gicous

Černobílé, životem provoněné, emocemi prodchnuté vyprávění o dvojici ztracených duší, jejichž setkání bylo plné nadějí. Ty ale ztroskotaly. Roztříštily se o útesy životních úskalí, nad nimiž nemá člověk vládu. Racionální rozhodnutí, nutno podotknout že oboustranné, pouze posílilo mé přesvědčení, že jsem zde narazil na neobvykle vyzrály filmový produkt, který si vystačil s málem a dokázal mnoho. A tak když odbila půlnoc a příběh po ní ještě chvíli gradoval tou poslední intimní věci, o niž se oba dva ještě museli podělit, zavládnul ve mně pocit mírného smutku nad promarněným potenciálem, který v sobě Vivian a Wilson třímali. Nezbývá než jim popřát hodně štěstí a ať jim ten Wind of Change přivane další příjemné životní pohlazení. 8/10

Láska plná vypočitavosti, animálního chtíče a sexuální beznaděje. Co bych také chtěl - drsná země může zplodit pouze drsné lidské vztahy. Za Holly Hunter a krásnou hudbu dávám 6/10.

Během sledování první poloviny tohoto filmu jsem měl těžko popsatelný, tajemný pocit, který dokaží probudit pouze dokonale natočené filmy. V těch totiž funguje každá filmová součástka, jakoby přirozeně umistěná do jednoho soukolí, které pak roztáčí fascinující koncert emocí. Vše vypadá nenuceně, lehce a přitom velice komplexně a vícevrstvě. Tento pocit se ale počal pomalu rozpouštět s přibývajícími minutami, kdy se Kód Enigmy snažil nabalovat neustále další dějové vrstvy. Nejprve mi začaly vadit frontové záběry, které mi kazily kouzlo skromného příběhu v Blechley Parku. Následně se film pokoušel stále více uměle dojímat osobními dramaty jednotlivých protagonistů a samotné vyvrcholení příběhu se mi již pranic nelíbilo, neboť navodilo tak akorát pocity hraničící s rozporuplností a osobní dějovou neangažovaností. Nicméně počáteční nadšení mě nutí zůstat s hodnocením poměrně vysoko, a to z několika důvodů, jimiž jsou: humor, herecké výkony, hudba a v první polovině skvělý scénář. Celkové hodnocení je nakonec poměrně vysoké, ale je v něm také kus osobního zklamání, protože z mého pohledu zde bylo zaděláno na mnohem více. 8/10

Příšera rozprostřela svá temná křídla nad životem Kolji a jeho blízkých. Poodhalme její identitu a pojmenujme ji. Bůh, osud, církev, lidé, státní moc? Stačí si jen vybrat, a následně tiše rozjímat nad stavem dnešního světa. Obtížný snímek ke sledování. Mnoho neurčitých dějových zvratů a činů, jenž se odehrávají mimo výsledný film. Divák je ponechán, aby si jednotlivé střípky poskládal sám. A tak si každý může odnést něco jiného, ale vždy to je něco smutného, neradostného a rozporuplného. Mírně přemrštěná stopáž mi místy vadila. Nicméně celkově se jedná o velice působivý celek, kterým režisér potvrzuje své umělecké kvality, ale také své bezútěšné názory na tento svět a lidi v něm. 8/10

Americký sniper je patriotický, je propagandistický, je jednostranný a je akční. Je dokonce tak akční, že jsem z toho byl tak trochu na větvi. Očekával jsem vzhledem k věku Clinta Eastwooda, že příjde s něčím více ambiciozním, rozporuplným, méně velkolepým a spíše psychologicky dramatickým. Tyto očekávání vzaly poměrně brzo za své a ke slovu se dostalo válčení a zabíjení. Místy jsem si připadal jako na střelnici, kde Bradley Cooper sestřeluje terče jako na běžícím páse. Ale budiž, pokud vezmu čistě technické provedení, v podstatě nemá chybu. Střih a kamera, tedy nejdůležitější součásti akčních scén, vyšperkované do dokonalosti. Všechny irácké mise jsou na špičkové úrovni. Bohužel, jaké tvůrčí pozornosti se dostává válce, takové se nedostává ústřednímu vztahu mezi Chrisem a jeho manželkou. Ten je okleštěn na minimum a opravdu silné scény chybí. Americký sniper je podle mě čistě válečný film. Ačkoli je zvládnutý dokonale, nedokál na mě dopadnout s takovou silou či naléhavosti, jako třeba Black Hawk Dawn, Thin Red Line nebo Saving Private Ryan. Jako hlavní devízy vidím akci a výkon Bradley Coopera, ale přidomek vyjímečný si v mých očích určitě nezaslouží. 8/10

Krásná Catherine Deneuve a ještě krásnější exteriéry. Slova chvály jsem ale bohužel tímto vyčerpal. Vše ostatní bylo až příliš strojené a mechanické. V ničem, ani v síle popisované lásky či vášně ani v lidských osudech, jsem nenašel tolik pověstné srdce, které každý filmař do svého projektu musí dát, aby jeho dílo vystoupilo z průměru a dokázalo uchvátit. 5/10

