Kontractor

Jsem zoufalec? Jsem Hikki? Jsem sebevrah? Ne je to všechno plán jedné velké organizace N.H.K, která se mně snaží dostat...ujeté? Ne, téměř dokonalé :)

Pro mně zatím nejmilejší překvapení letní sezóny. Stejně jako ve výborném Aishiteruze Baby se příběh točí okolo malé holčíčky, která se dík nepřizni osudu ocitá opuštěná. V tomto případě se jedná o umrtí v rodině a malá Rin zůstane na krku přibuzným, avšak ti mají již své vlastní životy a ambice, tudíž se nikdo z nich nepere o opatrovnictví, ba naopak...Dívky se tedy ujímá svobodný 30-letý mládenec Daikichi Kawach, který jako jediný po jejich prvním setkání na pohřební sešlosti o Rin projeví zájem. Zde začíná jejich dlouhá pouť, plná překážek každeního života jako je školka, dětské oblečení, kariéra v práci, ale také vzájemné sbližování a vytváření silného pouta. Animace a kresba je velmi přijemná, hudební doprovot jak bysmet, ovšem nejbáječnější je seriozní humor ze života, doprovázený situacemi, jenž vám na tváři vykouzlí úsměv.

Upřímně se Vám divím, že to sledujete když se Vám tenhle styl nelíbí a nebo tomu nerozumíte, či snad chcete zkritizovat Vámi nenáviděný žánr. Já jsem věděl, co od toho čekat a byl jsem naprosto spokejný...nejde tam o vyslovování sprostách slov, ale o konfrontaci slušné dívky vs eroge herní svět. Je to hard ecchi komedie trefně ukazující jak to chodí ve studiu při tvorbě her, což ovšem lidé, kteří nikdy nehráli nějakou eroge hru nepochopí, takže je celkem zbytečné něco vysvětlovat. Nikdo tam nesouloží - jelikoř to je o dabingu! (erotické scény tam jsou pouze v dabovaných hrách s cenzurou). Protože dost slavných Seiyuu začínali jako dabéři eroge her a stále se k ním vrací, lze zde nalézt vynikající námět, pro kuriozní vtipné anime...Musím říct, že jsem se dlouho takhle nezasmál a nepobavil 5. PS: Pokuď Vám vadí sprosta slova a erotika, tak se divím, že se při dnešní mainstreamové tvorbě ještě na něco díváte...

Eddie Murphy je po dlouhé době opět v kondici. Příběh kuchaře, který dostane neobvyklou zakázku na dobu šesti měsíců po jejichž dobu se musí postarat o matku s dcerou a změnit jejich životy. Dnes už obvyklá, krásná vizuální stránka filmu podobná filmu Brooklyn s atmosferou šedesátých let v doprovodu jazzu vytváří poutavou podívanou se zářivými momenty. Jedná se o prosté drama, někdo by řekl až přímočaré, což mu neubírá na síle emocí v něm promítnutých.

Vlastnš se jedná o pohádku, ukazující dětem jen to pěkné a přes eskalující zavěr je to stále jen melancholický příběh, který má probudit pocit dobroty a přátelství. Animace je výborná, tedy až na začatek s autem, kde mi to trochu vadil počet snímku. Scénář využívá osvěčené postupy a zvraty, přesto je toto milé odskočení z reality do Japonské fantazie v nečem poutavé....

Chūnibyō je záhadná nemoc, která infikuje studenty uprostřed jejich puberty. Můžeme jí poznat tak, že nakažení jedinci náhle získají (nebo si to alespon mysli) nadprirozene schopnosti! Hlavní hrdina této komedie je čerstvě vylečen a raduje se, když může nastoupit na novou školu, kde ho nikdo nezná, avšak k jeho smůle potká dívku u niž je tato nemoc v plném proudu a jako by toho nebylo málo, dívka se od něj nechce odtrhnout! Po prvním díle mužu říci jen, že anime vypadá lehce ujetě, což není na škodu. Několikrát jsem se zasmál a ženské heroině musím přiznat značnou dětisnkou roztomilost. Hodnocení jako takové budu upravovat, tudíž ho neberte příliš vážně.

Kdyby to bylo více temné a psychologicke s trochou paranoii mohl by to byt skvělí serial, co tu dlouho nebyl.

Začátek je poněkud unylý, ale velmi mnoho dialogů a špetka akce dodává filmu na uvěřitelnosti a namísto akce z něj vytváří spíše triller, jenž se snaží vysvětlit organizaci a její kroky proti agentům, kteří přes emocí zbavující výcvik jsou stále lidmi, jenž chtějí žít svůj život.

I film ktery je bez sloziteho scenare a je primitvni, naivni a dojemny ma presto sve kouzlo...Pretty women s Rain manem moderní doby.

Goro nám zase trochu povyrostl a už se nesnaží udělat vlastní film s vlastním režijním rukopisem. Tentokrát si vybral střední cestu, jenže i přes skvělou animaci a pomoc svého otce, není schopem zpracovat dobře předlohu, kterou si zvolil. Hudba je perfektní, nicméně děj je příliš naivní a jednoduchý, prostý silných emocí a fantazie na níž jsem byl vždy u studia Ghibli zvyklí...Nebylo to zklamání a dobře se na to kouká, jenže...čekal jsem trochu více...Bojím se dne kdy odejde Miyazaki do důchodu a přenechá firmu synovi. Kam pak zmizí ony detské, srdcehřejné příběhy, jenž mne vždy dokázali pohltit a co je nahradí? 70%