mashna

Film má víc než slušnej rozjezd, ale postupem času čím dál víc sklouzává k frázovitosti a samoúčelnosti. Rebelující šprt Ron Weasley s pomádou ve vlasech se prohání po městě v beatlesáckym saku a kravatě, zatímco doma na něj čeká jeho pyšná maloměstská rodinka. Ronův nejlepší kamarád se ve volných chvilkách mezi rozhazováním extáze a hulením trávy trápí doma s feťáckým tátou a starším bratrem-byznysmenem. Grint i Sheehan jsou skvělí, ale kamion průměrnosti s názvem Cherrybomb bohužel moc daleko nedotáhli.

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem byl v zájmu objektivity nucen zvýšit hodnocení Babovřesků z odpadu na jednu hvězdičku. Bez doteku je prázdná, nicneříkající sračka, která se pokouší hrát si na všechno, čím není. Pokud se nepozvracíte u jiné libovolné scény, při posledním záběru už vám nic jiného nezbyde. Člověku, co psal dialogy, doporučuji sebevraždu, případně ústavní léčbu.

Bressonův první barevný film a mimořádně zdařilá adaptace Dostojevského stejnojmenné novely, která se z carského Ruska přesouvá do Paříže 60. let. Bresson zde dovedl do extrému svou koncepci práce s herci: figuríny bez výrazu, které v téměř robotické lhostejnosti procházejí po scéně, aniž by udělali jediný zbytečný či ledabylý pohyb, korespondují s asketičností filmového vyprávění. Bresson v něm naprosto nebere ohled na diváka a úspornou, statickou kamerou mu často určuje jen velmi omezený výhled. Nezvratitelná kauzalita, s níž na sebe jednotlivé scény navazují, je zneklidňující a nepříjemná, ale zároveň vám neumožní se od filmu odtrhnout. Bressonovy filmy rozhodně nepřinášejí divákovi do života radost, ale potěšení z formální a technické dokonalosti je nezpochybnitelné.

Kultovní snímek neméně kultovního Tommyho Wiseaua je plejádou naprosté bizarnosti, která překoná snad i Eda Wooda. Na tomhle filmu je totiž špatně úplně všechno - od scénáře přes herecké obsazení, zvukové efekty, hudbu a kameru až po evidentně neexistující režijní vedení. Spojením všech těchto aspektů vzniká dílo, jehož zhlédnutí je pro mě dodnes jedním z nejsilnějších kinematografických zážitků. Tommy Wiseau si v absolutně nelogicky poskládaných scénách pohrává s lidskými osudy, nevázaně se směje, hraje s přáteli fotbal, chodí běhat do parku, udílí otcovské rady obskurní postavě nadrženého sirotka Dannyho, pořádá party, popíjí kávu i vodku a kupuje květiny. Hlavně ale předvádí milostné scény, které by z fleku mohly fungovat jako předehra k céčkovému fetišpornu. Dramatické dějové zvraty ani není třeba komentovat, ty totiž napsal sám život. You're tearing me apart, Lisa!