Milý Johne Wicku, bylo mi potěšením s Vámi strávit krátkou instruktáž, jak zabít a vykuchat, co nejvíce ruských zabijáků. Opravdu ukázková akce, při které jste všichni zaangažovaní předvedli prvotřídní výkon a přitom jste ukázali, že to všechno nemyslíte až tak úplně vážně, což je u akčních filmů věc nezbytná, ale u velké většiny tvůrců věc velice podceňovaná. Také bych chtěl popřát hlavnímu představiteli panu Reevesovi, ať mu tato chvíle, kdy je zase "in" vydrží, co možná nejdéle. Vzhledem k jeho filmografii, jsem k tomu ale velmi skeptický. Prvotřídní akce, jednoduchý děj a pes jako hlavní příčina všeho. Nuž co originalita se může hledat i ve zvířecí říši. 9/10

Snímek z řádu těch, po jehož sledování mi nebylo do zpěvu, podobně jako třeba u Requiemu za sen. Ač nesmírně kvalitně natočen, není to film, u kterého bych chtěl znovu strávit dvě hodiny. Od začátku do konce se totiž jedná o skrznaskrz depresivně a smutně laděný děj bez jediného veselejšího momentu. Hlavní příčinou tohoto je dvojice hlavních charakterů, především pak jednoznačně nekrofilní postava du Ponta v podání uchvatného Steva Carella. V kvalitě za ním v ničem nezaostává ani Channing Tatum, který zde vykreslil postavu Marka Schultze jako hloupého hromotluka, jehož životní cesta pro mě byla stejným utrpením jako ta milionáře du Ponta. Foxcatcher není tak divácký vstřícný jako Moneyball s Bradem Pittem, ale i tady Bennett Miller dokazuje, že jeho režisérská práce nese punc neobvyklé vyváženosti a celistvosti. 8/10

Světe div se, Iňarritu natočil film, který Vám na tváři vykouzlí úsměv. Už jen proto se na něho musíte podívat. Bezpochyby jedna z velkých filmových událostí minulého roku, ze které pravděpodobně nebudou nadšení příznivci komiksu, neboť Birdman je parodií všeho, co se kolem tohoto žánru v poslední době děje. Nicméně není to parodie sladká, ba naopak má pořádně trpkou příchuť pro všechny, jenž se kolem zmíněného žánru točí, od herců a tvůrců komiksových adaptací až po samotné skalní diváky. Nastavuje nemilosrdné zrcadlo současnému Hollywoodskému trendu a činí tak způsobem, jenž je po všech stránkách brilantní a nezkritizovatelný. Birdman se ale neupíná pouze k tomuto tématu. Zasahuje také další filmové a životní situace, v nichž se postupně stárnoucí hvězdy stříbrného plátna ocitají. Kromě toho všeho, je zde dvojice Keaton-Norton, kteří hrají (možná?) sami sebe. Keaton jako první skutečně filmový superhrdina nakonec skončil jako zapomenutý druhořadý herec, po kterém ani pes neštěkne, tedy kromě těch mexických. Nevím, jak to Iňarrita napadlo, ale obsazení Keatona do hlavní rozpolcené postavy Riggana byl mistrovský tah. Těch hereckých poloh, co Keaton dokázal zahrát bych snad ani nespočíltal Stejně tak jako Norton, jehož hvězdná aura z minulosti je dnes už definitivně pryč. Problémová hvězda, do které se v tomto filmu vtělil může být odrazem jeho vlastní osobnosti. Tady samozřejmě jenom spekuluju, ale pokud to je opravdu pravda, poté další bod pro režiséra. A v neposlední řadě "gravitační" kamera Emmanuela Lubezkiho - dýchající, živoucí, vzletná, hypnotická, krásná.....Mexická krasojízda zatím pokračuje.9/10

Což o to, Whiplash se zadřít pod kůži opravdu umí a přitom jí také pěkně rozdrásá. Třeba takový J.K.Simmons v postavě Fletchera. Pokáždé když dirigoval (mučil) svoji kapelu, tiše jsem si přál, ať to nikdo z těch nešťastníků nezmrví, protože jinak příjde další monstr výbuch hněvu, při kterém mi šel pokaždé arktický mráz po zádech. A nebo Miles Teller a jeho postava Andrewa. V podstatě antispolečenský typ bez přátel. Jediné, s čím si rozumí jsou bubny. On do nich mlátí a oni mu líbivě odpovídají - krásné přátelství. Při jeho výstupech mi taky běhal mráz po zádech. Nepřituhovalo jako u Simmonse, ale zima taky pořádná! Pokud dochází k vzájemné interakci těchto dvou individuií, film má neskutečné tempo a náboj. Jednoduše vás povalí a nemilosrdně filmově znásilní. K velkému emocionálnímu prožitku přispívá určitě také špičkový střih a kamera, které dodávájí celému filmu šmrnc. Jednotlivé výrazně vyhrocené úseky, ale nic nespojuje. Abych šel do plných, potřeboval bych ucelenější příběh, který by celý film nějak orámoval a dal mu vnitří integritu. Bohatost chcete-li, například rozvinutější romantickou linii nebo více času věnovanému vztahu otec-syn. I tak ale Whiplash bez debat zabodoval a určitě ho řadím k tomu nejlepšímu, co ze zámoří za rok 2014 dorazilo. 8*/10