papuchalk

Podle hodnocení jsem čekal daleko větší bombónek a to byla asi chyba. Zklamalo mě to z několika důvodů. Když i třetí příběh vykazoval naprosto stejný průběh jako předchozí dva, tak jsem vážně začal pochybovat o tom, proč tohle vůbec někdo točil formou tří příběhů. Dobře, ve třetím příběhu se objevily jakési náznaky jiného, ženského pohledu, že si vlastně ani s jedním chlapem moc nepomohla, no středověk asi nebyl žádný med, co si budem povídat, že. Ale to je strašně málo. Kde jsou nějaký hrátky s divákem? kurnik Ridley mě je jedno jak to skutečně bylo, můžeš diváka mást, předkládat klamný cíle, trošku to zamotat kdo je kdo, a chtěla ho nebo nechtěla, vždyt to šlo udělat tak napínavě a hravě a pravdu předložit nějak nakonec, protože tohle téma nabízí tolik interpretací (soudní znalci znásilnění by mohli vyprávět...). Proč nabízím tři interpretace, když jsou všechny stejné???? OMG. A co už vůbec nedává žádný smysl, že i Adam Driver, který se v procesu brání, že jí neznásilnil, vypráví jeho příběh tak, že jí brutálně znásilnil. V jeho příběhu nebyl ani náznak jiného průběhu. Ne, udělalo se to tupě, přímočaře, nefilmově, nekreativně - mluvím samozřejme o hlavní zápletce. Zobrazení středověku obecně je ve filmu celkem povedené. Je to asi nejslabší Ridleyho film z historie. Nejvíc mě zaujalo Království, pak s opovržením ale bavil Gladiátor, a tohle mě ani nezaujalo, ani nebavilo. Myslím z těch novovdobých, na Dobytí ráje se ale asi někdy podívám. 152 minut tohoto Souboje se mi nyní, po skončení jeví jako šílenství. Opakovat nebudu.

Ok viděl jsem to už 3x. Zvyšuju hodnocení na 5 i přes pár nedostatků. Hodanovi se totiž povedla docela zásadní věc, pro maximální vyznění toho příběhu. Povedla se mu introspektiva do mysli sportovce, vítěze, uvědomujícího si vlastní výjimečnost a zodpovědnost za výsledek vyjímečného závodu. Tlak okolí porazit němce. Je tam jasně viditelný okamžik , kdy si ten sportovec uvědomí, že prostě musí jít a vyhrát. Vnuknutí přesahují cokoliv jiného v každodenním životě. Proto se nezastavil ani když už všichni ostatní byli dávno v chatách a on sám běžel dál pro výhru. Těch okamžiků je tam několik, od pohledu na hory den před závodem, kdy je vidět to rozhodnutí, opuštění rodiny. I třeba když si ve vánici bere od chataře citrón a jako první věc se ho ptá, Jsem první???!!! Je to skládačka těchto malých okamžiků, které z toho udělaly opravdu jedinečný film. Je to daleko víc pochopitelné a uvěřitelné, než film z roku 1956 Synové hor. Ještě jsem si uvědomil, kolik společného má Poslední závod s filmem Everest (2015), který patří do mých top 10 filmů všech dob. No a ta hudba je opravdu geniální. Dunivý přebasovaný synťáky, Yes. Stahuju soundtrack.   ************************************ O Hančovi a Vrbatovi slyšeli všichni. Jenže to bylo kdysi dávno, jezdilo se v košilích, a vůbec to mělo k opravdovému sportu daleko, že. Máme tendence z toho jejich závodění dělat spíš bezvýznamnou lokální událost místních dělňasů, co rádi jezdili po práci na lyžích do hospody. Ovšem právě díky postavě Emericha Ratha si můžeme uvědomit o jak špičkové sportovce se jednalo. V době, kdy sport zažíval obrovský boom, se tento člověk vypracoval ve špičkového sportovce, který na nejvyšší úrovni uspěl v atletice, hokeji, fotbalu, boxu, kanoistice atd. Účastník několika olypmpiád a tvůrce rekordních časů v různých disciplínách. Stačí si přečíst na wiki co dokázal a musí nám být jasné, že to byl na svou dobu neskutečně výkonný a talentovaný sportovec. Souhrn jeho úspěchů je tak jedinečný, že by měl vzniknout film jen o něm. A právě Ratha dokázal Hanč porazit v závodě na 50km. Je tedy jasné, že i Hanč byl vynikající atlet mezinárodní úrovně. Na tento film jsem se těšil delší dobu, protože právě objasnění závodu a dobových okolností u nás dlouho chybělo a divím se, že nebylo oživeno dříve. Film mě dokonale strhnul. Samotný závod je zfilmován bez vysvětlování, bez vypravěče, divákovi je ukázán spíš na pocit, než na dokumentární vyprávění průběhu závodu, co se jak odehrálo. Na pocit z vysokohor, a z extrémního počasí. Jak se zhoršuje počasí, závod graduje do katastrofy. Mě toto ztvárnění závodu zaujalo a bavilo mne, ale chápu, že ne každému to takhle nepřehledný sedne. Ovšem vytknul bych filmu asi dvě věci. Zaprvé, že film je nakonec více o Krkonoších a o Rathovi než o Hančovi, což nevím jestli byl uplně záměr. A zadruhé, že dějová linie s Vrbatou není moc dobře zobrazena ani vysvětlena. Je to takové zkratkovitě a retrospektivně nějak zasazeno do děje až po závodě, přehlednosti to vůbec nepřidá. Zejména tam je velice matoucí, proč když se tedy v závodu spolu setkali, a měnili si oblečení, takže si už museli uvědomit výjimečnost situace, ... proč se potom zase rozdělili. V různých zdrojích je to vysvětleno, ale proč to lépe neukázali ve filmu je mi záhadou, protože tohle je klíčový okamžik toho příběhu. Stačil jeden krátký dialog mezi těmi dvěma! Ale jak už jsem psal, závod nebyl natočen jako sportovní reportáž, ale spíš jako horečnatý souboj s počasím. Vynikající moderní hudba tomu opravdu dodala koule. Potěšilo.

