Soweek

Dopesick hodně balancuje na pomyslném tenkém ledu mezi quality TV a quilty pleasure. Nejvíce mi to vlastně připomnělo My Sister's Keeper od Cassavetese, kterému jsem v roce 2009 udělil 5 hvězd, přitom se jednalo o naprosto průměrný film, který mě ale emocionálně naprosto vytěžil. A Dopesick je vlastně stejný. Vše je tu podáváno hodně jednostranně, scénář vyloženě sází na vyvolání emocí spíše než na kvalitní filmařinu, podobně jako když se v mexické telenovele dozvíte, že Juan podvedl svou milovanou Isabelu. Michael Stuhlbarg svou roli občas přehrává až na hranici Jareda Leta a máte tak pocit, že je spíš hlavní záporák z epického anime než šéf lékárnické korporace. Ale ono to vlastně funguje, protože i přes to, co si o tom myslím, jsem seriál slupnul jak malinu.

Tak tohle doopravdy ano. Borat a Idiocracy byly dvě komedie, na které jsem doopravdy hodně sázel. Mají totiž co říct a jsou obě nesmírně kritické nejen vůči Americe, ale celému lidstvu. Málo lidí mi dá asi za pravdu,ale to co chybělo v Boratovi jsem zde opravdu našel. Tvůrce Beavise a Buttheada uhodil hřebíček na hlavičku a ukázal v humorné formě kam tak asi spějeme. Nutno podotknout že téměř všechny vtipy na všechny zde uvedené lidské nedostatky jsou při dnešním celosvětovém vývoji více než pravdivé. Občas jsem si říkal, jestli to není spíše smutné než vtipné.

Hodnotit zfilmované romány je vždy těžké, protože velkou část svého hodnocení stejně věnujete té knize než tomu filmu. V tomto případě tomu není jinak, nijak extra šokující ani zajímavý příběh je vyprávěn z pohledu našich "hrdinů" a systém s komunismem tu hrají hlavní záporné role. Musím ovšem podotknout, že to je velmi přitažené za vlasy, takového póvlu se chce zbavit každá společnost v každém státě, nejenom komunismus.Film je ale velmi dobře koukatelný, určitě u něho neusnete. Vtipné hlášky společně s oldskoolovými věcmi z dob osmdesátých vytáhly film na absolutní průměr a čistou trojku.

Po oznámení filmu jsem byl potěšen, po přečtení některých komentářů zklamán a po shlédnutí opět potěšen. Film se téměř celou stopáž tváří, že obsahuje jakousi druhou rovinu, hlubší význam a divák pátrá a pátrá, co mu vlastně uniká. Ve chvíli kdy čekáte nějaký ten mindfuck nebo twist na konci příběhu si ale vlastně uvědomíte, že to celé je naopak naprosto přímočaré. Chápu, že to pro někoho může být ve finále zklamáním, ale James Gray prostě vypráví jednoduché příběhy složitou cestou a já to neberu jako zápor.

Spy se bohužel relativně hodně soustředí spíše na rodinné drama a vztah mezi Kohenem a jeho opuštěnou manželkou, než na špinonážní thriller, kterým mohl být. Gideon Raff není žádný Fincher, takže bohužel i ty pasáže, které jsou věnované "akci" vlastně za moc nestojí. I tak to ale není špatná minisérie, alespoň z edukačních důvodů pro ty, kteří neznají tuto část historie.

3,5*. Velice příjemná oddychovka, u které se spíše pousmějete než zasmějete, ale dokáže Vám zvednout náladu. Síla přátelství i hory přenáší a sex je přeci jenom taky švanda :-)

Matt Damon hraje klasického Matta Damona v dalším feel good filmu inspirovaného skutečnou událostí. Tady v podstatě není co řešit, určitě víte, co od toho čekat. Le Mans byl ale stále pro mě lepší.

Po delší době Jackie Chan opět předvedl že umí pobavit. Jeho styl boje-bojuju se všim co najdu-je velmi povedený, dokonce i vtipy netýkající se boje jsou na slušné úrovni.

Všechny velké příběhy už jsou napsané, tak se Hollywood snaží zveličit ty méně významné. Spielberg Vás bude bohužel dobrých 90 minut silně nudit a až posledních 30 minut Vám dá to, na co jste čekali.

3,5* Nebylo to špatné, ale přijde mi naprosto zbytečné na tento snímek plýtvat Guye Ritchieho. S tímto filmem by si poradil i naprosto průměrný režisér. Willovi navíc toho džina nežeru. Snaha o věrné napodobení kreslené předlohy tu sice je, ale Will není ten typ herce, který by zvládl takto komediální roli.