fmash

Může se to zdát absurdní, ale asi největší výhrada, kterou k tomuhle jinak opravdu ulítlému seriálu mám, je často probleskující politická korektnost. Naštěstí to o ní snad není úplně celé a jeden se může kochat veselými příběhy dvou polointeligentů na malém městě. Autorům se jakýmsi zázrakem povedlo vykouzlit směs dacanství, nevzdělanosti, kriminality, upřímnosti, přirozené laskavosti a já nevím čeho ještě, která je paradoxně docela chutná, je skoro úplně bez umělých dochucovadel (nebo jsou umně zakamuflovaná) a je snad i docela zdravá. Snad je to jen moje paranoidní představa, že seriál vznikl na vládní objednávku, aby trochu vychovával průměrného amerického obyvatele chudých předměstí. No nic, je to celkem prča. Edit: Nevím, kolikátou sérii sleduji, ale získávám přesvědčivý dojem, že ten seriál zraje.

Po čase měním hodnocení o hvězdu směrem nahoru. Je to sice zhusta trapárna, na druhou stranu mě ale téměř vždycky pobaví i díl, který jsem už viděl. Takže myslím, že to je spravedlivá změna.         Edit při čtvrté sérii (listopad 2011): Nějak se nám z těch roztomilých nekňubů klube partička nevkusně nadržených hovad, a to slovo nevkusně bych chtěl vypíchnout. Při sledování každého z dílů mi maně vytane canakjův komentář, přesněji jeho poznámka k neschopnosti amíků vymyslet dvacet minut zábavy bez narážek na prcání. Tento povzdech jsem dříve považoval za lehce nadnesený, nyní, zvláště v kombinaci se zhusta se objevujícím fekálním a přímočaře pubertálním humorem, bych jej označil spíše za prorocký. Takhle vypadá prudký pokles kvality a jen doufám, že se to zase zhoupne.

Je někdy docela zábavné sledovat, jak Pohlreich místy citelně krotne před osobami, jež považuje za autority v oboru, a o to víc to nandavá nýmandům. Naštěstí je skoro vždycky zábavné sledovat i ten zbytek, a to nejen díky některým fakt jedlým šéfovým hláškám. A neméně „zábavné“ je zjištění, že to v zákulisí českých hospod zhusta vypadá opravdu tak zoufale, jak by si to člověk při jejich návštěvě představoval.

Snad ani nemá cenu opakovat, že se jedná o vynikající adaptaci, jež naštěstí předlohu naplňuje téměř stoprocentně jak co do obsahu, tak do formy. Obrazové vyznění snímku na mě působí, jako by série byla točena o nějakých dvacet let dříve než ve skutečnosti (barvy, zrnistost... neumím popsat odborněji), což jen zvyšuje pocit autentičnosti. Úporná palba květnatých dialogů z Austenové shakespearovským talentem požehnaného brku diváka nenechá vydechnout, povahové nuance postav jsou vykresleny bravurně a (na rozdíl od novějšího filmu) výběr herců prováděla opravdu šťastná ruka. Odklon od literární předlohy je skutečně minimální, což ale každého ctitele původní knihy (mezi které se konečně coby černá ovce beletrii ctící části své rodiny počítám i já — aspoň už víte, odkud pramení to zaujetí) nepochybně nadchne, neboť ducha příběhu se podařilo vystihnout takřka dokonale. Kolik znáte příběhů z červené knihovny, jež se mohou honosit bravurními dialogy, pronikavou analýzou společenských pravidel s jejich sentimentální konzervativností i křiklavou nespravedlností, takřka tolstojovskou analýzou charakterů, a přitom vyprávěných s tak lehkým ironickým nadhledem, že se vám žádný z leckdy až bizarně karikujících detailů nezdá nepřijatelný? Tenhle seriál věrně přenáší na obrazovky jeden z nich.

