hirnlego

hirnlego

Barbor a

okres Praha
šovinista & ženský primitiveček

homepage

587 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Nebe nad Berlínem (1987)

    Někdo chce "pochopit" a nechat se unést, někdo nechce a nenechá se. Láska. __________ (šla jsem na to kdysi do dnes už neexistujícího Kina Praha jen kvůli Caveovi, ale nakonec to bylo všechno úúúplně jinak)

  • poster

    Takoví normální zabijáci (1994)

    Milovat nebo nenávidět. Dokonalý skvost. Kult.

  • poster

    Idioti (1998)

    Jednou jsem takhle při pročítání Housera narazila na pár slov k právě promítanému staršímu filmu. A tak jsem tehdá ve svých cca 15 letech šla úplně samotinká do Kina Praha, sedla si do skoro prázdného sálu a shltala celý film "z jinýho světa" až do konce. U pornoscény jsem samozřejmě dělala, že tam nejsem. Zlatý časy.

  • poster

    Krtek (1970)

  • poster

    Mechanický pomeranč (1971)

  • poster

    Satanské tango (1994)

    O Satanském tangu se dá bez uzardění říct, že je vážně "něco extra"! Sedmi a půl hodinový černobílý opus má tři intermezza a je rozdělen na několik kapitol. První polovina (možná první dvě třetiny) filmu, to je pocitová lyrika v tom nejsilnějším slova smyslu. Pomalý hypnotický pohyb kamery a nekonečné záběry (ztemnělé okno - zdá se, že se na plátně absolutně nic neděje, ale po chvíli se ukáže, že pomalu svítá - postupně je vidět sklenice na stole, nábytek,... dost silný "okamžik"), které jsou však dlouhé přesně tak, jak mají být. Poslední třetina ale začíná být v kontextu celého snímku až příliš epická - původní, podivně neurčitá depresivní atmosféra, promoklá deštěm a plná beznaděje, se téměř vytrácí a nastupuje jiná, už bohužel trochu "konkrétnější". V rámci celého díla zvládl Tarr vystřídat snad všechny nálady - od deprese, úzkosti a znechucení (velmi silná scéna s trápením kočky - i když v ní neteče krev, lhostejný při ní nezůstane snad nikdo, protože je vidět, že to není "jenom jako"), až po téměř záchvaty smíchu (tancování opilých vesničanů). Satanské tango je umělecké dílo v téměř ryzím slova smyslu (nebýt té zmiňované poslední části - i když samotný závěr je opět příjemně podivný). Někdo může donekonečna snímat dlouhé záběry krásné krajiny nebo osob a divák u toho umře nudou - Tarr, potažmo i jeho kameraman, však svým obrazům vdechl duši. Jak se mu to povedlo, těžko říct, ale je to nádhera, pro kterou je i sedm a půl hodiny málo...

  • poster

    Stalker (1979)

    Neuvěřitelně zvláštní hypnotický snímek s nádhernou vizuální i hudební/zvukovou stránkou a absolutně specifickou depresivní atmosférou. Jeden z těch vůbec nej.

  • poster

    Unaveni sluncem (1994)

    Michalkov dokáže být neuvěřitelně lidský (jakkoli strašně to zní). V režii (spousta milých detailů v chování postav dělá film "opravdovější") i v samotném hraní (vztah s dcerou sice hrát nemusel, ale stejně jim to spolu prostě ladí). Obrazy, hudba, herci... Politika stranou, jeden z nejkrásnějších filmů.

  • poster

    Krásná hašteřilka (1991)

    Silný film zobrazující symbolicky tolik nevyřčeného. Podivný vztah malíře a jeho nahého modelu i silné pouto s jeho dřívější modelkou a současnou životní partnerkou, strach člověka z přiznání si svého vlastního já, touhu umělce jít svým výtvorem až za hranici lidského chápání, uchopit a zobrazit neuchopitelné a nezobrazitelné... Je toho tolik, co se v tomhle skvostu dá najít. Třebaže film má celé 4(!) hodiny, Jacques Rivette opět nedokáže ani na chvíli nudit (takže přestávka uprostřed filmu je vlastně zbytečná).

  • poster

    Žhavé výstřely 2 (1993)

    Uzel.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace