Mr. Sandman

Mr. Sandman

Robert Ústřice

okres okres Praha


9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4
    • 23.1.2020  23:11

    Jak by si někdo mohl vůbec představit, co se muselo Leeovi odehrávat v hlavě. Tak nepředstavitelný žal, smutek, úzkost, beznaděj, prázdnota. Nic tam nezbylo. A přece je ten film o vztazích. Jak nám pomohou i ta netenčí vlákna náklonnosti přežít ty nejtemnější chvíle. Kdo zná skutečnou ztrátu, takovou po které již nikdy nemůže v životě pokračovat tak jako dřív, musí docenit mistrovsky zvládnuté herectví Afflecka. Ten film drásá, ale zároveň konejší. Zůstalo ve mně po něm opravdu hodně, hluboká brázda. Silnější zážitek si dlouho nepamatuju.

    • 20.7.2018  22:49
    Další rok (2010)
    *****

    Těžko srovnat s čímkoliv. Naprosto brilantní zpodobnění života.

    • 11.7.2018  18:33

    Hledání svobody bez omezení. Harrison Ford jako úžasný vizionář a zároveň šílenec. Šteští pro celou rodinu nemusí být dovolená. Jak utéct před civilizací a zároveň začít tvořit vlastní ideální civilizaci od nuly kdesi v džungli. Je to především o přístupu. Člověk má pocit, že by to šlo, když ten film sleduje. Nádherná kamera a hudba. Nenudilo mě to ani na chvíli. Bylo mi to velmi sympatické. Povedenější než ten film s Mortensenem. Tohle bylo o něco uvěřitelnější a plnější ideálů.

    • 26.2.2018  21:15
    Oni žijí! (1988)
    ***

    Docela hodně ujeté Béčko. Ale zajímavé. Líbí se mi drsná kritika kapitalismu. Je to teda tak jasný, že to skoro ani neni alegorie, ale sci-fi horor akční háv se hodí. Hl. hrdina dobrej, prostředí dobrý, kamera skvělá a hlavně tempo sedí. To je tak roztříštěný, chvíli pomalý, pak zas brutální akce. Celkově jsem moc nechápal, proč vlastně Roddy tak hláškuje, ale je to díky tomu celkem vtipný. Já nevim, je to fakt zajímavej mix a opravdu dobrej i špatněj film zároveň.

    • 11.11.2017  20:26

    Jak může chutnat svoboda? Zkuste se podívat na tento film a budete mít o něco lepší představu. Kamkoli zamířit, kdekoli zůstat, cokoli prožít. Těžko si představit něco plnějšího, skutečnějšího. Vážit si života lze pouze pokud ho dokážeme skutečně prožívat. Držet se zavedených postupů a sledovat vyznačenou cestu, putovat po ní a spěchat za cílem, který je pouze fantomatickou ozvěnou nějakého opravdového smyslu, toť nesmysl. Já vám velím, jeďte vstříc zapadajícímu slunci a kašlete na všechno normální, běžné, konvenční. Nebojte se svůj život prožít takhle svobodně. Protože to je to, co to skutečně chce, odvahu. Bez ní se budete někde krčit a doufat, že jednou něco přijde. Ale to je nesmysl. Nic nepřijde. Jen tam budete sedět a bát se. Nebojte se. Pošlete všechny co vám říkají, že něco nemůžete, k čertu. Vědí o tom hovno. Váš život je skutečně váš. Tak si ho nenechte vyprchat.

    • 3.8.2017  13:32
    Šílenství (1994)
    ****

    Pěkná kamera, WTF is reality a apokaliptická vize toho, jak by to s lidstvem dopadlo, kdyby nahradilo křesťanství béčkovými horory. Sam Neill umí trpět, to víme, a tady mu to jde dobře. Hraní si s narativem je samozřejmě vždy nápadité. Už jsem pak nevěděl jak to přesně je a kdo co vymyslel, napsal nebo skutečně prožil, ale bylo mi to jedno, i tak jsem si to celkem užil včetně konce.Horor to je tak středně děsivý, myšlenka šílenství ho přibližuje k realitě a tak je to spíš taková promyšlená hrůza, než nějaká primordiální a pudová. Určitě slušně odvedená práce, dokonce nějak reflektující žánr, ale zase ho nikam moc neposouvající.

