Mr. Kodama

Nekoukat. 100 minut zla a krutosti podané velice promyšlenou formou. Není to žádný brak. Prostě de Sade na plátně.

Na můj vkus příliš hollywoodské hraní na city. Samotné rozuzlení nemoci neuvěřitelně jednoduché dělající z ostatních doktorů hloupé a zlé sobce. A kdo se kdy pohyboval mezi podobnými lidmi musí si rvát vlasy na hlavě. Jinak De Niro respekt.

Když shlédne nezapomenutelné zážitky dvouhodinové filmové nostalgie, člověka napadne zařadit vyšší rychlost žití, aby až se jednou vrátí do bývalých končin, bylo na co se slzou v oku vzpomínat.

Nápaditá odlehčená povídka s vtipným motivem nahého dopisu, nadstandartně pěkného. I samotný příběh má něco do sebe i když si dokážu představit hezčí klisnu než Dášu.

Musí být frustrující žít v době, ve které má 5 let vlastního života menší cenu, než poděkování v knize. Donutilo mě to zamyslet se and tím, co bych v takové situaci dělal já. Každopádně mi byl sympatický překot přesvěčeného STBáka v zachránce lidských duší. Odehrál se pozvolna především v jeho hlavě a nepředcházela mu žádná konkrétní událost. Postupem času prostě zjistil, že by raději žil životy těch druhých.=90%

Hezký příběh napraveného zločince, potírajícího bezpráví všeho druhu. Sympatické herecké výkony s trochou amerického patosu na závěr. Klasická odragovací 4**** na pohodový večer.

Přemýšlím nad smyslem téhle koncentrace zla a smutku. Něco tak neposkrvněného jako jsou první lásky se v Trierově podání mění v demonstraci zkaženosti světa. Prostě magor. Vždyť je na tom světě krásně:)

Prostě špica, od začátečních tanečků v posilovně, přes zábavné přježdění teenagerů, až po miss slepota. Docela jsem se zasmal. Víc takových filmů.

Svědectví o lidských vlastnostech, které nás kdysi dávno vyzdvihly nad ostatní druhy, načež byly vývojem společnosti zatlačeny do pozadí a opět vzkříšeny hrůzami války. Smutné jak se člověk mění vlivem okolí. Je složité hodnotit tehdejší činy s 80 letým odstupem dnešním pohledem. Ale zpět k filmu, který evidentně události roku 1937 odsuzuje. Podává psychologický pohled na situace z obou stran barikády. Na můj vkus krapet utahané, ale zdlouhavé části vyplňuje úžasně srdceryvná hudba.

Neznale myšlenky filmu jsem automaticky očekával Amorres perros, s o 21 gramů těžší drogovou atmosférou. Postupným splétáním nechronologického děje zjišťuji, že název bude mít pramálo společného s občasnou lajnou koksu. Film se chýlil ke konci a já pomalu ztrácel naději na pochopení názvu. Když v tom se spojí dějové linie, film dostává výplň mezi hlavou a patou a celá myšlenka je shrnuta v nádherném epilogu ala American History X.