dzira

Ada je mladá profesorka latiny a francouzštiny. Společně s manželem Zdravkem – ambiciózním lékařem místní kliniky, vychovávají syna. Na první pohled se zdá, že jejich manželství bezvadně funguje, ve skutečnosti je však zatíženo několika dlouhodobě neřešenými problémy. Ada ve svém oboru nemůže najít uplatnění a je se synem doma. Zdravko má sice dobrou práci v nemocnici, jeho cíle jsou ale mnohem vyšší. Touží se dostat na stáž do USA a tomuto plánu podřizuje vše. Neštítí se podvádět manželku se svou nadřízenou, když mu to pomůže splnit si svůj sen. Neřeší ani to, že doma zanechá nezaměstnanou manželku se synem, a odjíždí. I když se Ada dozví o manželově nevěře, odmítá připustit, že se jejich vztah rozpadá a upíná se k Zdravkovu návratu. Když ji Zdravko oznámí, že v Americe získal místo, její svět se zhroutí. Z deprese, do které propadá, se jí snaží pomoct bezstarostná svobodná kamarádka. Bujará nevázaná společnost, do které ji přivede, je jí ale zcela cizí.

Čtyřicetiletý Peter (Peter Musevski) je mechanik. Nedlouho poté, co Slovinsko vstoupí do Evropské unie, továrna, ve které pracoval, zkrachuje. Petrovi i většině jeho přátel se změní život. Když pro něj na úřadu práce není ani po několika měsících žádná práce, začíná se to pozvolna projevovat i na vztahu s jeho ženou Verou (Nataša Barbara Gračner). Peter byl do té doby hlavním živitelem a hlavou rodiny. To, že je nyní odkázán na podporu své ženy, které se naopak začalo dařit budovat kariéru úřednice, má na jeho sebevědomí devastující účinek. Veru začne podezřívat z nevěry a je stále podrážděnější. Jako nezaměstnaný má spoustu času na spřádání nejrůznějších teorií a obvinění. Poslední zbytky jeho životního elánu se vytratí ve chvíli, kdy zjistí, že si manželka opravdu našla někoho jiného. Okamžitě ji požádá o rozvod a ona, k jeho velkému překvapení, bez váhání souhlasí.

Damjan Kozole natočil v roce 2005, rok po vstupu Slovinska do Evropské unie, vysoce aktuální snímek. Ve Slovinsku, jež se vydalo cestou samostatnosti a ekonomické transformace, se s hlavním hrdinou Peterem určitě mohlo ztotožnit mnoho propuštěných dělníků i vysokoškolsky vzdělaných techniků z krachujících strojírenských podniků, které měly velkou tradici ještě z dob Jugoslávie, kde byly vlajkovými loděmi státního průmyslu. Drtivá většina Slovinců si přála jak rozpad Jugoslávie, tak příklon k západu a vstup do Evropské unie. Když se ale ukázalo, že spousta strojírenských podniků není po uzavření jugoslávských trhů konkurenceschopných a je nucena vyhlásit bankrot nebo výrazně zekonomizovat svou výrobu a tím pádem propustit spoustu zaměstnanců, zažili mnozí z nich rozčarování. A veliká část mužské populace se musela, podobně jako Peter ve filmu, vypořádat se situací, že se jejich žena stane hlavním živitelem rodiny. Na Balkáně, kam Slovinsko geograficky patří, jsou v tomto směru zakořeněné úplně jiné vzorce chování, které se mění jen pozvolna. Aby výše zveřejněný obsah u diváka nevytvořil dojem, že jej čeká ryze depresivní a bezvýchodný film, dodejme, že sám režisér charakterizuje film jako tragikomedii, ve které je smutek protkaný humorem a životní optimismus poráží pesimismus a beznaděj.

Jugoslávie byla napadena Německem, kterému během několika dnů podlehla. Zemí se šíří strach a panika. Spousta lidí opouští své domovy a utíká před postupující německou armádou. To je ideální čas pro partu podvodníků, kteří se vydávají za hudební kapelu Balkan Ekspres. Podnikají turné po zemi a snaží se ze vzniklého chaosu vytěžit co nejvíce pro sebe. Vykrádají opuštěné domy a plánují si svou skvělou budoucnost.
V tom, co učinit dále, nejsou členové kapely jednotní. Jejich cesty se rozcházejí, aby se později znovu setkali za těžko řešitelné situace. Do jejich zpěvačky se zamiluje německý velitel a oni jej chtějí využít k získání dokumentů, které jim umožní opustit zemi. Zároveň jsou kontaktováni partyzány. Musí jim přislíbit spolupráci na atentátu na místní německé velení. K tomu má dojít při slavnosti, na které jsou přinuceni vystupovat jako kapela. Aby těch problémů nebylo málo, ukrývají před Němci desetiletou židovskou holčičku.
Černá komedie Branka Baletiće plyne v odlehčeném a místy velmi humorném duchu. Nejednoznačnost hlavních postav, jejichž prvotní motivace sice není čestná, v průběhu filmu u nich ale víckrát zvítězí dobrá vůle, zavdává podnět k úvahám, jak by se v jejich situaci zachoval každý z nás. Scénář Gordana Mihiće přesně balancuje na hraně korektnosti a nelze říci, že by si dělal nemístnou legraci z vážných věcí. To ostatně dokazuje i mrazivým závěrem.

Savo se chtěl stát filmovou hvězdou. Místo toho se stal důstojníkem jugoslávské armády. Když jej nikdo nevidí, rád si zkouší různé role. Také píše básně a ještě nikdy nebyl zamilovaný. Jednoho dne mu jeho bratr pošle telegram, že jim zemřela matka, ať rychle přijede na pohřeb a vezme si bílý oblek. Savo se vydává vlakem na dlouhou cestu plnou nevšedních příhod a osudových setkání.

Profesor Filip Simic byl v roce 1914 jmenován ředitelem školy na jihu Srbského království. Do nového působiště přijíždí i se svou slovinskou ženou Leou. Záhy Srbsko vstupuje do války s Rakouskem-Uherskem a profesor je povolán do armády. Svou ženu zanechává samotnou v neznámém prostředí uprostřed nepříliš přátelsky naladěného místního obyvatelstva. Slovinsko, ze kterého pochází je totiž součástí rakousko-uherské monarchie. Slovinka představuje v očích vesničanů nepřítele. Jediným, i když velmi svérázným spojencem Ley, je Albánec Azem (Miki Manojlovič), který Filipovi před odjezdem na frontu slíbí, že jeho ženu ochrání.

Závěrečný díl trilogie nás opět přivádí do sídla rodiny Granfildů, o které se po smrti svého otce stará Anica Granfildová. Její mlýny začínají znova prosperovat a po návratu manžela Savy se zdá, že ji čeká skvělá budoucnost. Se Savou k sobě ale nemohou najít cestu. Přestože se Anica stará o Savovu dceru Dunju, jako o vlastní, udržuje vztah se svým zaměstnancem Čabou, který nese Savův návrat velmi nelibě.

Šedesátá léta v dalmatském pobřežním městě. Začíná léto, na parketech se tančí twist, k Jadranu přijíždějí západní turisté. Co je pro místní mladíky podstatné? Mladé turistky.

Bývalý šampion v boxu Milorad Rakovič je alkoholik. Po předčasném úmrtí se dostane do nebe, kde se setkává se svatým Petrem, který je velkým fandou boxu. Povídají si v nebeském baru o boxu a popíjejí nebeskou slivovici. Po několika sklenkách Milorad přesvědčí svatého Petra, aby mu povolil vrátit se na pár dnů na Zemi.

Film se odehrává v Jugoslávii v sedmdesátých letech, v době plné společenských změn přinášejících mnohé nejistoty. Je pohledem na tehdejší život mladých lidí prožívajících krizi identity. Prostřednictvím drobných dějových fragmentů sleduje jeden mladý pár.  Přestože jsou hlavní hrdinové do sebe zamilovaní, nedokážou potlačit pocit úzkosti a strachu a jejich příběh spěje k tragickému vyústění.

Na konci března 1999 v průběhu bombardování Svazové republiky Jugoslávie vstane spisovatel a vysokoškolský profesor Miki z mrtvých. Není asi důležité, jestli doslova, nebo jen obrazně. Po procitnutí opouští Bělehrad, kde zanechá ženu se synem a v následujících čtyřiceti osmi hodinách navštíví ve svém rodném městě řadu lidí. Setkává se postupně s kamarády z dětství – Kolem, doktorem, kterého opustila žena s dětmi, Ralem – policistou, který o něm ví víc, než je mu příjemné, se spolužačkou z gymnázia Džojou, které v minulosti nedokázal říct, co k ní cítí, se svým nemocným otcem a dalšími. Z rozhovorů s nimi si divák může postupně poskládat portrét Mikiho osobnosti. Umožní mu také pochopit situaci, ve které se nachází, on – prozápadní demokraticky smýšlející intelektuál i všichni ostatní obyvatelé Svazové republiky Jugoslávie, kterých se nikdo neptá na jejich názory a politické přesvědčení. Bombardování se týká všech bez rozdílu a paradoxně v nejhorší situaci se nacházejí právě Miloševičovi odpůrci, kteří jsou vystaveni jak totalitním metodám jeho režimu, tak vojenské agresi NATO. Klíčovou scénou snímku, jenž vyúsťuje do neodvratné tragédie, je Mikiho vypjatá výměna názorů s otcem, který představuje vše, čím Miki z hlouby duše pohrdá.

Divko Buntič (Miki Manojlovič) se těsně po pádu berlínské zdi vrací z emigrace do rodného městečka v Hercegovině v Jugoslávii, kde před dvaceti lety zanechal svou ženu i svou minulost. Přiváží si sebou mladou přítelkyni Azru (Jelena Stupljanin), se kterou se chce oženit, a kocoura Bonnyho. Setkává se se starostou městečka, svým dávným přítelem, který mu okamžitě pomůže získat zpět jeho rodný dům. Za pomoci policie z něj násilně vystěhují Divkovu manželku Luciju (Mira Furlan) i s jejich dvacetiletým synem Martinem (Boris Ler).
Původní Divkův plán, rozvést se s Lucijí a oženit se s Azrou, naruší ztráta milovaného kocoura Bonnyho. Navíc se Divko snaží sblížit se svým synem. Snaha najít ztraceného kocoura se mezitím stává Divkovou posedlostí. Nabízí odměnu 2000 marek jeho nálezci, čímž do hledání zapojí polovinu obyvatel městečka.
Jugoslávie se však postupně rozpadá a v městečku roste napětí. Chystá se útok na místní kasárna jugoslávské armády. Na válku se připravuje také srbský velitel kasáren. Vzrůstá vlna nacionalismu a místní Chorvati rozdmýchávají po padesáti letech svou nenávist vůči Srbům.

Mladá studentka tráví prázdniny u jedné stařenky na venkově v Černé Hoře. V podhůří hledá klid při pasení stáda ovcí. Její samotu na rozlehlých pustých pláních ale narušují přelétávající stíhačky, které nad ně nalétávají stále častěji. Ukáže se, že vojenské stroje disponují technikou umožňující pořizovat kvalitní a detailní snímky. Brzy se na pláni objeví mladý letec, který dívce přiveze aktuální vydání novin. Když se dívka podiví, jak ví, jaké noviny čte, ukáže jí její  fotografie, které pořídil z letadla. Další dny letec přijíždí znova a znova a jejich nesmělé kontakty se promění ve vášnivý láskyplný vztah. Když se za letcem vydá na leteckou základnu, zjistí, že tam žádný takový letec není. Byl to všechno jen sen?