Asi už začínám být dost sentimentální, zrovna jako ten Svěrák, ale takovýhle vzpomínky na dětství mají velkou cenu a mají se z nich točit pěkný vzpomínací filmy. Co si ze svých osmi let pamatujete vy? Už jen pár nahodilých scének, který nemají moc velký význam ani vzájemnou návaznost? Přál bych si dětství pamatovat tak plně jako Svěrák a umět na vzpomínky promítnout tu poetiku, kterou člověk nabere až časem. Jediný co mi moc nesedlo byl Vetchý a jeho toporné herectví.

I když občas mám rád filmy, které postrádají logiku (např. Deadman), u filmu jako Potomci Lidí ji tvrdě vyžaduji, protože jinak se tomu nedá věřit a nemůže to mít hodnocení 3 plus. Pochopil jsem to tak, že Británie je jediná země na světě kde ještě funguje stát a nějaká organizovaná vláda. Všichni se snaží dostat tam, naši hrdinové z ní naopak utíkají. Proč? Co by v okolních zemích kde vládne anarchie chtěli dokázat, jak a pod čí záštitou by chtěli v necivilizované zemi ochránit a bez lékařské péče zajistit přežití Potomka lidí, to je mi záhadou. Loď Human Projectu, na kterou se snaží dostat, má zřejmě symbolizovat Noemovu archu. Ovšem když se k ní nakonec dostanou a má nastat vysvětlení, že to celé nepodstupovali zbytečně, naskočí tam titulky. Což je taková facka logicky uvažujícímu divákovi, který potřebuje příběh rozklíčovat, a ne jen sledovat obrazy z ponuré budoucnosti. Už jsem to viděl dávno, ale mohu hodnocení uzavřít tím, že film je založený pouze na adrenalinu z útěku. Dvě, tři dlouhé dechberoucí scény. To je na toto téma dost málo. Zoufale nevyužitý potenciál. Jó, někomu stačí málo, ale uplně strašně málo. Můžu jenom vzpomínat na ty zážitky, když jsem poprvé viděl 12 opic, nebo když jsem četl Den Trifidů. Potomci lidí jsou proti tomu odpad s třemi hvězdami.