    • 21.6.2017  11:05
    Mlčení (2016)
    ***

    Křesťanská víra má svoji univerzální komponentu. Přes rozvoj individuality a osobní zbožnosti se nedá popřít tato podstatná misijní a evangelizační složka. Japonsko mělo vlastní vyvinutou duchovní kulturu, ale problém nebyl v tom, že by se nesnesly tyto dvě duchovní cesty. Problém byl v zapojení náboženství do společnosti, v jeho spojení s politikou a mocí, coby nejsilnějším homogenizačním ideovým prostředkem. Je to pojivo takl silné a hluboké, že by se bez něj žádná světská moc neobešla. Ani Jezuité z potrugalska ani Budhhisté v Nagasaki již nectili náboženství v jeho čistě duchovní podobě. Šlapání na obraz Ježíše tedy byla skutečně jen formalita a učení Buddhy bylo dávno zapomenuto a zvráceně překrouceno v zemi, kde se lidé bezohledně mučili. Ani otcové ani šógunové tak neobhajovali nic než stíny skutečné víry nebo toho, co je na ní opravdu podstatné. Šlo jim o její vnější projevy (protestantsky řečeno). Trýznivost tohoto příběhu je tak utlumena a redukována na další příběh o lidské zaslepenosti a pýše. Není to vůbec pl ytký a hloupý film, ale měl pár nedostatků. Vizuální stránku bych si netroufal kritizovat, ta je podle mě skvělá. Ale voice-overy byly podle mě spíš zbytečné. Způsob vyprávění a rozsegmentování celého snímku byly taky celkem nešikovné a nějak to ubralo filmu na celistvosti. Myslím, že se film mohl a možná i měl povést daleko lépe.

    • 16.4.2017  23:38
    Big Lebowski (1998)
    *****

    Nejvic me na tom dostava ta podobnost normalnimu zivotu.To mnozstvi rovin,ktery musi clovek resit a potom to uvedomeni,ze to vlastne neni tak hrozny a jede se dal. Dude byl bedňák, co víc je třeba říct. Pohodovějšího chlápka neznám. Nejlepší, jak vždycky vysvětluje, že situace je zamotaná a má mnoho fazet :-) Jeho styl je ten nejležérnější.

    • 15.11.2016  20:42

    Tohle, na to sme koukali na kazetě, je to fakt vtipný.

    • 21.7.2016  15:00

    Nejkrásnější Andersonův film. Trio bratrů bylo fantastické, nejradši jsem měl Brodyho Petera. Je to o rodině, o tom jak se vždycky sejde po tom, co jsme všichni žili své oddělené životy po většinu roku a něco spolu prožije. V Indii to tak nemají, tam spolu prostě rodina žije. Je to o vysoké kultuře, kterou zastávají,ale která potřebuje především city, jako každá jiná "nižší" kultura, jinak je prázdná. Ihned jeden z mých oblíbených filmů, strašně sympatický, příběhově, vizuálně, hudebně, prostě skvělé, melancholické, knižní, mám pocit, jako by se to dotýkalo mého vlastního života, i když je úplně jiný.

    • 2.6.2016  17:57
    Terminátor (1984)
    *****

    Myslím, že Terminátor je vůbec nejlepší film v dějinách zeměkoule. Líbí se mi na něm všechno, hlavně jaký nosej oblečení. Mám rád, že to je akční a že se tam střílej. Je bezva, jak je to hodně chytrý a že nevíš, co se stane. Teda pokud si to už neviděl, ale i tak si to užiješ. Určitě se na to podívejte. Je to fakt pecka. Asi jako jiný dobrý filmy, ale tenhle je lepší.

    • 11.1.2016  22:57
    Narcos (TV seriál) (2015)
    **

    Cože?! a jako co ty vole!!

