Chlast

No nádherně a velmi interně rozebraná naše inklinace k alkoholu. Jsem toho filmu krátce po jeho skočení fakt plnej, to se rozhodně každýmu bijáku nepodaří. Já tady tu Thomasovu režii vysloveně obdivuji, dát vyprázdněnosti emotivní obsah, to je teda velemistrovství. Když už jsme u velemistroství, je třeba zmínit Madse, který už je dlouhé roky absolutně elitní světový herec a jeho závěrečnou scénu budu mít v paměti na věčnost. (20.03.2021)

Vinterbergovi se podařilo vystihnout nejrozličnější situace, z nichž vychází ambivalence pití alkoholu. Není náhodou, že zobrazil mužský svět ve stadiu bilancování. Často se pejorativně říká, že chlapi jsou děti a nedospělci, bohužel to mnohdy bývá tak, že jsou to citlivé a jemné duše, jen to na nich vždy nepoznáte. Euforie, letargie a deziluze, časté fáze pití zde vidíme, někdy jsou zachycené natvrdo, jindy jen náznakem, tak to má být. Taky není divu, že je nám blízká dánská poetika, jsme si v mnohém tak podobní, teď už nezbývá, než aby nějací takoví dva, tři Vinterbergové působili i u nás a točili podobně úžasně. 90%. (15.03.2021)

Zajímalo mě, jak Vinterberg zkalí ústřední experiment, který se zcela očekávatelně zvrtne, a nakonec to tedy opravdu není protialkoholická agitka, jako spíš perlivý portrét společnosti, která alkoholem oblévá všechny možné příležitosti, aby něco cítila. V alkoholivých pasážích to je přesně na jiskřivých 0,5 promile, jen by se to nemuselo tolik opakovat. Nikdy to proto úplně nekopne a bude se určitě psát, že to není ani moc vtipné, ani moc dramatické, přesto doufám, že si Mikkelsen zopakuje ten závěrečný taneček třeba na Oscarech. (29.09.2020)

„Tak dobře se mi neučilo už roky. Jsem si jistý, že je v tom něco víc.“ Martin je vyhaslý. Žáky, ženu i své děti nezajímá. Vlastní ambice už také vzaly věkem za své. Ale stačí jedna oslava narozenin, slabší chvilka a náhle si uvědomí, že alkohol mu pomáhá cítit se líp. A tak se s kolegy domluví na takovém malém, v podstatě nevinném experimentu…Poprvé od brilantního Honu se znovu sešla celá trojka Vinterberg-Lindholm-Mikkelsen a já musel krotit svá očekávání, jak to jen šlo. Silou a výpovědní hodnotou se mu sice Chlast úplně rovnat nemůže, to však neznamená, že nejde o kvalitní drama, právě naopak. Divák si dobře uvědomuje, že experiment se účastníkům dřív či později vymkne z rukou, a baví ho sledovat ty drobné detaily, postupné přitvrzování a ztrátu sebekontroly (zvlášť, když se casting podařil na jedničku, a celá čtyřka hraje výtečně, zvlášť Mads). Jako plus beru i fakt, že vše působí velmi reálně. A z hlavy zaručeně nedostanu perfektní konec, nejen kvůli parádnímu tanečku, ale hlavně celkovému vyznění. Slabších 5*. (03.01.2021)

Klasicky skandinávsky pojaté (sociální) drama naroubované na kmen trochu zplanělé protialkoholické agitky. Don't drink and teach! Čtyři středoškolští učitelé a jejich ,,vědecký" experiment podle scénáře trochu šustícího papírem. Škoda, že Vintenberg neakcentoval spíše to, co nakonec zůstalo tak trochu skryto pod povrchem - reflexe krize středního věku, syndrom vyhoření a pocit prázdnoty a odcizení... V tématu prorůstání alkoholu skrze strukturu naší civilizace a jeho devastujících účinků na jedince i jeho sociální vazby bych raději zůstal u klasiků - Vláčilův filmový Hadí jed či Zolův románový Zabiják se na Chlast dívají hodně svrchu... (31.12.2020)