Epics

Druhy dil trochu pridal na dramatu a samotnemu vysetrovani trochu tezknou nohy. Red Riding ale urcite neni behem na kratkou trat, ale rozvaznou stafetou, kde si pomyslny fimovy kolik predavaji skvele vybrani herci pro hlavni role. Paddy Considine sam skoro smazal deficit ponekud linejsi krimi linie a hudebni zrucnost prvniho dilu pokracuje i v roce 1980. Ac pomalejsi, druhy dil trilogie je stale dusnou a sedou 'atmosferickou' lahudkou.

Mam radeji krimi nez drama a v prvnim dile Red Riding trilogie jde predevsim o to druhe. Presto jsem se vubec nenudil! Film ma vybornou atmosferu, pokud vam tedy nevadi certifikovana anglicka sediva deprese, a Andrew Garfield, ktereho jsem ja osobne videl uplne poprve, byl v hlavni roli nejmene vynikajici. K tomu velmi solidni krimi zapletka a skvela hudba a mame tu zazivnych 100 minut o zoufalem boji za pravdu.

Co vic je treba predlozit divakovi, aby zacal alespon trochu premyslet o tom, co se kolem nas deje? John Pilger je novinar stare skoly a jeho dokument je natocen odpovidajicim zpusobem. Fakta, rozhovory a zadne libive a podbizive vymysleni vsemoznych nepodlozenych konspiraci. Je smutne, ze podobne hledani pravdy je vseobecne oznacovano za levicactvi nebo salonni spikleneckou filozofii. Od 27.unora 1933, kdy nechal Hitler zapalit Reichstag a svedl vse na sve uhlavni nepratele, se zmenil jen letopocet v kalendari. Sobecke zpusoby jak dosahnout sveho za kazdou cenu a ‘bezuhonost’ tech, co dnes otaci touto planetou zustaly stejne a navic podporovane naprostou kontrolou nad sdelovacimi prostredky. O Hitlerovi uz to vime, ted zalezi jen na nas, kdy budeme chtit vedet pravdu o tom, kdo a proc pali Reichstagy dnes. War You Don’t See je poctivy dokument, ktery zaujme spise obsahem nez formou. Avsak zaujme hlavne otervrenou mysl, zatimco ostatni popudi ke komentarum o komunistech a konspiracich.

Jelikoz se jiz delsi dobu zajimam o pohledy ‘z druhe strany’ na aktualni politicke deni i nedavnou historii, tak mne tento document zas az tolik nesokoval, coz ale nic neubira na jeho pusobivosti a nalehavosti. John Pilger je ostrileny novinar, ktery za svou dlouhou karieru nasbiral nejen spoustu primych zkusenosti s valecnymi konflikty a zahranicni politikou USA, ale i radu oceneni a cestnych doktoratu, cimz posouva sve dokumenty za hranici pouheho konspiracniho rozjimani. War on Democracy predklada alternativni pohled na deni v Jizni Americe a primo tak nuti divaka k zamysleni, zda-li se v mediich propagovane cernobile videni sveta zaklada na pravde nebo jen na mistrne fabrikovanych lzich, ktere maji zakryt skutecnou podobu americkeho 'imperialismu'. Muzeme dojit k mnoha zaverum, jako je treba oblibene jednoduche ceske ‘levicak a komunista’, a ja zde nebudu tvrdit, ze je to vse pravda nebo lez. Muj zaver je ten, ze to vse stoji za hluboke zamysleni a dalsi hledani informaci, nebot pouzivat vlastni mozek je prvnim krokem na ceste ke svobode.

Po ctyrech shlednutych dilech jsem zde udeloval tri hvezdicky a zpovidal se ze sveho zklamani s nadeji, ze se po shlednuti cele prvni serie vesele vratim a budu zarit nadsenim! Deset dilu za mnou a rozcarovani a zklamani je to jedine, co citim. Cela fantasy stranka tohoto serialu se omezila jen na hezky vykreslenou mapu v uvodnich titulcich a par zaberu ze severni zdi, kde se ale stejne jako vsude jinde v kralovstvi zoufale nic nedeje. Misto dobrodruzstvi se mi tak dostalo jen hodne upovidane tahanice o jeden trun rozdrobene do mnoha minipribehu o zrade a intrikach, ktere jsou v drtive vetsine prolozene spostou dlouhych a bohuzel dosti povrchnich rozhovoru a monologu. Nektere postavy, kterym je venovano pomerne dosti serialoveho casu, dokonce zmizi z deje doslova lusknutim prstu a nektere dejove linie plynou celym serialem bez jedineho primeho dopadu na hlavni zapletku (demonicky ‘Hun’ a jeho belovlasa draci princezna). Zato dosti naturalistickym nasilim a nahotou se nesetrilo a zejmena druhe jmenovane mi pripada naprosto nevhodne a samoucelne (monolog majitele luxusniho hanbince, pri kterem jedna z lehkych zen za hlasiteho vzdychani strka prsty do… intimnich mist sve kolegyne.. to je co, proboha!). Na zaver jen to, ze pokud melo byt toto dilo serialovou vyzvou Panu Prstenu, jak jsem se tu v nekterych komentarich docetl, tak je to prohra na cele care. Neni to spatny serial, ale pro mne urcite ne vice nez lepsi prumer, coz jsou serialy, u kterych po poslednim dilu nepropadnu zoufalstvi nad tim, ze si na dalsi serii musim chvili pockat.