    • 26.8.2015  09:45
    Prostřihy (1993)
    *****

    Jazzový hudební podkres líbivě vábí ke sledování mozaiky lidských osudů v tomto úžasném snímku, jež sloužil jistě jako inspirace pro pozdější díla typu Andersonovy Magnolie. Životy všech postav jsou spolu nějak pavučinovitě provázané. Jedná se především o tragičtější epizody, vypjaté dramatické momenty definující život a smrt. Takto určující momenty lze těžko označit za každodennost. Charaktery postav zde zpravidla také nejsou úplně obyčejné, každý je něčím unikátní. Film má pochopitelně skvělý střih a scénář, ale také hudbu, režii a herecké výkony. Je na něm znát jistá literárnost provedení. Cit pro vypodobnění atmosféry velkoměsta, které je ale vlastně jedno velké předměstí.

    • 13.1.2015  18:07
    Modrý samet (1986)
    *****

    Ší wór blú velvet.Blúr den velvet woz d najt. Hanebné!, že tenhle film neviděli ještě úplně všichni. Je to perloidní skvost na pomezí orgazmické serenády duše. Doslova mě to zavalilo. Taky jsem chtěl nějaké to odpoledne řešit tajnou záhadu s Laurou Dern a hrát si na detektiva do pytle. No tohle je prostě lahůdka jahůdka.Já to mám tak rád, ten pocit, že svět je možná fakt zajímavej a tajemnej a temnej a ne všední a tupej a při zemi rozpláclej. Vždycky to budu milovat a do kina na to pujdu a holkám o tom vyprávět budu. Tohle je prostě tečka, finito a vyřízenej účet přátelé, tohle má svůj pomník na mym dvorku, krapet mi to ušvihlo z času, ale dalo mi to část náplně života, nikdy na to nezapomenu, je to pecka.

    • 28.5.2014  14:34

    Tahle Australská skupina herců je fakt povedená. Příběh se velmi dobře vyhýbá klišé. Muriel je přes všechny nedostatky sympatická a její motivace jsou vcelku pochopitelné. Film vás může často dovést až k slzám. Moc mě potěšilo zpracování vztahu s plavcem, který byl původně tak povrchním a nakonec se stal hlubokým a lidským. Fajn.

    • 3.7.2013  15:13

    Otcové nevšímající si svých potomků, nedbající, nestarající se, zapomnětlivý, velkodušní , fanfarónští mužové, fascinující, tragičtí, směšní, zrozeni k následování.

    • 30.5.2013  18:25

    Na to jsme koukali na řečtinářskym táboře s ETF. Pamatuju si zvláštní pocit úzkosti, vlastně mě to vyděsilo víc, než některý dokumenty, co se snažej děsit nějakejma konspiracema. Nevím proč mi přišlo, že zjevení panny Marie té paní vlastně zničilo život. Neobvyklá atmosféra při promítání, zvláštní místo v chatkovém středisku Karlovky u Chotěboře, moji noíý věřící kamarádi a spolužáci, s kterými jsme to potom rozebírali, společně s tím, co je to vlastně ta Occamova břitva, o čemž nás zasvěceně poučoval týpek, co se mu říkalo Luther. Zvláštní událost, dobrý námět na dokument, zajímavá ženská, to co se dělo potom vypovídá hodně nejen o slovácích a myslim, že nikoho to věřit nepřesvědčí, teda aspoň doufám, protože k víře si snad lidi najdou i hlubší a přesvědčivější důvody.

    • 1.5.2013  10:18
    Farmár hľadá ženu (TV pořad) (2010)
    *

    Z počátku jsem umíral smíchy, ale později to začne nudit. Takových případů jako soutěžících v této show je mnoho, a i když se v něčem liší, přesto jsou si v zásadě všichni podobní. Ani trapní neumí být pořádně.

    • 2.4.2013  18:02

    Vzdávám se! Promiň, budeš muset počkat, až nám dojde ovoce.

    • 5.2.2013  12:46

    Naprosto, zdaleka, absolutně nejkingovštější adaptace, co jsem kdy viděl! Brečící film, to vám garantuju. Moc krásný, opravdu nevím co k tomu říct, proto mám Kinga tak rád. Období ve kterým se to odehrává mi hrozně sedí, je to dobře obsazený, sentimentální a hořkosladký příběh. Ta píseň se k tomu tak hodí, doprdele já jsem paf, to vystihuje kouzlo mládí, života přátelství, tak jednoduše, civilně, skromně a magicky.