Tohle dílo mi úplně uniklo. Vyplatí se k období 1989-1990 vracet, protože to je jedna perla vedle druhé. Tento snímek bych s klidem zařadil vedle kultovního Kouře. Samozřejmě tento je více experimentální a tedy méně stravitelný pro běžné obecenstvo. Ale jako introspektiva do mysli zakázaného umělce je to asi nejlépe zpracované co jsem doposud viděl. Navíc pomocí experimentálních filmových technik, a často pomocí vypravěče mluvícího díky zvukovému efektu z hloubi myšlenek, to provedení poskytuje jedinečný audiovizuální zážitek. Nějaký Pelíšky nebo Pupendo nejdou zdaleka tak do hloubky a nedokážou navodit ten autentický pocit. Já jsem ani nevěděl že PV byl tak dlouhou dobu zakázaný, ale je evidentní, že soudruhům se těmi zákazy podařilo rozbít a eliminovat asi nejlepší rockové uskupení celé jedné generace. Protože co všechno mohlo vzniknout kdyby mohli normálně hrát??? Proč to bylo zakázaný, když ta hudba i texty byly zcela evidentně apolitické? Právě proto, že hudba svou neukotveností a nesystematičností vystupovala nepřímo proti socialistéckému systému, pobízela k vystoupení z řady, k neposlouchání autorit o tom co bychom měli dělat a co je pro nás dobré, a podněcovala k žití si po svém.. Primárně to bylo samozřejmě vydovádění se na živém koncertě. Ještě jedna pochvala, často se mi nepodařilo rozluštit, jestli je daná sekvence sehraná, anebo dokumentárně zaznamenaná realita.

Když si objednáš predátora z wishe... Nedokážu pochopit, kolik lidí na tohle reálně naskočilo, a uvěřilo tomu, že to je nejlepší druhé pokračování Predátora. Rozhoduju se mezi dvěma a třema. Víc opravdu ne. Vždyť to zásadně postrádá elementární uvěřitelnost. Blbečku jak můžeš věřit že něco jako predátor existuje? Myslím uvěřitelnost všeho okolo. Koukněte se znova na jedničku, ta se odehrává na základu uvěřitelných akčních scén. Nikdo tam neskáče čtyři metry do vzduchu z koně a když spadne z výšky tak je kurva domlácenej a plive krev. Používají opravdové zbraně, tak jak se v reálném světě skutečně používají, a nemají žádné sekerky na provázkách, kterýma si akurát tak vyseknete vlastní oko! Tohle je film pro děti, který jsou zvyklí na realitu počítačových her (než z ní zase vyrostou). Ale pro mě je tohle fakt málo. Navíc pulka filmu se odehrává ve tmě, kde není nic vidět. No a jak by mohli polonahí indiáni, který ani nemaj to podělaný infra, konkurovat predátorovi? Prostě tím, že mu seberu jeho ramenní kanón. Nejlepší jeho zbraň, jinak by to vážně nedávalo moc smysl se o něco snažit. Takže náš milý predátor má všechen hi-*tech z budoucnosti, od stealth technologie, po lasery, a levitující bombičky, ale kupodivu to jediný čím muže střílet na větší dálku jsou obyčejný konvenční kovový šipky. To je takovej nesmysl, jakobychom my měli nadzvukové stíhačky, ale to nejlepší co bysme z nich mohli střílet jsou dřevěné šípy. Víc jsme prostě nedokázali vymyslet! Nemůžu si pomoct ale tohohle predátora z wishe by Arnold sundal asi tak v prvních deseti minutách filmu obyčejným klacíkem a šel by si po důležitějších cílech, třeba po tý chajdě uprostřed.

Těšil jsem se na bizárek, ale bohužel, tam není už ani ta trapnost.