Jsem v pokušení své původní čtyřhvězdičkové hodnocení snížit na tři. Možná to udělám, až se s odstupem času podívám potřetí. Wrightovo filmové podání romantické klasiky se sice vyznačuje malebnou kamerou, skvělými scenériemi a velmi životnou Knightleyinou variací na Lízinku, ale…         Oproti předloze a seriálové verzi je tato adaptace pojatá skutečně moderně. Tím mám na mysli jednak značně rovnostářskou interpretaci ústřední postavy, jednak jaksi rozpustilou náladu, jež filmem proniká. To nepovažuji zrovna za chybu, v jistém smyslu je to i osvěžující. Podstatně víc mi bohužel vadily jiné věci. Oproti zmíněné seriálové verzi se dvaapůlkrát kratší stopáž pochopitelně musela projevit vypouštěním méně podstatných detailů, zkratkami apod. Přiblížení průměrnému návštěvníku kina si vyžádalo vypuštění (pro mne) nejzajímavějších komorních scén a dialogů. V předloze velice podstatný akcent na společenské rozdíly mezi vrstvami se povážlivě scvrknul na sociálně smířlivou selanku. Výpravnost některých scén (bály, vojenské marše a jiné akční scény) ostře kontrastovala s mocně ořezanými scénami „návštěv“, jež se (patrně v zájmu zpřehlednění) personálně omezily na sotva únosné minimum. Atd. Naneštěstí se logické a očekávané okrouhání košatého příběhu do filmem zpracovatelného rozsahu omezilo víceméně právě na výše jmenované zásahy. Výsledkem je pastorální idylka, ve které si Lízinka spokojeně lebedí v blátě mezi vepři, hubatě odporuje matince a zubatě sleduje, kterak na ni pan Darcy upírá psí oči — potud ještě celkem v pořádku z hlediska nové adaptace. Jenže jako úlitba pro staromilce a vášnivé ctitele předlohy zůstaly v ději mraky původních, byť všelijak zpřeházených, replik a narážek, které už do toho nového pojetí zapadaly poněkud hůře a dělaly akorát zmatek.         Možná jsem si to zavařil sám tím, že jsem v jednom týdnu četl knihu, sledoval seriál a navíc natěšeně skočil na film. Výše zmíněný mix starého a nového podání se mi v tom světle jevil docela jako prázdná skořápka, byť velmi pěkně malovaná. Asi jako výtah pro Reader's Digest. Radši už končím, nebo to na tu trojku shodím rovnou.

Sentimentální příběh s dějem bez výrazné pointy, kde vše plyne jaksi mimochodem a v klidu. Nebýt zbytečně sladkobolné poslední čtvrthodiny, ve které vystřelily všechny pomyslné flinty, bych deníčku kalifornského týpka, který jaksi zprostředkovaně prožívá drobná americká dramata, jemu kupodivu dosud známá jen z amerických filmů, udělil ty čtyři hvězdy s čistým svědomím. Takhle sice trochu váhám, ale byla to slušná pohoda. Čili slabší, leč ode mě čtyřka.

Pamatuju, že jako malýmu klukovi se mi Krabatovy příběhy nelíbily. Vadil mi unylý hlas vypravěče, plošková animace (i když jsem tehdy nevěděl, že se to tak jmenuje), ponurost a bezútěšnost. Dnes tyhle věci dovedu ocenit mnohem lépe. Co je ale nejpodstatnější, vzpomínky na tuhle pohádku a pocit z ní mi zůstaly v hlavě desítky let. U většiny moderních superhitů mám problémy už po několika týdnech...

Navzdory viditelně nízkému rozpočtu, občasným drobným nedostatkům scénáře a neustále souložící Romole Garai je Mary Bryant překvapivě dobře snesitelná záležitost. Když jeden nečeká žádné piráty z Karibiku, zklamání se nedostaví, a to nemluvím o bezbolestné příležitosti malinko se vzdělat.

Typická televizní inscenace; komu je víc než třicet, dobře ví, o čem mluvím. A že je novodobá, barevné postprodukční úpravy jsou všudypřítomné. Už jsem sice viděl horší věci a schizoidní nálada se Durlacherovi vcelku povedla, nicméně na tyhle hrátky, kdy jakože divák nemá tušit, co se odehrává ve skutečnosti a co je výplodem hrdinovy choré mysli, mi už vypučela alergie jako bábrlata. Pattinson mimochodem nic moc, působí jako čerstvý abslovent konzervatoře.

Zoufale laciný pokus; dalo by se dlouze uvažovat, proč to vlastně někdo natočil. Jenže to za takovou úvahu nestojí, protože by patrně dala větší námahu, než jakou dalo sepsání scénáře. Ale jestli se někdo pokoušel o vizuální reminiscenci na béčková sci-fi z padesátých let, tak má ode mě jednu hvězdičku za papírové kulisy v kokpitu sondy a za neuvěřitelnou trapnost. Dokoukal jsem jen proto, abych zjistil, jestli dovedou tu krizovou úroveň udržet až do konce. Dovedou.