doff

Fajn kraťas, který ukazuje, že ani v roce 2019 nemůžete být sám sebou, pokud žijete v ortodoxní (židovské) komunitě. Bylo by dobré, kdyby to kraťas nebyl a my se dozvěděli více o Šmuelově životě, motivech jednání, rozhodování, co téhle příhodě předcházelo, co bylo dál. Nakonec (pozor lehký spoiler) - v ortodoxním "peklíčku" najdete někoho, kdo "hoří" vedle vás. Řemeslně a herecky si film tři hvězdy zaslouží, stejně jako si zaslouží zhlédnout. Jen - kdyby to byl celovečerák - mohl být přinejmenším zajímavou sondou do ortodoxní židovské komunity a solidním dramatem podobně jako film Široce otevřené oči.

Velmi hezky shrnul své postřehy k filmu uživatel Disk. Doplnil bych, že rozhodně stojí za zmínku i vztah hlavního hrdiny Maria se svou kamarádkou z dětství Jenny. Silný moment je i scéna v kuchyni, Mariův nechtěný coming out a reakce otce a matky na něj. City ústřední dvojici věřím, oslovují mne city, pocity a stavy hlavního představitele Maria (Max Hubacher) a rozumím i Leonovi (Aaron Altaras). Láska nebo fotbal? Fotbal nebo šťastný upřímný život? A když se rozhodnete pro fotbal, jak dlouho může člověk tuto nesvobodu (nemoct žít svůj vlastní život) vydržet? Nesoustředěnost, nespavost, tlak na hrudi, léky… Jak dlouho s tímhle vším můžete být špičkový fotbalista? Jak dlouho s tím můžete vůbec žít?

Symbolismus – náboženské motivy jsou trochu prvoplánové (jméno hlavního představitele, svádějící Ewa, výuka plavání…). Film drží hlavně kamera, hudba i herecké výkony neherců. Je zde věrně vystižený nepříliš útěšný polský venkov a kolektiv problémových mladistvých. Za velmi autentickou a neskutečně lidskou považuji scénu kdy Adam opilý „tančí“ po pokoji. Velice silně na mě zapůsobila i scéna „zpovědi“, kdy hlavní hrdina mluví opilý se svou sestrou po Skypu, svěřuje se jí se svou orientací, ale ta to stejně jako katolická církev nepřijímá, nechce slyšet. Závěrečný záběr filmu znejasňuje/vyvrací šťastný konec. Vypadá to totiž, že byl stvořen nový Adam. Co však tohoto nového Adama – kněze čeká? Bude dříve či později nucen projít/procházet stejným očistcem jako Adam předchozí? Kolik ještě bude takových Adamů? 70 %

Mladý fotbalista se vrací po neúspěšném zápase z Německa na rodný maďarský venkov. Venkov pro gaye většinou nebývá idylický a platí to i tady. Tři mladí gayové si potřebují ujasnit, kdo koho miluje, kdo s kým chce zůstat. (Jeden si potřebuje ujasnit i sám sebe.) Kamera a minimum dialogů umocňují atmosféru filmu. Příběh pozvolna plyne ke svému zdánlivému happyendu. Avšak venkovská komunita má široce otevřené oči, rodí a modifikuje své členy – gaye (i ty nepřiznané) nevyjímaje. Dramatický konec filmu jakoby se nehodil k jeho předešlému pomalému a lehce unylému příjemnému tempu. Zde však podle mě přesně zapadá. Neřešitelný konflikt – tenze, kterou jeden z hlavních hrdinů má, se může zmírnit jen jediným způsobem a to tak, že zmatek, bezvýchodnost situace, zlobu (na sebe i okolí) nasměruje dovnitř proti sobě anebo ji nechá vytrysknout vně. Konec filmu si tak v ničem nezadá s konci antických tragédií. 90 %.

