Bounce11

Zajímavé, poutavé, dojemné. Sice je vám už od první třetiny filmu tak trochu jasné, jak to dopadne, a tudíž nebudete napětím zrovna ohryzávat televizory / pc, nicméně přesto je příběh sám o sobě nesmírně poutavý a je lepší příliš nemrkat, ať vám nic neuteče. Čistota a nevinnost hlavní hrdinky postavená do kontrastu se zkažeností a břemenem gangsterské minulosti hlavního hrdiny spolu perfektně ladí a celý příběh na mě zapůsobil jako zamyšleníhodná depresivní pohádka (v nejlepším slova smyslu).

Čím více přemýšlím nad dojmy, které ve mně film vyvolává, tím více ambivalentních pocitů se ve mně hromadí. Rozhodně filmu nelze upřít jeho jedinečnost a originálně pojatý komediální žánr. Skandinávský černý humor prostupující mysteriózní, neklid vyvolávající atmosférou filmu, okořeněný o jakýsi sociální rozměr se vám rozhodně zaryje do paměti a nebude splývat s dalšími komediálními dramaty. Rozpačitost ve mně vyvolává snad jen onen zmiňovaný sociální rozměr, či poučení, které má z filmu vyplynout. Příliš dorůžova vykreslený přerod hlavního "hrdiny" v beránka se svatozáří mě zrovna dvakrát nenadchnul, a tudíž poselství o uvědomění a přeměně osobnosti na mě působí až dětskou naivitou a trochu podceňuje přemýšlivost diváka. Nicméně přesto Adamova jablka (jablko?) považuji za nesmírně sugestivní a zajímavý film.

Neurazí...nepotěší. Film, který bez problému dokoukáte do konce, nicméně se vám nezaryje ani pod kůži a už vůbec ne do srdce.

Plytký příběh jedné zoufalé schizofreničky, která pravděpodobně nemá absolutně žádnou jinou životní náplň než balet (nu proč ne). Díky absenci zápletky nebo zajímavé gradace příběhu již nezbývá nic, co by mohlo odpoutat pozornost od stupidního počínání hlavní hrdinky. Snad jen pěkné kostýmy při samotném vystoupení labutího jezera pohladily oko diváka a vysloužily filmu hvězdičku navíc.

aneb Jak nejen básníci přicházejí o iluze. Naprosto originální pojetí psychologického dramatu, které poskytuje divákovi široký prostor pro využití vlastní imaginace. Film provází od začátku až do konce mrazivá atmosféra, jež je ještě podtržena šokujícím vývojem událostí a vybarvováním hlavních hrdinů. Ačkoliv závěr je poměrně lehko předvídatelný, Lars von Trier jej dokázal opět zpestřit překročením určité pomyslné hranice filmové morálnosti a na diváka tak shazuje morální dilema, zda i za těchto podmínek lze s hlavní hrdinkou soucítit či dokonce sympatizovat.

„And when you’ll be alone with no friends, it’s not just because you are an unsocial nerd but because you’re an asshole!“ :-) Další „majstrštyk“v sérii úspěšných snímků geniálního Davida Finchera. Fincher opět poukázal na svůj talent a kreativitu, když z naprosto banálního příběhu o vzestupu jednoho inteligentního asociálního „geeka“ dokázal vytvořit dvě hodiny trvající film, který vás ani na chvíli nezačne nudit. Ocenit musím rozhodně i výkon mladého herce Jesse Eisenberga v roli hlavního „hrdiny“, který ač je vykreslen jako naprosto nesympatický, do sebe zahleděný hňup, občas svým brilantním hereckým výkonem dokáže i z nejzatvrzelejšího diváka vykřesat kapku soucitu a porozumění k často sobeckému jednání hlavního hrdiny.

Dojemný příběh utajené lásky trochu neohrabaně zabalený do atmosféry 2. světové války. Myšlenka příběhu sama o sobě je docela jednoduchá, nicméně díky zajímavému pojetí a nechronologičnosti děje se dějová linka zakudrnatěla a příhěh získal zajímavý náboj. Ač se ke konci divák může polekat plytkého happy endu vysvětlení, které způsobí náhlý dějový zvrat přidá na dojemnosti celému románku a zároveň ponechá otevřená vrátka příliš sensitivnímu divákovi, který se může spokojit s představou happy endu. Vytknout by se dal snad jen poněkud roztahaný začátek obsahující scény, které pro příběh nebyly důležité a ani pro diváka nebyly nijak přínosné (viz scéna "divadelní zkoušky").