fmash

Titulek bez titulku je jako hrad bez hradu. 
Se ženami se pak obvykle díváme na filmy s titulky (nikoli naopak). 

 

Bych-bys-by, bychom-byste-by.
Tuto mantru si opakujte, abychom se nebáli, že byste něco zvorali (by jste nic neznamená).

 

Ženy si hrály s tvrdým, muži odcházeli s měkkým.
Vy si to, hoši, pořád pletete (ačkoli muži si hráli je správně s měkkým).

 

Apokalypsa zblízka.
Aneb čeština na ČSFD. (Na nějaké Polské Filmové Databázi možná mají svou apokalipsu.)

 

Standard neužívá žádných standart.
Nemá to ani zapotřebí, je obecně uznávaným vzorem (standartami se pyšní ti, kdo se potřebují vymezit – standardně vojáci).

 

Jsem ten typ, co ti dá tip.
Tipni si, nač. (Je to důvěryhodná informace a jsi-li představitelem mnou žádaného vzorku, tvůj odhad je nejspíš správný.)

 

Je tohle správně?A tohle ?
Správně, obojí je špatně. (Za interpunkcí je před slovem vždy mezera, před ní nikdy, to je základ psaní na stroji!)

 

Jemně mně ho mni.
I s obvyklejším mi by byla tato hravá aliterace správně. (Ve významově odlišných dvojicích synonym mi/mně a mne/mě nikdy nejsou dvě stejně dlouhá slova pohromadě.)

 

Přízpěvek není příspěvek.
Chcete-li někomu k něčemu cosi připět, zpívejte ovšem dosyta (pokud dotyčný takový příspěvek ocení, spěje vše k dobrému konci).

 

Holt někdy nevíme, jak vzdávat hold.
Holt je slovo převzaté z němčiny (jíž ovšem nemusíme nutně holdovat, abychom to používali správně).

 

Sám sobě svůj.
Co považuji za své, je zpravidla mé (ovšem samo to může být i své, je-li to sobě přivlastňujícím nositelem děje, vždyť dějem je též prosté bytí).