carl.oesch

Mám vůbec smysl opakovat, jak je tenhle seriál skvělý a vyjímečný? Má, protože častěji člověk plácá slovy a údery do klávesnice, aby si vylil svoji zlost a znechucení nad hloupostí, švindelm, předstíráním a bezostyšnou manipulací, kterých je řada filmů (a o válečných to platí dvojnásob) plná. Tady asi válečná a protiválečná kinematografie dosáhla vrcholu - je to dokonalá syntéza a všichni ti, co psali nebo filmovali o válce a zároveň proti ní, by si mohli říct - byli jsme předchůdci a je to tak trochu i naše dílo. Remarque na straně jedné, ale třeba i náš Filip Jánský se svými Nebeskými jezdci a řada řada dalších, které nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. A zároveň by se měli stydět oni filmoví manipulátoři a propagandisté, kteří si z války ve filmu udělali živnost a je jedno, jesti se jedná o stupidní cečkové krváky, velkoopusy z dílny Velkého Bratra na východě či dokonce relativně nový a (nesmírně) hloupý Pearl Harbour. Tenhle seriál jako by byl dokonalou syntézou všeho toho vynikajícího a dobrého, co bylo o válce - zejména té druhé, napsáno a natočeno. Ona ta pravdivost a neokázalost zajde pod kůži tak, že až cítite tu tichou hrůzu při seskoku mezi vybuchující protiletadlové granáty a hořící trosky zasažených letadel, strach při útoku na Carentan, kdy nevíte odkud to na vás přiletí a nebo jenom - zimu v lese u Bastogne či děsivý zápach v koncentrčním táboře kdesi v Bavorsku. Stejně nekázalá ahluboko se zadírající je i hudba Michela Kamena (škoda, že už skládá tam nahoře), ale pominu-li všechny herce, scénáristy, techniky, režiséry, kdybych měl tu možnost, dvěma lidem bych poděkoval a složil bych jim hlubokou poklonu - Stevennu Spilebergovi a Tomu Hanksovi. Protože oni to celé dali dohromady. A taky bych jim vyjádřil obdiv za způsob, jak seriál pojali. Ale největší úcta nakonec stejně patří těm několka stařičkým pánům, kteří tohle celé zažili, přežili, ve filmu zase velice neokázale okomentovali a kteří jsou pro mně zase symbolem těch miliónů dalších, kteří válkou rovněž prošli a především, kteří ji - vyhráli. A přes všechny kotrmelce, kličky a škobrtnutí to byla spravedlivá válkam, válka proti válce a předvším tím je pro mně tenhle neskutečný seriál. A asi to s námi není až zas tak špatné, když se podíváme na těch 94% v hodnocení.......nejsme tak otrlí, lhostejní a hlavně - nechápaví. Antoine Saint-Exupery, sám bojovník v této válce napsal v knize Válečný pilot - Jsme objekty všeobecné nesouvztažnosti, jsme zlomky velké stavby a bude potřeba více času, odstupu a mlčení, abychom ji pochopili jako jeden celek. A to se tady povedlo dokonale.

Mám rád Cimrmana, mám rád cimrmanology. řada hlášek, které zdomácněly a hlavně žádné hry převáděné na plátno. Na druhou stranu, ten film je nějak tak nesourodý a působí až povídkovým dojmem, takže absolutní vrchol to není. Na jedné straně ony gagy se známými osobnostmi té doby u nás i v zahraničí připomínají až Monthy.Pytona a na druhé straně příběh Macháně s Nývltem s téměř apokryfofským vyzněním, ale mezi tím řada méně zdařilých scén typu naše moře na Staromáku až po Valerii Kaplanovou a vůbec scény se zájedem v muzeu nejen konci. Problém je, že Cimrman je prostě neuchopitelný a v zásadě nezfilmovatelný - Nejistá sezona je o něčem úplně jiném a oproti podle mně hodně nepovedeném Rozpuštěném a vypuštěném je tohle hodně dobrá a nestárnoucí zábava, i když si člověk může občas odskočit.....