Film Delije se odehrává těsně po skončení 2. světové války. Dva partyzáni, bratři Isidor a Gvozden, se vrací do rodné horské vsi. Oba si natolik přivykli na válčení, že se nemůžou smířit se svým propuštěním z armády. Nesou si bedny se samopaly a municí, které ukradli. Cestou se jim vybavují vzpomínky na válku. Poté, co naleznou svou vesnici opuštěnou a zničenou, ztrácí kontrolu nad svým chováním. Když narazí na zapomenutého bláznivého německého vojáka, propukne u nich touha po válčení naplno. Scénář napsal a film režíroval Miodrag Popović.

Dva přátelé Pavle Trusić a Aleksa Veljačić jsou důstojníky Jugoslávské lidové armády (JNA). Před válkou milovali jednu ženu. Ta se nakonec rozhodla pro Pavla a usadila se s ním ve Vukovaru, zatímco Aleksa odešel do Bělehradu, kde budoval svou vojenskou kariéru. Po osmi letech se přátelé znova setkávají. Píše se rok 1991 a právě probíhá krvavá bitva o Vukovar. Aleksa sem přijíždí jako vojenský soudce a má za úkol soudit dezertéry z JNA. Od Pavla se dozvídá, že jejich společná láska Naděžda zemřela a Pavle zůstal sám s devítiletou dcerou Lilou. Nedlouho poté, co Aleksa splní své soudcovské poslání ve Vukovaru a vrátí se do Bělehradu, dezertuje Pavle z armády a přijíždí i s Lilou za ním. Aleksa postupně nabývá přesvědčení, že je holčička jeho. Utvrzuje jej v tom Pavlovo chování k dceři, které ani zdaleka nepřipomíná chování milujícího otce. Když Lila vážně onemocní a Pavle za ní odmítá přijet do nemocnice, začíná Aleksa přemýšlet o tom, jestli přítele neudat.

Po letech strávených v osamění v hausbótu na břehu řeky Sávy se vysloužilý kapitán rozhodne přestěhovat do domova důchodců. Všichni jeho přátelé jsou po smrti a jemu schází společnost. Je mu přidělen pokoj se samotářským staříkem, přesto se mu záhy podaří rozvířit stojaté vody domova a vrátit seniorům na chvíli radost ze života.

Manželé Hana (Polona Juh) a Samo (Jernej Sugman) jsou ještě docela mladí, i když střední věk se neúprosně blíží. Mají krásnou dceru, velký dům a dobrou práci. Dosáhli všeho, o čem snili. Možná příliš rychle a příliš snadno, protože do jejich vztahu vstupuje nepřítel jménem rutina. Oba jí čelí po svém a jejich způsoby nejsou slučitelné. Hana stále častěji utíká do svých snů a představ. Ty se zhmotňují jak v úpravách interiéru domu a její řemeslné tvorbě, tak v příbězích, které každý večer vypráví své dceři před spaním. V těchto pohádkách se prolíná její fantazie se skutečnými událostmi ze života, které však komentuje a upravuje, aby dopadly tak, jak by si ve skutečnosti přála. Samo oproti tomu naváže vztah se svou spolupracovnicí z firmy, která je naneštěstí také rodinnou přítelkyní. Když na nevěru Hana přijde, nedovede si za žádných okolností představit pokračování společného života se Samem, navzdory tomu, že spolu mají dceru, která je oba miluje, a Samo svého pochybení hluboce lituje. Hana utíká ke své matce, a když náhodou potká přítele ze studentských let, rozhodne se s ním vyspat. Sama neví, zda je pro ni hlavní motivací pomsta manželovi nebo jestli hledá trvalé řešení své situace. Možná od každého trochu, a proto je výsledek rozpačitý. Staronová známost do jejího života nepřináší radost, kterou od ní očekávala, a není východiskem z krize...

