobrazit tak neskutečné množství emocí. ■ Jsem také moc rád za Jun-hee Koh, která svým charakterem roznášela skvělou pozitivní náladu a já nemusel propadat jen čistému utrpení.

Změna z manipulativního chování mladé dívky na hodnou a o přátele se starající, jejíž přerod začíná v době, kdy se zamiluje do profesora historie, jehož pozná díky záměně fotek, je příjemná oddechová záležitost. Jak už bývá u filmu zvykem, tak oproti seriálu je změna uspěchaná, jelikož není dostatek času na její budování a tím pádem působí naivně až místy uměle. Je však pravda, že láska chvilkově lidi mění, takže v tomto směru přistupuji mírněji. Další událostí je již zmíněná láska mezi Rio a Koukim, kteří jsou od sebe vzdáleni velkým věkovým rozdílem. Velice sebevědomá Rio se snaží uhranout značně uzavřeného profesora. Ten se této lásce zpočátku nebrání a plně se jí poddá, jenomže si po čase začne uvědomovat závažnost svého nádoru na mozku a začne se Rie stranit. To však nemá dlouhého trvání a díky kamarádek se s ním opět setká. Nevím jestli jsem byl ošálen pěknou vizuální stránkou, nebo shledávám obsah natolik kvalitním, ale nemůžu se zbavit pocitu, že se mi tento kousek líbil a když vezmu v potaz, že to je první film Yuri Kanchiku, tak při jeho hodnocení nemám výčitky svědomí.

Tak toto jsem vážně nečekal. Myslel jsem, že jdu sledovat pouze film o rozvíjejícím se vztahu mezi cyber dívkou a osamělým chlapcem Jirem, přičemž se bude více zaměřovat na adaptaci robotí holky bez emocí do společnosti. Šíleně jsem se mýlil a zároveň byl mile překvapen. Ze začátku se Boku no kanojo wa saibôgu sice tváří, že se výše zmíněným způsobem bude rozvíjet, ale v průběhu se dostáváme do hrátek s časem, za jehož zpracování by se ani Nolan nemusel stydět. ■ Boku no kanojo wa saibôgu je dalsi z případů, kdy si o jeho jedinečnost řeklo mé tělo a ne mysl. Jae-young Kwak spojil více žánrů dohromady a fungovalo to báječně. ■ Líbilo se mi jak na mě jedna a tatáž scéna působila jinak u začátku a u konce filmu.

Seriál o partě kluků, kteří si zamilovali mužskou gymnastiku a jak to bývá zvykem, snaží se v ní něčeho dosáhnout. Na jedné straně stojí Yuuta, jenž gymnastiku miluje odmala a na druhé Wataru, který do klubu vstoupí, protože se chce zalíbit jedné dívce. Postupem času si, ale moderní gymnastiku zamiluje také a pozve i jeho další kamarády, s nimiž vyvolával rvačky, aby se k němu přidali. Wataru je vyhlášeným horkokrevným rváčem s velkými problémy ovládat svůj hněv. Každý konflikt řeší rvačkou a do té doby než poznal Yuutu a ostatní chlapce z klubu moderní gymnastiky, tak neměl snahu své chování změnit. I přes špatný temperament je Wataru čestný a má silný smysl pro přátelství, o čemž také tento seriál převážně je. Každý z gymnastického klubu řeší životní těžkost a překoná jí vždy za pomocí ostatních přátel. Mimo vyobrazování síly přátelství je Tanburingu i o dospívání, hledání místa ve společnosti, budování spolupráce, pevné vůli, empatii a dřině. Hlavní herci údajně nevyužívali dablery a do natáčení dali opravdu kus dřiny, což se odrazilo i na filmovém vyobrazení, kde jsem jim všechnu dřinu věřil. ■ I když je Tanburingu seriálem místy dosti naivním a některé proslovy působily kýčovitě, tak jsem rád, že jsem měl možnost jej vidět. ■ Na Hinovi bylo pěkně vidět, že když člověk dělá nějakou aktivitu, proto aby se zavděčil někomu jinému a nedělá ji pro sebe, jelikož ho baví a má jí rád, tak po nenaplnění očekávání pro něhož ji dělá, přichází velké zklamání a intenzivní nechuť.

Prostý filmeček o čisté lásce mezi zdravotní sestřičkou a jejím pacientem, která se naplní až po smrti jednoho z nich. Autumn je zdravotní sestřička pečující o slepého a němého Oniona, s nímž se dokáže nejvíce uvolnit. Jednoho dne ale Onion umře a ona si plně uvědomí své pravé city, jenž pro něj schovávala. Mezitím se Onion vrací na pět dní zpět mezi živé, aby mohl Autumn vyjádřit svou lásku k ní. Pro tuto pětidenní šanci má sice zrak i hlas v pořádku, ale háček je v tom, že ho nikdo nepoznává a on nemůže nikomu říci kdo doopravdy je. O proti Oiolairemu se mi první role “Cecilky“ líbila a smekám jak pěkně zahrála všechny emoce. ■ Velice se mi líbilo telefonování do rádia a zároveň něco k zamyšlení: Pohledem vlastníma očima budete chamtiví. Budete jí chtít vlastnit. Zkuste nevnímat očima. Klidně zavřete oči a poslouchejte srdce. Můžete vše vnímat jinak. Cítit krásu a štěstí se srdcem. Budete mít prostor na představivost.