    • 31.1.2013  01:59

    Violence - násilí, nedovolené vniknutí, ublížení, porušení lidské důstojnosti, fyzický přesah pocitů agrese, verbálních urážek a cesta do pekel. Nesmí se mu ustoupit, když to jednou uděláte, bude se šířit. Násilí může použít každý, každý k němu má důvod, většinu dní svého života by si takový důvod našel. Jenže jakmile v sobě přelomí ten strach a zábranu, jakoby s ní odešla trocha lidskosti. A pokud jednou spáchané násilí přežívá, jako je tomu v tomto příběhu, pak se nevyplatí nikomu, aby jej páchal. A jak by řekl Lynch: "Filadelfie je městem násilí" Bratr chce zabít bratra už v kolébce a tak to nemůže skončit jinak, než že se o to pokusí i později. Nezáleží na tom, že hrdina zabíjí vždy v sebeobraně a zlé chlapíky, co si to takzvaně zaslouží. Násilí plodí jen další násilí. Má tedy jeden radši umřít? Kdepak, už se z toho zkrátka nedokážem dostat. Jsme uzamčeni ve světě násilí. Nelze tento paradox plošně překonat. Nemůžeme se plně odpojit od této naší zvířecí stránky. Násilí si sebou neseme, ať jsme sebecivilizovanější. Zvykněte si na to! Trošku Coenovsky jakoby to točil Cronenberg mi příjde.

    • 19.1.2013  20:11
    Mrtvý muž (1995)
    *****

    Film je započat pionýrskou cestou hlavního hrdiny, úředníka z východního pobřeží, který se plahočí až na pokraj civilizace. Míří vstříc divočině západu. Během jeho cesty vlakem se stává venkovní krajina stále drsnější a více nehostinnou. I vzhled jeho spolucestujících časem hrubne a on tak mezi nimi působí stále nepatřičněji. Pohledy z okna odhalují sice překrásnou, ale zároveň také strach budící přírodu. Od strojvedoucího, jež svou ukoptěností nápadně připomíná jakéhosi pekelníka, se dozvídá, že městečko Machine, kam směřuje za prací, leží na samém konci trati, a je to bezesporu zastávka do pekel, jež ho dovede pouze ke smrti. Hrdinovi je tedy hned na počátku poskytnuto toto nezáviděníhodné proroctví. V Jarmuschově podání Westernu, ale není hlavní hrdina šerif nebo bandita, nýbrž úředník, který přijíždí do města srovnat pořádek v účtech, nikoliv zjednat spravedlnost pomocí palných zbraní. Snímek zobrazuje deromantizovaný divoký západ, očištěný od patosu a vyleštěný magickou realitou. Bílý muž zde především zahubil co mohl (viz. Bizoni) a značně zdejší krajinu a její bohatství při jejím objevování znehodnotil. Namísto snahy o porozumění a asimilaci do zdejších přírodních a kulturních podmínek projevil nanejvýš silný hédonismus a lidský sklon k omezenosti. Černobílá barva kamery podtrhuje surovost záběrů, ale zároveň i jaksi přirozeně ubírá na naturalitě a poetizuje. Střídmá, avšak náladu budící kytara Neila Younga neuklimbává, nýbrž rozdmýchává proud krve a pocitů nostalgie. Dodává zobrazovanému úpadku punc jisté syrové rockové vznešenosti. Občas na mě působila dojmem prvních skladem Boba Dylana s elektrickou kytarou z alba Highway 61 Revisited nebo jeho pozdějších zpracování vlastních skladeb jako třeba All along the Watchtower. Vždy to bylo ale jen pár stručných rifů, kterými by byly Dylanovi skladby pouze uvozené. To, že bude počáteční strnulost a upjatost hrdiny později prolomena, snad naznačuje již výběr jména, který režisér zvolil a to sice jména William Blake, evokujícího umění, dekadenci, vzdor a jistou magickou schopnost, jež hrdina zpočátku tak dokonale postrádá. Následná absurní situace kdy zjišťuje, že už není potřeba ve světě účtů a racionality, odstartuje jeho mystickou pouť skrze odvrácenou tvář krajiny divokého západu. V kanceláři, jež by snad mohla symbolizovat jakýsi komický westernový úřednický aparát, ho zbraní ohrozí Robert Mitchum (někdejší hvězda zmíněného žánru a v pravém slova smyslu tvrdý chlapík). A tak hrdinovi dochází, že cíl jeho cesty nebude tak jasný, jak se domníval. Je přinucen, vydat se na stezku drsných westernových hrdinů, avšak může ji snad sám trochu pozměnit svým založením a pokusit se vytrnout tento tak hluboce zarostlý stereotyp ze svých kořenů, aby ho mohl přesadit do umělecky úrodnější půdy. Může se stát Artušem, na kterého tak dlouho čekal Kamelot dočasně obsazený Johnem Waynem, Clintem Eastwoodem, Yulem Brinerem nebo Eli Wallachem. Může svou roli, ke které je proti vlastní vůli předurčen vztáhnout právě sám k sobě a přidat do ní vlastní poetiku a kouzlo, místo aby donekonečna reprodukoval omílaná schémata. Tak pro mě ostatně vyznívá i snaha režiséra snímku ve smyslu vytvoření plnohodnotné vlastní adaptace a ne pouze parodie jednoho z nejstarších a bezesporu i nejikoničtějších filmových žánrů. Celý film působí dojmem němé éry a zobrazuje tak pionýrství i ve smyslu kinematografickém. Objevují se zde ostatně i odkazy na němou grotesku a ladění filmu je silně absurdně tragikomické. Tato poloha pak nedělá nejmenší problém Johnnu Deppovi, který svou groteskní kompetenci prokázal již o dva roky dříve ve filmu Benny a Joon. Zdeptaný hrdina se nakonec opije a pomůže ženě v nesnázích. Jeho vskutku humanistický záměr se však zvrtne do podoby krutého a animalistického činu (zastřelení jejího bývalého milence), na který mu zůstane památka v podobě vlastního smrtelného zranění od kulky, která mu uvízne blízko srdce. Z této kulky se do jeho těla poté začne pozvolna rozlévat jed snu, který ho odnáší na elegickou pouť skrze krajinu za zrcadlem. Zde potkává svého průvodce. Podobně jako Dante putoval napříč peklem v doprovodu vznešeného Vergilia, tak i on má na své cestě vstříc duševní katarzi svého průvodce. Je to však spíše Enkidu nežli moudrý Řek. Jistě je to ale především symbol, jelikož nenese ani vlastní jméno (je nazýván Nikdo). Snad by mohl být dokonce zpřítomněním něčeho základního a přirozeného v lidské podstatě, a to sice jisté smířenosti se smrtí, nepotlačované přílišnou individualitou, ale naopak podpořené vědomím následnosti a trvání svého života i po jeho osobním konci prostřednictvím koloběhu