Režisér Metod Pevec prozrazuje, že inspirací k natočení filmu byla věta napsaná kdysi kýmsi na jednu zeď v Lublani: „Co očekáváš od sexu po svatbě?" Doplňuje, že mnohem závažnější a k zodpovězení náročnější by byla otázka: „Co můžeš po svatbě očekávat od lásky?"

Bělehrad, 1963, Šantićova ulice 7. Zde je dvorek, podobný tisícům dalších v Bělehradě. Je obklopen ze tří stran domy a dřevěným plotem. Uvnitř je malý přístavek. V jednom domě žije Radovan Mašič – bývalý komunistický funkcionář se svým synem Stalinem. Je velmi nespokojený se současnými poměry v zemi a hlasitě na ně nadává. V protější budově bydlí s dcerou Milesou penzionovaný policista Života Pavič. Přestože už není ve službě, neustále sleduje lidi ve svém okolí a píše na ně hlášení úřadům. Ve vedlejším domě v bytě své tety žijí dvojčata Alka a Uski. Jejich matka je ve vězení. Kolem dvorku se potlouká také Maleš, který se bojí, že jej zavřou do dětského domova. V přístavbě na dvorku bydlí student Bajra se svým malým bratrem Gregorim a přes ulici krásná Katarina Klisić zvaná Kača. Je jaro, v ulicích se slaví 1. máj a mládežnickým klubem zní rock’n‘roll.

V roce 1964 přijíždí Nicolas Ray do Jugoslávie. Režisér, jehož hvězda svítila nejjasněji před deseti lety po uvedení Rebela bez příčiny, se nachází v tvůrčí i životní krizi. Bojuje se závislosti na drogách a alkoholu. Opouští ženu a přijímá nabídku Ratka Draževiće - ředitele jugoslávského Avala filmu, který mu slibuje dostatek prostředků a tvůrčí svobodu pro realizaci jeho vysněného projektu – hororového dramatu Doktor a ďáblové podle knihy Dylana Thomase. Ratko Dražević prezentuje Rayovi studio Avala, jako komunistický Hollywood s neomezenými možnostmi. Touží po úspěchu, korunovaném ziskem Zlaté palmy, či Oscara, proto se pouští do nákladných projektů, které přivádí Avala film do finančních potíží. Ve stejné době se Avala podílí na koprodukčním velkofilmu La Fabuleuse aventure de Marco Polo s množstvím zahraničních hvězd. Díky překročení rozpočtu stanoveného pro tento film je Dražević nakonec nucen produkci Rayova filmu zastavit.
Film Doktor Rej i đavoli byl natočen podle skutečných událostí.

Příběh válečného sirotka – malého chlapce umístěného do dětského domova – se odehrává těsně po válce. Chlapec odmítá odejít do péče náhradních rodičů, protože má utkvělou představu, že si pro něj do domova přijde jeho dospělý bratr. Jeho vyprávění nikdo nevěří. Jednoho dne se ale v domově objeví mladík hledající ztraceného bratra...

Mladí sourozenci Miron a Melita přijíždějí začátkem zimy na návštěvu ke svému příteli Zoltanovi do vesnide Kopačevo, která se nachází v chorvatském pohraničí poblíž Maďarska. Vesnici obklopují mokřady, vyhlášené za přírodní rezervaci. Obyvatelé vesnice připravují rezervaci na zimu a chystají krmení pro zvěř. Do těchto příprav se hned po příjezdu zapojí i děti. Pomáhají plnit krmelce na ostrůvcích v bažině. Druhý den ráno je na okraji mokřadu nalezen chlapec jménem Halasz. Je promrzlý a blouzní. Tvrdí, že ho napadl duch z močálu. Do vyšetřování události se pouštějí nejen místní chlapi, ale na vlastní pěst také děti, povzbuzené povídačkami staré Etelky.