Každý hodinový díl je o jednom celém dni procesu. Takže první den šla na řadu Horáková, a je o ní první díl. Proč dávám tomuto dokumentu za pět, je právě to, že po prvním dílu jde Milada stranou a sledujeme výstupy ostatních obžalovaných. Konečně mám možnost zjistit, kdo to byl Pecl, Kalandra, Zemínová, Hejda. Překvapilo mě, že některým dal soud možnost diskutovat a nějak prezentovat svoje názory, a s jinými sehrál scénky jako z filmu Kladivo na čarodějnice. Takový Buchal nebo Zemínová byli postaveni před hotovou věc, nikdo se jich neptal na názory, jen tam odříkali svoje role, "Ano, poníženě děkuju", a neměli možnost nijak se k situaci vyjádřit. Takový Buchal ani neměl inteligenční kapacitu na nějakou hlubší diskuzi, působí jako poloviční idiot (bývalý SNbák) a na mě působil nejvíc jako vybraná oběť, která uvěřila nasazenému provokatérovi a skutečně se začal doma ozbrojovat (měl asi dvě pušky na státní převrat). Zatímco s vůdci/zakladateli skupiny se soud občas pustil do ideologické diskuze a ptali se jich na jejich postoje k celé věci, což mě dost překvapilo, protože to byl od soudců velký risk. Některými dotazy si prokurátoři vyloženě říkali o ztrapnění, takový Kalousek ten kdyby se tam chytil řeči, tak v ten moment soud skončil a všichni by byli propuštěni... no doba byla jiná a na některé dotazy týkající se celospolečenských problémů (typu milion nezaměstnaných za první republiky..) ani nešlo v krátkosti a rozumně odpovědět. Zajímavé je, jakou soud používal terminologii, aby zveličoval provinění obžalovaných, např. častý termín co tam je slyšet je "Ilegální schůzka". Dneska to působí směšné, ale tehdy si společnost na začátku studené války, rozdělená na západní a východní svět, potřebovala stanovit pravidla, které aktivity v zahraničí jsou legální a které už nikoliv, a podobné definování probíhalo i v USA (McCarthismus- tisíce zatčených, uvězněných, a dokonce i dva tresty smrti - jedna byla taky žena, takže to samé co se dělo u nás). Horáková nebyla jediná kdo se snažil obhajovat (nezalekli se Nestával, Hejda, a hlavně Kalandra) a nebyla ani ta, která měla nejtvrdší oponenturu bez možnosti vyjádření se (jako např. Buchal a Zemínová). Ti, kteří zatvrzele opakovali svůj negativní postoj vůči novému režimu (Kalandra, Horáková), neměli šanci. Naopak, pokud si obžalovaný uvědomil "chybu"a dostatečně si namazal máslo na hlavu, mohl se z toho nějak vysekat a dostat nižší trest. Zajímavý je pátý díl, který představuje pouze prokurátory a soudce. To jsou tváře, které v procesu reprezentují režim, hlas lidu, přesto mnozí z nich skončí za pár let ve vězení (Vieska), nebo dokonce na oprátce (Slánský). Hořký je osud svědků, kteří nadšeně obhajují režim a mluví protizápadně. Do pár let někteří z nich za odměnu také skončí na oprátce (osmý díl). Doporučuji všem, kdo chtějí získat celistvější náhled na proces a taky na tehdejší poválečnou situaci a nálady ve společnosti.

Skvěle zahuštěná atmosféra ostrova, zejména potom při bouři. Hned od prvních minut lze tušit, že nic není jak vypadá. Pomáhají k tomu opravdu skělé herecké výkony, hudba, kamera a režie. Dlouhé dialogy nechávají vystavět silné a nezapomenutelné postavy, což je uplný základ k dobrému psychologickému filmu (a co chybí filmům jako je např Počátek). Indicie se pomalu odkrývají, napětí vzrůstá. Přestože Teddyho halucinace ztěžují orientaci v tom, co je vlastně skutečnost, kdekdo může poměrně brzy odhalit v čem bude vězet klíč k rozluštění záhadného chování lidí. Jenže pořád to není úplné a všichni si musí počkat až na závěrečných 20 minut, a zejména na poslední větu a poslední Teddyho pohled do očí svého kolegy (ten pohled prozradí mnoho). Tohle se prostě musí vidět víckrát, aby si člověk vychutnal všechna chování lidí, když zná pointu filmu. Ty pointy jsou vlastně tři. Obvykle není nutné psát pointu, ale tento film končí trochu nejednoznačně a proto je napíšu podle sebe. SPOILER SPOILER SPOILER 1)Teddy je Andrew, pacient ústavu, 2) je podruhé uzdraven a přijímá realitu, 3) po uzdravení předstírá návrat choroby a volí raději lobotomii. Jen mě po prvním shlédnutí vrtalo hlavou několik maličkostí, proto jen 4 hvězdy. Třeba proč napsala ta vyslýchaná pacientka Teddymu do notýsku RUN, to byla vyloženě účelová záležitost filmu pro zvýšení napětí a tajemna. Nebo proč ho všichni považovali za nejhoršího a nejnebezpečnějšího trestance a násilníka. Zabil pouze svou manželku, která si o to navíc dost říkala svou šíleností - smrt pro ni byla vysvobozením. Vím o daleko horších monstrech, kteří mají nasvědomí daleko víc životů. Proto ta poslední věta, ".. To live as a monster, or to die as a good man???", Teddymu do pusy tak nějak nepatřila. On žádná zrůda vlastně nebyl. Celou dobu na mě působil jako citlivý, charakterní a racionálně uvažující člověk, s tohou konat dobro. Ale to je možná další pointa filmu, že do jeho situace se můžeme dostat všichni. KONEC SPOILERU. $$$ Po druhém shlédnutí jsem ocenil spoustu detailů, které lze vidět až když znáte pointu. Např. Teddyho parťák neumí ani vytáhnout zbraň z kalhot při vstupu do ústavu, zato je odměněn káravým a posměvačným pohledem hlavního dozorce. Vše je samozřejmě skryto před Teddym (ten nesmí nic poznat) a zároveň i před divkem. Těch skrytých indicií je tam skutečně spousta, druhé shlédnutí jsem si vychutnal snad víc než první. Dokonalá filmařská práce

