jichola

To nejlepší, co si lze představit pod pojmem britská detektivka, po většinu času vystavěná na modelu zatraceně chytrý Sherlock (Barnaby) a lehce nedůvtipný Watson - na této pozici byl nedostižný seržant Troy (místy opravdu až přitroublý), vedle seržanta Scotta zase vynikla Barnabyho sociální inteligence a takt. S nástupem seržanta Jonese tvůrci chvíli tápali, ve snaze o modernizaci nechali Barnabyho při nahánění vraha dokonce vyklánět se z vrtulníku (epizoda Death and Dust), doplněním vyšetřovatelského trojlístku o mladou policistku jako by se snažili přiblížit modelu týmově pracující kriminálky a zároveň být genderově korektní. Tento tah vcelku vychází, přesto jsou Vraždy působivější ve chvílích, kdy si z podobných moderních vymožeností utahují, jako třeba v dílu Days of Misrule, kde celý tým absolvuje outdoorový teambuilding. Některé z nejnovějších dílů (The Black Book o padělateli obrazů, Small Mercies s rozlehlým modelem vesnice) aspirují na zařazení do zlatého fondu a dávají naději, že série ani ve finále neztratí šmrnc.

Silný film o vyrovnávání se s traumatem, o tom, jak si (dočasně) slepý se (skoro) hluchou porozumí slovy i bez nich, o tajemném momentu, kdy to všechno konečně přestane bolet. Hanna, dívka se šrámem na duši, naslouchátkem a podivnými zvyky se nechá najmout jako ošetřovatelka silně popáleného Josefa na ropné plošině. Situace působí malinko vykonstruovaně, ale není úplně nereálná a každá maličkost ve scénáři má své opodstatnění. To hlavní se děje mezi Hannou a Josefem v jejich zpočátku vynucené intimitě a stojí a padá s výborným výkonem obou protagonistů. Mezi nimi dvěma se to hlavní také stane, když je touha sdílet silnější než obavy a bolest, a abyste to vydýchali, přivítáte i lehce moralizující exkurzi k pracovnici Červeného kříže a zbytečně doslovný happy end. Po Mém životu beze mne další působivý kousek z dílny Isabel Coixet.