Pět hvězdiček, 100%, co jiného. Zejména když tu dobu člověk trochu pamatuje. Z toho filmu mně mrazí, protože takhle to skutečně bylo. Žádné drastické a brutální scény, ale naopak ten nátlak a ponižování, ta moc idiotů a snaha těch v zásadě normálních a slušných lidí nějak projít a neztratit alespoň základní důstojnost, což (a ve filmu je to dobře a musím říct ze strany S+S velmi férově ukázáno) ani nešlo. Her od Cimrmanů jsem si užil dost, ale tohle je výpověď o době a skvěle je ta doba spojená s Vizionářem - jenom nějak tak nechápu, jak to v té době mohlo projít. Mladší nepochopí, stejně jako to nechápali a nechápou cizinci, kteří tady v té době žili, ale z hlediska dneška je to velmi dobře. Pouze by bylo dobré, kdyby existovaly filmy, které by stejně pravdivě a bez příkras ukazovaly, jak podobné režimy vznikají, jak a hlavně kdo je drží nad vodou.....Nepatří to možná bezprostředně k tomuto filmu, ale stálo by za úvahu si zjistit, co třeba v této době, když S+S prosazovali za cenu vlastního ponížení svoje hry pro lidi, kteří jeuž v té době milovali, když Pavel Kříž utekl do Ameriky, aby nemusel prodávat svoji popularitu z Básníků v zcela dementním prokomunistickém a armádním seriálu Chlapci a chlapi, kdy Jan Tříska nebo Pavel Landovský taky působili (a úspěšně) v zahraničí, protože doma se je zcela snažili vymazat s vědomí lidí (bože, jak já bych chtěl vidět Landovského jako malíře v Takové normální rodince...) dělal třeba dnešní velký playboy a ředitel Karlovarského festivalu Jiří Bartoška. Já si to pamatuji dobře.....co mě ale vzalo dech, je fakt, kterého jsem si všiml až nedávno - ten film byl natočen v roce 1987 (!). Co dělali soudruzi cenzoři na Barrandově a bůhví kde ještě, když tohle povolili snad tři roky před oslavovaným listopadem 1989?

Český film má na rozdíl třeba od Poláků málo opusů s davovými a dokonce i masovými bitevními scénami. Z tohoto pohledu se husitská trilogie docela vymyká oněm poetickým historickým filmům ala Markéta Lazarová nebo Dva na koni, třetí na oslu, kde historie není vlastně zdaleka to hlavní. Ale….tady na jednu stranu obdivuji dokonalost kostýmů, scén (byť některé pasáže z ateliérů působí až příliš atelierově a to i s ohledem na dobu vzniku), všech reálií, ale ono ideologické zkreslování je tak odpuzující, že protrpět se k vrcholu filmu – dobře zfilmované bitvě u Sudoměře dá nadlidskou práci. Vypodobení pražských měšťanů a třeba i Vartenberka jako vlastně zlých kapitalistů v období vrcholného středověku a naprosto zkreslující záměna náboženského hnutí za pseudosociální dělají z tohoto filmu přes jeho obrazovou malebnost hodně těžko stravitelné sousto. Když k tomu člověk přidá ono socialisticko-realistické herectví, zeptá se sám sebe, jestli ta destiminutová bitevní scéna na konci stojí za to. Paradoxně – Proti všem je o něčem naprosto jiném a ukazuje se, jaký byl Alois Jirásek přes všechnu tu zdlouhavost a popisnost oproti autorovi scénářů prvních dvou dílů M.V.Kratochvílovi mistr a tvůrce. Zde se vaří z vody a celá story je podřízena jednoznačně ideologické manipulaci v duchu tehdejší doby a potřeb. Přesto ale film za zhlédnutí stojí. Ale je-li například Proti všem film historicky celkem autentický, zde se manipuluje ze všech tři dílů snad nejvíc.

V šedesátých a sedmdesátých letech se místo klasických válečných filmů začaly točit tzv. hrané dokumenty či umělecké rekonstrukce historických událostí. Vedle tohoto filmu sem patří na straně "západní" třeba Bitva o Británii, Příliš vzdálený most a nebo i Nejdelší den. Sovětská kinematografie kontrovala epopejí Osvobození a u nás se Otakar Vávra "vytáhl" trilogií Dni Zrady, Osvobození Prahy a tuším Vítězný lid. Film Tora Tora Tora! je ale asi v oné skupině nejlepší, protože dokonale naplňuje záměr hraného dokumentu či oné umělecké rekonstrukce. Vše co ve filmu je, je historicky doloženo, žádné osoby nejsou fiktivní (na rozdíl od Midwaye) - za fascinující pokládám, že i ona droboučká epizoda, kdy na velitelství základny v době již probíhající útoku dorazí konečně telegram z Washingtonu s varováním a předává ho místní japonský pošťák, je plně autentická a pohled onoho vojenského úředníka, který telegram přebírá a podívá se přes přepážku na Japonce patří k velice silným momentům filmu. Události byly natolik dramatické a stresující s konečnou gradací, že stačilo vše přehrát, tak jak se to stalo. Zdlouhavost ani rozvláčnost bych filmu nevyčítal, je zde přesně vše, co zde má být. Nikdo a nic tady nechybí ani nepřebývá. Skvělě jsou natočeny bitevní scény, klobouk dolů před tehdejšími trikaři, jak to zvládali bez počítačové techniky, navíc třeba potěší hodnověrnost letadel, lodí, ale i ostatní výstroje a vlastně všech dobových reálií. Když člověk film shlédne vícekrát, všimne si, že některé scény (například hořící stíhačka na letišti, která vletí do řady zaparkovaných letadel) je zde použita víckrát díky kamerám snímajícím jednu a tutéž scénu z jiných stran, ale tohle bych spíše ocenil - normální divák si to ani neuvědomí. No, a nezbývá ani nepochválit výběr herců. Místo hvězd, které by hrály v prvé řadě samy sebe jsou zde herci, kteří představují osobnosti své doby. A to (na rozdíl např. od filmu Příliš vzdálený most, kde mi vadili především (ačkoliv je v jiných filmech mám rád) Ryan O´Neal, Gene Hackman a především Robert Redford, zde byli na místě i všichni herci (a pár hereček...). Prostě Tora, Tora, Tora! je pro mně etalon tohoto typu filmové tvorby, kterému se filmy, vyjmenované dříve mohou přiblížit na krátkou vzdálenost (třeba ona bitva o Anglii), ale překonat je nelze. No a jiné zdánlivě podobně pojaté filmy k němu mají technicky i vyzněním daleko na dlohé míle až světelné roky....