přírody. Vnímá sám sebe jako část celku a to rovněž nazírá jako svou pravou podstatu, nikoliv pouze svou jednotlivost, jako to činí zpočátku William Blake. Celý film je ostatně proložen básněmi zmíněného autora, které rovněž evokují jistou transcendenci, předcházející a snad i inspirující později takové autory jako byl Henri David Thoreau nebo ještě později Allan Ginsberg. Poezie Williama Blakea ve filmu významně podtrhuje hrdinnovu duchovní transcendenci v novou a neohroženější osobnost s uvědomělejší identitou. Později se dozvídáme, že muž kterého William zastřelil, byl synem zdejšího pána průmyslu, tedy stejného muže u kterého se ucházel o práci. Ten najme tři zabijáky, aby Williama dopadli. Hon na hrdinu iniciovaný touhou po odplatě lze vnímat jako další konvenční žánrový prvek, který pomůže hrdinovi vybudovat téměř okamžitě renegátskou pověst. Z nudného úředníčka se stává umírající odpadlík, o němž se začíná mluvit jako o poraněném tygru. Jeho zranění v něm budí lhostejnost ke smrti a to ho činní velmi obávaným a nebezpečným. Kromě toho že po něm jdou předem vybraní a najatí zabijáci, je na něj i vypsána odměna, tudíž kohokoliv od této chvíle střetne, ten už ho bude vnímat s jistým předporozuměním a respektem. Původní obyvatel Nikdo začně Williama seznamovat se světem mýtu, který je mu vlastní. Vypráví mu příběhy a učí ho odlišnému způsobu vnímání okolí. Po celou dobu označuje Williama za již mrtvého, dá se tedy snad říct, že děj je od této chvíle hrdinovým putováním do zásvětí. Nutné je pouze, aby přijal, že je mrtev. Až toto učiní, pak dojde pokojné katarze a smíření. Zajímavý je původ Nikoho a jeho dichotomický úděl, který ho řadí kamsi mezi bílé muže a jeho lid. Byl jako mladý unesen a v Anglii získal klasické vzdělání, avšak po návratu domů byl členy vlastního kmene ostrakizován. Nemohl se již začlenit nikam a tak se stal bludným duchem křižujícím krajinou. V jistém ohledu připomíná jiného Jarmuschova hrdinu Ghost Doga. Jejich spřízněnost nakonec možná sám režisér potvrdil, když v jeho pozdějším filmu z roku 2002 ztvárnil ten samý herec, který hrál Nikoho, samotáře žijícího rovněž na střeše jako Ghost Dog a chovajícího holuby. Podobají se svou moudrostí a klidem plynoucím z kodexu cti, jež dodržují. Hrdina později přebírá rétoriku básníka a obzvlášť magická je věta : "Some are born for endless night". Tou jako by vyjadřoval, že někdo projde životem zaslepen, aniž by prohlédl skrze temnotu a nakonec se do ní po smrti opět ponoří. Takový osud čekal i na něj, ale on nakonec dokázal nalézt tu blaženost, která je určena těm, co jsou k ní zrozeni, jak praví další anaforický verš.[ Some are born for sweet delight.] Náš hrdina je pro mě opravdu spíše tím druhým typem člověka, ač by se to snad dalo vykládat i opačně, tedy že on je zplozen pro peklo a proto vraždí. Takové rozdělení ale nemusí být nutně dáno pouze predestinací. Spíše vyjadřuje, že někteří se narodili s větší ochotou myslet v širších perspektivách než druzí. Když později zredukuje hlava zabijácké tlupy, která Blakea pronásleduje vlastní počty tak, že své dva komplice zavraždí, schyluje se k souboji dvou soků, ten ale nakonec nikdy nenastane. Tato zápletka s pronásledováním jakoby Jarmuschovi sloužila pouze k odlehčení, jinak velmi vážného a hlubokého příběhu anamorfózy lidského života. Blake je na chvíli opuštěn, jelikož Nikdo odejde potom co požije jistou vize vyvolávající látku, avšak vzápětí se opět shledají a Nikdo Williamovi vysvětlí, kam jejich cesta směřuje. Putují k vodě (zrcadlu) odkud se má William dostat na další úrověň světa, kam skutečně patří jeho duše. Těsně před koncem je z Williama Blakea už téměř neporazitelný pistolník a působí spíše dojmem starého unaveného mistra než vyjukaného novice, jímž byl ještě před několika dny. Přestože je to proměna vskutku mohutná a odehraje se za tak krátkou dobu, nepřipadá divákovi nijak křečovitá a neuvěřitelná. To lze podle mě přičíst především bravurnímu výkonu Deppa v hlavní roli. Při cestě po řece v závěru filmu, když Nikdo zpívá o Williamu Blakeovi jako legendě, divák snadno přijímá toto zpodobnění hrdiny. Opravdu se teď tak jeví, unášen proudem stále hlouběji na indiánské území. Neustále však balancující na hraně smrti, musí nakonec hrdina dojít svého cíle, jímž jak se nakonec ukáže, je další cesta. Celý příběh poklidně, avšak majestátně a až mysticko-myticky skončí, když je hrdina odeslán do dalšího světa, kterým je již smrtí nijak dál nelimitovaný svět duchů. Film a duchovní proměna hrdiny pro mě uvozuje celý lidský život a jeho pozvolnou genezi. Ovšem především zobrazuje jistou možnost procitnutí. Je to baladicky laděná filmová báseň, oslovující svým obrazem i myšlenkami.