Pohled dětských hrdinů nám připomene okouzlení Cestou do pravěku Karla Zemana. Díky vtipu člověk filmu odpustí např. nepříliš zdařilou postavu záporáka anebo scénu, kdy hlavní hrdina sviští na motocyklu džunglí s velociraptory - ti skáčou přes padlé stromy a další překážky na cestě a hrdinův moped si to žene nedrncavě jako po umetené dálnici... Při scéně, kdy se na návštěvníky parku slétává hejno pterodaktylů, zamrazí tak, jako by na režisérskou židli na chvíli usedl sám Alfred Hitchcock. Chris Pratt je sexy Indiana Jones a dinosauří Krokodýl Dundee v jednom. A vy stejně jako zpočátku hodně ledová královna (ehm, manažerka zábavního parku) Bryce Dallas Howard proběhnete po jeho boku filmem neohroženě, vz(roz)rušeně a tak rychle, že si ani nestihnete zlomit podpatek :-) 75 %

Hlavní postavou je Brian, mladý spisovatel v tvůrčí krizi a na pokraji zhroucení. Dalšími postavami jsou muž a žena. Lze je dle mého názoru brát také jako mužský a ženský princip v každém z nás nebo snad i jako střetávání Brianovy heterosexuality a homosexuality. Každopádně dominantnější postavu a jakýmsi Brianovým průvodcem je zde muž – Joe. Brian se ocitá v depresi. Je řešením sebevražda? Antidepresiva? Silným momentem pro mě byla Brianova návštěva lékaře. Dokonale vystižená bezradnost, lhostejnost… Brian po třech jím vyřčených větách získává recept na léky s poznámkou „Zkuste to a zavolejte za pár týdnů.“ Film je rozdělen na kapitoly, které však na sebe nenavazují v chronologickém pořadí. Tím je velmi narušena dějová linka. Také se zde dost opakují stejné záběry. Připadají mi příliš redundantní a rušivé. Vizuální stránka je nepříliš zdařilá zejména v trikovém vložení hvězdné oblohy. Ta snad má evokovat Brianovo hledání sebe sama či hledání místa ve vesmíru člověka obecně. Vzpomněl jsem si na znělku československého pořadu pro mládež Vega, než aby se mi vybavily otázky typu: „Kdo jsme? Odkud pocházíme? Kam směřujeme?“. Tyto sekvence pro mě zachraňovala ústřední melodie – hudební motiv, který je příjemně meditativní. Řekl bych, že film velmi dobře vystihuje depresi, závislost na lécích. Nahé scény nepostrádají estetičnost (scény objetí; gay scéna, když si jdou muži zaplavat). Film celkově však ve mně zanechal dojem pohledu na rozbité vitrážové okno a mou hlavou se honily myšlenky, zda to okno bylo uměleckým díle nebo spíše obyčejné sklo pocákané různými barvami. V každém případě je to okno velmi roztříštěné.

Po filmu mi zůstala na patře (pa)chuť rozinek... 70%.

Nechce se mi vypisovat děj filmu, podívejte se na něj, stojí za to. V popisku nahoře chybí, tak doplňuji, hlavní roli - Ernesta hraje Martin Halm. Já bych se však pozastavil u M. Placida. Většina z nás si jej nejspíše pamatuje hlavně ze zdařilého seriálu Chobotnice (1984), tady je, pro mne v překvapující roli, v roli homosexuálního dělníka - a jeho lásku k Ernestovi jsem mu zde vážně věřil. Příjemné tempo filmu, děj, výprava, kostýmy, hudba, atmosféra i herecké výkony. Pokud jde o závěr filmu... Co - koho Ernesto vlastně chce? Má vůbec na výběr? Nezapomeňme, že se píše rok 1911...

Krátký snímek o prvním polibku. Velice se mi líbilo tempo tohoto dílka, příjemná hudba, atmosféra...

Tento "pan Ripley" není zas až tak netalentovaný...