Jako zájemce o historii, především pak moderní, vojenství a finsko-ruské a sovětské konflikty v minulém století bych měl dát tomuhle filmu aspoň šest hvězdiček, ale tohle je primárně o filmu a tak váhám mezi dvěma a třemi. Jednu hvězdičku si film určitě zaslouží za to, že vůbec vznikl, druhou za historickou přesnost a třetí za dokonale prezentované militárie oné doby, kdy vše vypadá tak, jak to skutečně vypadalo. Finové používají ukořistěné ruské tanky a jiné ruské zbraně, nicméně jako válečný film mně toto velkodílo zklamalo. Snaha natočit velkofilm s maximem dostupných detailů vede k tomu, že na jedné straně je osob strašně moc, takže ani nemáte čas u některé z nich sledovat její vývoj a na druhé straně tady zcela chybí - protistrana. Ve filmu se vůbec neřeší onen klasický konflikt, který je základem podobného filmu - střet dvou stran. Rusové jsou vidět pouze z dálky, připomínají spíš pouze terče a objekty v počítačové hře a pár epizodek (Rus vynášející zraněného Fina na silnici před finské tanky nebo Rus zastřelený ve chvíli, kdy proti němu stojí finský důstojník se zbraní, která selhala) to nestačí zachránit. Hlavně zde ale nevidíme protihráče finského vedení na sovětské straně, nejsme seznámeni s jejich záměry, stejně jako víceméně nepochopíme, o co šlo jim a co finskému velení, prostě film spíš připomíná čím dál tím dražší a lépe zpracované dokumenty s rozsáhlými hranými sekvencemi, ve kterých se dneska stále častěji uplatňují fandové vojenské historie. Dovedu si Tali Ihantalu 1944 představit jako dokumentární film, kde by komentář a mapy seznámily nepoučeného diváka (Finsko je mnohem méně známá země než Česko...), proč a co se tady stalo. Ake Lindman se snažil natočit něco ve stylu Osvobození nebo podle mně nepřekonatelného Tora Tora Tora!, ale díval se hodně špatně - onen střet dvou stran, vtělený do historických osobností, který je základem každého válečného velkofilmu tohoto typu se tady nekoná ani náhodou. Přitom stačilo docela málo a stálo by to taky méně - mohl se zde objevit jak Stalin se Ždanovem, tak sovětští generálové a prezentace jejich záměrů a vývoj situace by nepoučenému divákovi (ale i divákovi trochu poučenému) objasnil, proč bylo toto střetnutí pro Finsko tak zásadní. Kvalitní film je prostě trochu něco víc, než s maximální přesností (a bohužel i jistou zdlouhavostí) natočený a nastříhaný sled epizod, kterým poněkud chybí kostra. Ani osoby tehdejších dokumentaristů - kameramanů, vystupujících ve filmu a natáčejících dobové záběry, které mají umožnit použití nečetných dobových dokumentů mně nenadchlo a i když onen stíhací FockeWulf190 byl jako dokonale restaurovaný kus k sežrání zejména pro milovníky letadel, jeho umístění ve filmu a především hláška německého pplk. Khumleye, že jde o svobodu Finska byla hodně násilná a nepodařená.... Nakonec, když dám s těžkým srdcem a díky ne zcela zvládnutým emocím ty tři hvězdy, nezbývá mi, než podotknout, že onen druhý finský válečný - Zimní válka byla naopak a pro mně až překvapivě - vynikající.

Film, který mezi těmi válečnými patří k tomu nejlepšímu, co se dá vůbec ze světové produkce vidět a to i přes dobu vzniku a jistě omezený rozpočet. A ze země, která toho v tomhle směru mnoho nenatočila. Pro ty, co se diví oné válce pěšáků - finská armáda měla cca šedesát použitelných letadel a ani jeden tank, její vojskou bylo skuteně pěší - navíc boje probíhaly v třeskutých mrazech, kdy stroje nešly kolikrát ani nastartovat. Dostal mně konec filmu, podle pamětníků to ale takhle skutečně bylo, dokonce se opilí Rusové (či vlastně Sověti) s Finy chtěli hned bratřit....Kvalitní komentář JQK