    • 5.1.2013  13:23

    Po smrti Ježíšově působili jeho žáci, kteří očekávali druhý příchod Krista. Ten však nepřicházel a oni nevěděli jak si to mají vykládat. Působit začal Pavel z Tarsu, jemuž se zjevil sám Ježíš Kristus a pověřil ho kázat mimo židovskou obec. Pavel se tak stal výraznou postavou sekularizace křesťanství a judaismu. Dle nové smlouvy (tedy nového zákona) Ježíš vykoupil svým životem duše ostatních ze smlouvy staré. Toto dnes již těžko uchopitelné poselství stále zůstává nesmírně podstatnou součástí křesťanského odkazu. Metafora vykoupení se dnes stala jakousi mytickou a méně významnou součástí příběhu Ježíše Krista. Kdyby se však docela zapomnělo na tento motiv, vytratila by se sama podstata křesťanství kamsi mezi stárnoucí morální poučení a Ježíš by byl ze spasitele degradován na pouhého učitele. Svobodná existence ale spočívá ve vědomí vlastní minulosti a především chyb, které v ní učinil člověk. Ač jsou minulé a tudíž mimo jeho dosah, stále se ho bezprostředně týkají. Budoucí je zase naplněno nadějí i strachem. Evangelium oslovuje ty, kteří nezavírají své svědomí, touhu a vůbec celou svou bytostnou existenci ani před jedním. Člověk může přijmout jako dar, to čeho nemůže dosáhnout vlastním snažením, to jest skutečně svobodný a spravedlivý život. Víra spočívá ve skutečném přijetí života i s jeho konečností a omezeností, ne v úniku z něho prostřednictvím vykoupení. Hledání konečného smyslu nenese samo o sobě žádný význam, není-li ukotveno v přítomnosti.

    • 30.12.2012  12:35

    Bůh tedy stvořil svět a obdařil ho smyslem. Vyprávění o vzniku světa a člověka je ostatně vyprávěním o ustanovení božího řádu, jež člověk porušil, čímž se sám odsoudil ke smrtelnosti, jak praví příběh o vyhnání z ráje. Za smrtelnost si tudíž může sám, stejně jako za všechno ostatní špatné na tomto světě. Zlo v tomto pojetí pochází od lidí, ne jako tomu bylo u Gilgameše, kde byl člověk vystaven zlomyslnosti bohů. Lidská svoboda nespočívá v neomezeném, libovolné konání, ale v přičítání si všeho špatného co člověk způsobil. Jelikož smrtelnost není dána od Boha, existuje možnost ji odčinit. Biblická výpověď však není shrnutelná jedním pohledem a tudíž se může tato představa odčinění u různých typů vyznání různit.

    • 9.11.2012  13:58

    Sci-fi těch jsem viděl hodně, ale aby tam dělali hory z bramborový kaše to už musí bejt nějakej vosmah. Tady to asi stojí na tom zaujetí Dreyfussáka, páč ten mě fakt dokázal strhnout do děje. On i Spielberg to dobře tempoval a točit uměl už tehdá. Moc to ale toho novýho a podnětnýho nepředává teda. Vlastně to dorozumívání hudbou je docela pěkná myšlenka. To by mohl bejt univerzální jazyk. No ale většinou je to spíš napínavý než přemýšlivý. Tenkrát to asi taky každýho víc zajímalo tohle téma a spíš věřili, že by se něco takovýho mohlo stát. Tak to má ještě v sobě jistou romantiku. Nesnaží se to furt vo reálno.

