darkrobyk

To není Toxický mstitel, to je skatologický muž, tedy pan Hovínko. Nápad dobrý, akorát mě to moc nebavilo. Těžce amatérské s hnusnou lacinou TV kamerou a přílišným kecáním. Jo a nevadí mi rozmašírovaná těla, střeva nebo červi (hmm, klasická chyba z italské školy - použití býložravých žížal na místo masožravých červů...trapné), vadí mi blicí scény. Skoro odpad, ale občas jsem se zasmál. Troma to však není.

Doporučuji NEČÍST vše vyzrazující obsah! Já naštěstí nečetl vůbec nic, a tak jsem byl více než příjemně překvapen. Hlavní hrdina není spokojen s tím, co má, a tak se rozhodne pro změnu. Až příliš pozdě pozná, že udělal osudovou chybu. Skvostné černobílé drama upoutá už úvodními titulky (připomněly mi ty u Vetřelce4) a zlověstnou hudbou J.Goldsmitha. Pak se rozehraje herecký koncert, kdy stačí jen úsměvy, škleby, oči nebo povytáhlé obočí, abyste věděli, co bude následovat. Skvostná je slavnost u boha Pana (bakchanálie, dionýsie...prostě starověké orgie vína a sexu), která připomene, že film vznikl v uvolněných 60.letech (hippies...). Zdánlivou Rajskou zahradu však má pod palcem někdo úplně jiný...

Hmmm, tohle se mi líbilo. Část filmu je psychologické drama, kde se toho moc neděje, ale napětí je cítit. Říkáte si, že pokud bude masový únosce brzy chycen, o čem bude zbývající část filmu...a ono se nám to přehoupne do variace na zombie apokalypsy! Pravda, hlavní hrdina se příliš často chová jako debil a na to také doplatí. Jestliže se film zpočátku líně vleče, tak směrem k závěru jeli autoři nejspíš v LSD. Kupodivu mi místy běsný střih nevadil, a stal se pěknou protiváhou k psychologickému začátku. Slušivé gore, kde se pro střeva nejde daleko, snímek hezky okořenilo.

Vcelku dobré zfilmování Lovecraftovy Barvy z vesmíru, které se ale nedrží přísně původní literární předlohy. Německý počin Die Farbe (2010) byl o trochu lepší, byť ani jeden ze snímků nedokáže navodit děs tak, jako ho popsal Lovecraft. Navíc jsem měl pocit, jako by se do filmu vkrádalo tu něco z Exorcisty, onde zase ze Zániku domu Usherů, což není zcela na škodu, ale zůstat u barvy z vesmíru by bývalo bylo lepší. Divák se dočká i krve, nejhezčí je asi krucifix zabodnutý v oku. Škoda laciných pixelových efektů, které sráží celkové vyznění. Oč by bylo lepší použít skutečnou mlhu... Zánik farmy se tak propadá do levných počítačových efektů, což zamrzí. Dobrý, ale nijak výjimečný film.

Tentokrát jsem byl s Deodatem spokojen. Skvělé herecké obsazení, napínavý příběh a krátký výlet do starobylých Benátek. Jeden z těch filmů, kdy postavy umírají tak nečekaně, že se další vývoj obtížně odhaduje. Osobně jsem si představoval nejméně tři různé konce, i když jsem byl rád, že vyšel ten první. York, měnící se v monstrum, přímo exceluje, Pleasence si střihnul svoji oblíbenou postavu a Fenechová je stále více než fešná. A pak ty vraždy...krev stříká proudem a to si zaslouží samostanou hvězdu navrch. Donnaggiova hudba navozuje správné napětí, kamera ukazuje to, co divák vidět chce. Nenudil jsem se ani minutu.

Stejné kulisy, stejní herci, a dokonce několik stejných scén jako ve filmu La Mano che nutre la morte, který se mi líbil o něco víc. Když si pustíte oba snímky najednou, uvidíte, že část filmu byla použita v obou... Nejprve jsem myslel, že stěžejní bude frankensteinovské téma, leč záhy se vyklubala variace na Dr. J a Mr H. Vše stojí a padá s Kinskim, který působí vskutku děsivě (hned se mi vybavil Herzogův Nosferatu). Trocha nahoty, pár mrtvol a šťastný konec. Nic bombastického, na jedno podívání ucházející...

Gotický horror o šíleném vědci (no, asi nebyl původně úplně šílený, ale to, na čem pracoval, tedy za jakou cenu, šílené bylo), v jehož stopách kráčí oddaný žák (Kinski se pro vyšinutce, padouchy a monstra, kterým byl údajně i ve skutečnosti, zkrátka narodil), aby experimenty dotáhl do zdárného konce. Já mám slabost pro gotická klišé, takže jsem postrádal mlhu, bouři a hřbitov, ovšem nechyběla hrobka, ba i pavučiny a kostry se našly. A velmi pohledné herečky! Film o transplantacích nebyl ve své době ničím originální (i u nás už jsme měli Ztracenou tvář), dokonce se velmi blíží snímku Oči bez tváře z roku 1960. Přesto jsem si ho užil a k původním 3* přihodím jednu za pěkné provedení transplantací...

Milá April, ty jsi fakt blbka...njn, měla to ve scénáři, ale i tak mi je Foxová protivná. Já bych uvítal ty lítací hlavy a rudé fontány, ale chápu, že film je točený pro děti. Klasický modelový příběh o padouchovi, co chce ovládnout svět, a hrdinech, co ho musí zastavit. Stejně jsem se díval kvůli akci, která je vydařená. Sice místy pixely až příliš bijí do očí (eskapády na sněhu či bitka na věži), ale nechť. Jestlipak si někdo troufne na původní undergroundovou předlohu?...ne, nejspíš ne...

Mám rád artové, obskurní a jinak podivné filmy. Tenhle mě ovšem moc nenadchnul. Surrealismus? Nebýt směřování k Dalího obrazu, tak po něm není stopy. Hravost, fantazie, sex, sen, podvědomí...nějak jsem se nedopátral. Použití několika nejednoznačných symbolů ještě surrealismus nedělá. Spíše k pláči, než smíchu.

Klasická hammerovka! Dobrodružný příběh (ne, horror to opravdu není) s šikmookým Leem, který je démonický v každé podobě, se odehrává ve studiových kulisách simulujících Hongkong. V úvodu se objeví Cato z Růžového pantera a pak už divák jen hádá, kdo je Číňan a kdo namaskovaný Brit. Kapitán sice udělá pár školáckých chyb, jak mu předepisuje scénář, ale svou pomstu nevzdává. Já bych asi přidal mlhu a noční bouři, ale i tak byl snímek napínavý a nenudil.