Horka komedie z komunisticke minulosti se stala fenomenem ceske filmove tvorby. Fenomenem, ktery mne ale zacina uz docela nudit, nebot neprinasi vubec nic noveho a stal se pouhou recyklaci vseho, co uz bylo napsano a natoceno! Nemohl jsem se ubranit pocitu, ze koukam na Pelisky v jinem kabate a s jinymy (ne)herci, jejichz herecke 'schopnosti' mne nechali uplne chladnym, coz podporil jeste fakt, ze filmove postavy samotne mi prisly jednoduse neverohodne. Kdyz pridam az pohadkove nazorne rozdeleni na dobro a zlo, absence jakekoliv alespon trochu hlubsi a slozitejsi postavy a hloupou az absurdni negramotnost jednoho z prislusniku VB, nemohu se nejak rozplyvat nad tim, co jsem shledl a na co uz se nejspis nikdy nepodivam. Urcite nepodivam.. Zajimave komentare: Flipper, dobytek

V prubehu filmu se mi zacal do hlavy vkradat neprijemny pocit, ze se nudim, abych hned vzapeti pochopil, jak hluboce se mylim! Nechtel jsem, aby zustalo jen u skvele vizualni stranky filmu, ktera do palety barev nabrala hodne sede, na vsudypritomny pocit, ze je vse zahaleno do oblaku cigaretoveho koure, a spoustu dalsich neveselych barev na vsechny ty tmave interiery plne tezkeho nabytku a tmave zelenych tapet na zdech, a me prani bylo vyslyseno. V ten pravy moment prislo procitnuti, ze se na platne vlastne neco deje a deje se to presne tim zpusobem a v takove atmosfere, jakou si spionazni film ze 70tych let zaslouzi. Tomas Alfredson proste pozval partu skvelych britskych hercu a ‘svedskym’ zpusobem natocil vynikajici film. Oldman me moc bavil a Toma Hardyho zacinam mit az nekriticky rad a takto mohu pokracovat i o vsech ostatnich. U mne je to zasah na stred a tam je hvezdicek vzdycky pet!

Rambo to je masomlejnek, do ktereho se strkaji barmsti vojaci po hrstech a zpusob jakym se vyporada s ridicem 'pick-upu' s kulometem na korbe zaslouzi urcite plny pocet bodu za provedeni a umelecky dojem! A celkove hodnoceni? Dostal jsem presne to, co jsem cekal a bavil jsem se, a tak me tri hvezdy nejsou v zadnem pripade odrazem nejakeho zklamani. Ve svem zanru je to proste klasika, ale ten zanr sam (jednoducha zapletka a nehorazna jatka) si u me vic nezaslouzi.

Sedite na baru a ve dverich se objevi moc pritazliva a bezchybne oblecena slecna. Kochate se pohledem zatimco ona useda hned vedle vas. Osmelite se a prohodite par slov, abyste zjistili ze na pohled sice krasny, ale hloubka vice mene zadna, takze velky dojem toto setkani urcite nezanecha.. No a Australie je asi o tom samem, alespon pro mne.

Videno az vcera (15.09.2011) na anglicke Film4 a kdyz jsem k tomuto filmu usedal, snazil jsem si z hlavy vymazat hodnoceni na CSFD, nebot se slusi dat kazdemu svou sanci. Asi tak po pul hodine mi to vsak nedalo a zacal jsem premyslet dokonce o tom, ze 69% je sakra dost! Dokoukal jsem skoro usouzen nudou a naprostou lhostejnosti k tomu, co se na obrazovce vlastne deje. Orlando Bloom pro mne neni herec, ktery by dokazal tahnout cely film na svych bedrech, nebot jeho mdly a stale stejny vyraz vas spise otravi nez vtahne. V kombinaci s nezazivnymi a prazdnymi dialogy tu mame jedno dosti velke zklamani, jehoz natacenim jakoby Ridley Scott jen zaplnoval sva volna odpoledne. Mne to zaplnilo jeden volny vecer a uz dnes si vybavuji asi jen 20% toho, co jsem vcera videl. Tak nezapomenutelne to bylo..