    • 9.11.2012  13:49
    Titanic (1997)
    ****

    Jsem viděl z katastrofickejch filmů jen Titanik jo? No ono to je asi jedno, když si viděl jeden, viděls všechny, u tohohle nejspíš platí. Taková velkolepá romance co není ani moc překotná. Jo docela se mi to líbilo. Výprava použitelná, Kate Winslet, tak ta je vždycky použitelná a Leonardo měl ještě babyface. Asi Cameron chtěl dokázat, že v tom nemusej bejt ufoni, aby to byl úspěšnej a celkem i zajímavej film, i když von většinou točí vo ufounech. Tady je ten pár, ale to je jedinej, kterej nám vokazujou, protože jejich příběh je nejvíc dojemnej a máme pojítko s přítomností, ve formě stále žijící Rose. Hrozný kvanta lidskejch osudů je tam ukončenejch, ale nás zajímá hlavně tenhle pro tu svojí emoční vyhrocenost a sexuální pnutí. Do kina je to jako stvořený a homevidea tenhle hlavní epos konce tisíciletí taky ovládnul. Žerte to plnejma lžícema, je to historický, je to spektakulární a má to pěknou muziku no prostě žůžo!!!

    • 9.11.2012  13:39

    To je takový ztřešťený, hrozně americký polotovar. Nedovařená mušle v polívce, která ale když se otevře, tak chutná celkem dobře obře. Jen se toho nebát, ono se tam i docela mluví sprostě a není to úplně celý rozesračkovatělý. Uhasne to až po Vánocích, to se tenhle film zdá už být zase jenom fest průměrná rodinovka.

    • 3.7.2012  20:32

    Jedna rasa se snaží přeučit druhou, neuznávající její jedinečnost a právo na vlastní svébytnou identitu. Více než jejich víra a ušlechtilé morální řády však domorodce uspokojují západní potřeby ke zkvalitnění života, jež naplňují počitky daleko naléhavěji tlačící na brány jejich vědomí. Odhozený doutník naprosto znemožní pokračování ve zpěvu hymnů velebících duchovní hodnoty, jako neoblomnost, důstojnost a kázeň. Jak dokáže významnou historickou událost prostý člověk podat během všeho ruchu, avšak přesto odtržen jako pouhou novinku, o které je třeba se zmínit. Když někomu vše seberou, pomátne se. Ta žalmy řvoucí stará vyschlotina v sobě měla nakonec dost šťávy života i kuráže a ten starý uchlastaný dobytek zase kus chlapa a porci hrdosti i soucitu. Tehle příběh byl dobře natočen a vždy potěší. Ženský jsou paličatý a chlapy mívaj rozum, ale často se ukáže, že to byla právě zarputilost ve které byl skryt úspěch.

    • 21.5.2012  17:23

    Jako velký, hrozivý a exotický škorpión, jehož zahubí masa malých a všedních mravenců. Masa společnosti, masa organizovaná proti mase jednotlivce, jenž ční jako Titán předurčen k záhubě nikoliv však velkolepé, ale potupné, nízké a ponižující svou obyčejností.Takto umírají staré romantické časy, plné nejistoty, krásy a legend, pod malými vytrvalými pěstičkami nové budoucnosti, která páchne už docela jinak, jen steskem a zbabělostí. Budoucnost prosycená epochální chybou v hledání zabezpečení pro každého, byť sebeslabšího člena společnosti. Co víc se staví proti přirozenosti života, než touha dosáhnout rovnocennosti. Touha stejně tak ušlechtilá jako pošetilá. Lidé si jsou rovni ve svých právech, avšak ne ve velikosti života, jaký prožijí. Žádná třetí strana (nejméně ze všech pak náboženství) nesmí se nikdy stavět do cesty mezi vzlétající osamělou duši a ráj kterého může taková duše dosáhnout po spojení s jinou zrovna tak autentickou a jedinečnou duší, ať už ve formě sdílení myšlenek, těl, okamžiků nebo citu. A přesto ti panáci, každý stejně ustrojený omezují duše tak divoké a přesvědčivé ve své neurvalé hrdosti. Už to zkrátka nikdy nebude, jako to bývalo. Mám moc rád tenhle žánr. Krutá a syrová melancholie tohoto filmu v mnohém vystihuje jeho pravou podstatu.

    • 21.5.2012  12:16

    Zaměření na naturální stránku celé události je přílliš klopýtavě propojeno s jejím historickým kontextem, avšak jako celek je film přesto velmi působivý.

<< předchozí 1 2 3 4