Prometheus je zvláštní film. Celou dobu nám tvrdí, že hledat svého stvořitele nemáme, protože bychom mohli být zklamaní tím co najdeme. Buďto nám nebude umět vysvětlit proč nás stvořil, nebo to bude šílenec, který nás bude chtít okamžitě zabít... (pěkná parodie na Červeného trpaslíka, ehm :D) Vztah ke stvořiteli je ve filmu rozebírán na více úrovních, např. už od začátku je poněkud dojemný pohled na androida, který sleduje své stvořitele kterak hledají jejich vlastního stvořitele, a k androidovi a jeho "pocitům" se chovají dost přehlíživě. Okamžik, kdy se android lidí na lodi zeptá, proč ho vytvořili, patří k vrcholům filmu (ale zase jsem si vzpomněl na křemíkové nebe z červeného trpaslíka :D Androidovi tvrdíme, že byl vytvořen z malicherných a nepodstatných důvodů, ale sami opojeni vlastní vyjímečností věříme tomu, že my jsme snad byli stvořeni z nějakého vyššího principu, a nalezením onoho vyššího principu si chceme znovu potvrdit vlastní vyjíměčnost...). Dokončení Promethea jsem tedy sledoval s pocitem, že odkaz filmu je jasný - nehledejte svého stvořitele / neptejte se ho na důvody / byli jsme vytvořeni ze stejně malicherných důvodů jako android. Až potud dobrý, byl jsem spokojen i s nosnou myšlenkou. Ovšem poté nastane obrat o 180 a je nám celkem drze předhozen můstek ke druhému dílu. Tedy nejenže pokračujeme ve hledání stvořitele, ale dokonce musíme letět až na jeho planetu, protože jenom tam zjistíme proč nás vytvořil... Připomínám - i přestože právě vyvraždil celou posádku a chtěl letět vyvraždit Zemi. Ta ženská, mimochodem velmi pěkná a mnohem rajcovnější než Ripleyová, musí být uplně padlá na hlavu : ) Prometheus má úžasný vizuál, moc pěknou hudbu, a nejlepší herecké obsazení jaké mohl mít. Přemýšlet se o filmu dá hodně dlouho, ale spíš o důvodech jeho neúspěchu, než o jeho obsahu. Myslím, že se stal v první řadě obětí této doby, kdy přijít s něčím novým je skoro nemožné, a to co v 70tých letech stačilo na vytvoření nesmrtelného kultu dnes už nestačí ani na pobavení puberťáků, přestože to je inteligentnější a technicky dokonalé. Prometheus totiž podle mě strčí celého Vetřelce do kapsy i s ocasem. Nejsem fanoušek původního Vetřelce a dívám se na něj dnešníma očima bez nostalgického zaslzení. Sami si prosím přiznejte, kdyby vám dneska někdo pustil Vetřelce poprvé, co byste si o tom asi tak mysleli - hmm 15ti minutové přistání s poškozením lodi?? V dnešní době nuda, hladké přistání je automatická záležitost a nikdo přistáním na jiné planetě nebude ve filmu marnit čas dýl než 20 sekund ). Ridleyho Scotta OPRAVDU nemusím, ale za Promethea ho kritizovat nebudu. Za něj zaslouží spíš uznání. EDIT> Rozleželo se mi to a zvedám hodnocení. Tohle patří do červenýho